The Beatles - roky na turné

Chápu, že je složité natočit něco nového a objevného o Beatles, ale tenhle povrchní průlet jejich největšími hity je naprosto o ničem. Dvě, tři okrajové zmínky o tom, proč, jak dál a kam se případně posunout mohou být zajímavé pro někoho, kdo dosud o Beatles neslyšel. To, že někdo umí natočit hraný film, neznamená, že bude umět natočit i dokument. Howard je toho jasnou ukázkou. Jedna hvězdička za nostalgii a jedna za hudbu, která by si zasloužila hvězdiček pět, ale ne v tak odbytém dokumentu. (06.03.2021)

V tomto dokumentu je nakrásně vidět, jak Brouci předběhli svoji dobu. Nepředběhli ji jen co do svých úžasných písní, ale taky co do koncertování, na jejich obrovské performance (především v USA) nebyl tenkrát ještě nikdo připravený, nebyli lidé ani koncertní technika, o security ani nemluvě. Kdo však byl, byly zástupy jejich gruppies, tedy uječených fanynek, kvůli kterým John a co. neslyšeli, co zpívají a díky kterým se svými live vystoupeními v roce '66 nakonec skončili. Dokument od amerického režiséra Rona Howarda nepřináší nic moc nového (tedy kromě těch dosud nikdy neviděných záběrů), hlavně tedy pro fanoušky The Beatles, kteří už mají o své kapele něco načteno a kteří už viděli např. skvělou dokumentární sérii Anthology. Ale to nic nemění na tom, že The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years je výtečný film, vymazlený do posledního detailu, plný beatlovského humoru a samozřejmě hlavně jejich nezapomenutelné muziky. A sami Brouci tenkrát ani nevěděli, jaké slavné osobnosti v publiku měli- herečky Whoopi Goldberg a Sigourney Weaver nebo muzikanta Elvise Costella. A už vůbec nemohli tušit, že se jejich hudba dostane do odborné literatury a že svoje fanoušky budou mít ještě půl století od posledního koncertu- tentokrát už sice bez hysterického jekotu, ale o to zarytější a věrnější. Pro nás fanoušky film povinnost (když si před vás v kině sedne dvojice Anglánů, je zážitek o to sugestivnější, hehe), pro ostatní pak zajímavý náhled, co fenomén Beatles znamenal pro svoji generaci v krásných letech šedesátých. "Kultura? To si snad děláte srandu. Tohle přece není žádná kultura, tohle je zábava." (25.09.2016)

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil... (09.10.2016)

V poslední době jdou hudební dokumenty na dračku, a tak i fanoušci Beatles si musí přijít na své. Tentokrát se do projektu pustil Ron Howard a své práce se ujal velmi dobře, protože dokázal velmi autenticky zpracovat klima v prvotních letech kapely (tzv. Beatlemánie) a tuto atmosféru dokázal přenést na diváka skvělým způsobem- nadšení a euforie v prvních měsících obrovského vzestupu a poté značné otrávení a včasné Dost!. Film dokáže odpovědět na základní otázky, zejména proč se Beatles stali takovým fenoménem, i po 50 letech dosud nepřekonaným vrcholem ve svém období (přirovnání Johna Lennona k plující lodi je vynikající) a také proč následoval rychlý konec živých vystoupení a jakýsi úpadek (k tomuto bodu jsem si vzpomněl na trefné "Čeho je moc, toho je příliš"). Názvy filmů "Hard day's night", "Help!" a také "Eight days a week" tedy zachycují náladu členů po období jejich zenitu, ovšem to, co dokázali během tak krátkého období, je velmi nevídané. Trochu mě zklamalo, že se jedná pouze o období 62-66, protože jsem čekal vysvětlení a popis rozchodu cest jednotlivých aktérů (moje chyba, mám si číst obsahy), ale nakonec jsem si uvědomil, že Ron to tak chtěl a má to tak být. Pro skalní fanoušky Beatles se tento dokument stává jednoznačnou povinností a i další milovníci hudby (včetně mě) se určitě o něco obohatí. (08.11.2016)

Průvodce davovým šílenstvím jménem beatlemánie z první řady. Výhodou tohoto dokumentu je zaostření na první část hudební kariéry liverpoolské čtveřice. Díky tomu všechno vypadá optimističtěji a může skončit happy-endem. Ron Howard by mě sice jako režisér podobného filmu nikdy nenapadl, ale evidentně tohle spojení fungovalo. Ale z hudebního hlediska to nejzajímavější z tvorby The Beatles teprve přijde. Bude druhý díl? (02.11.2016)