TheEvilTwin

Tak takhle vydatný a hutný mix žánrů tady dlouho nebyl a udělat jej někdo byť jen trochu jinak, nebál bych se udělit filmu “odpad” s nevěřícným kroutěním hlavou nad tím, jak někoho může napadnout mixovat zrovna tyhle žánry. On je ale tvůrčí tým za Cobwebem dostatečně zručný a doručil totální šílenost, která je v první polovině depresivní psycho o podivínské rodině a její zvláštní a tvrdé výchově syna, jež se v další polovině zvrnte do krvavého bodycount násilného hororu s perfektními prvky fantasy. Kamera je precizní, úhly a záběry oslní, práce s napětím a hudebním podkresem dělá obrovskou práci a drží diváka v neustálé tenzi a strachu a když se film v půlce žánrově přehoupne, působí to vlastně celkem přirozeně a sakra působivě. Až do posledních 10 minut jsem byl přesvědčen o plné pětipalbě a návštěvě opětovné kinoprojekce po dnešní domácí premiéře, ale ten závěr působí strašně neuspokojivě a dost kazí veškeré budování před ním, které tak výrazně vyšumělo do ztracena…

Spíš než komedie či plnohodnotná parodie je Kung Prásk totální amatérské béčko dabované celé jedním člověkem, s naprosto nekvalitní kamerou, infantilními dabovanými rozhovory a místy až tragicky trapným humorem, ale paradoxně je to vlastně hlavní deviza celého filmu. Když se totiž ani sám nebere vážně, nebere jej vážně ani divák a tohle je úplně dokonalý příklad filmu, u kterého se parta zhulených kámošu dokonale zabaví, ale koukat na tohle s představou seriozní parodie/komedie je sebevražedná mise. Vlastně se sám nemůžu rozhodnout, jestli je to to nejlepší, co jsem viděl, a nebo ta úplně největší pí*ovina, kterou jsem kdy viděl, ale každopádně do všech seriozních kung fu/martial arts asijských filmů se tohle trefuje velmi, velmi přesně, bere si do huby ty nejvíc ikonické momenty celé východní kinematografie a místy jsem se smíchy řezal doslova od srdce.

Marně jsem doufal, že půjde o další parodii s Leslie Nielsenem, ale tohle je jen snaha o obyčejnou komedii, která je navíc naprosto marná. Nudné, trapné béčko... Po chvíli vypnuto.

Černošská parodie dělající si prdel z černochů a typických předsudků, které se jich týkají. Soutěže v rozkrádání aut na jednotlivé díly, narážka na spoustu dávných filmů nebo vtípky na délku jejich přirození a mnoho dalšího a výsledkem je neurážející retro parodie, která rozhodně nepatří k nejlepším a má spoustu slabších míst, ale na druhou stranu se zde pár scén určitě našlo a celkově to utíkalo rychle a bezbolestně. Prostě takoví ti klasičtí Wayansovic bratři. Průměr.

Klasický Netflix. Zbytečná, klišovitá, nezábavná, nudná, generická slátanina. Bez nápadu, bez herců, bez vůle zabavit diváka. Vlastně ani nevím, co jsem od toho čekal, hádám, že asi alespoň nějaký ten humor, ale ten tady úplně, ale úplně chybí.

No Hard Feelings je úplně pohodová odpočinková neambiciozní komedie, která prostě jen baví. A komu tohle stačí, bude spokojen stejně jako já. Potěší Jennifer Lawrence v roli zoufalé třicítky, která za peníze randí se společensky plachým, nerdským asociálním panicem - skvělým Andrew Barth Feldmanem, který vypadá úplně přesně tak, jak by si jej člověk představil, potěší trefný nahláškovaný humor využívající bohatě americké slovní dvojsmysly a potěší i dostatečně zábavné tempo. Tohle celé je pak klasicky zabalené v žánrově specifické šabloně, která sice nijak výrazně nevybočuje, ale i tak ji tenhle balík zábavy s přehledem dokáže vynést do nadprůměrných výšin komedií, které v dnešní době drasticky chybí. Spokojenost. Už režisérovo Good Boys (2019) mě tehdy naplno dostalo a pobavilo a tady tomu bylo stejnětak, tohle je prostě talent.

Spíš než válečná akce nebo napínavé zneškodňování bomb jde o drama sledující skupinu Bravo na jednom turnusu v Iráku, které se zaměřuje výrazně více na vzájemné vztahy po přijetí nového člena, specialistu na bomby, do týmu a vývoj charakterů než na akční vřavu, přestřelky nebo dusnou atmosféru prostředí. Je to špatně? Ne. Je to dobře? Nevím. Jeremy Renner a Anthony Mackie hrajou šikovně, napětí je v jistých sekvencích hmatatelné a dojde i na mnoho ikonických akcí, z nichž nejvýraznější je jasně sniperská přestřelka, ale celé je to až moc zdlouhavé a tak nějak to nespěje od úvodu přes kolizi do znatelného závěru, spíše si to tak volně pluje na stejné vlně a vyloženě nevyčnívá ze svého standartního tempa. Kvalitní filmařina jde cítit, ale poselství film nepřináší bohužel žádné a nejde o nic, co bychom neviděli v jiných podobně laděných kouscích.

No tak tohle jsem teda slušně odzíval. Dvouhodinové drama, ve kterém se nestane DOSLOVA NIC je už i na mě extrém a tady nemůžu kromě realisticky podané situace okolo tehdejší segregace černých vyzvednout vůbec nic, jelikož se zde 2 hodiny mluví, mluví a zas jen mluví. Napětí nulové, gradace či jakékoli obavy diváka o následný vývoj situací žádné, postavy nemají moc co hrát a ani závěr není nijak finálně uspokojivý. Tohle je jednoduše důkaz, že i dramata dokážou být pořádně otravná, zejména pak když režisér vlastně netuší, co by chtěl do filmu dát. Podobný žánr často dokážu ocenit a baví mě, ale tady bych tedy rád věděl, z čeho jsou někteří zdejší uživatelé tak nadšeni...

Jednoduché, naivní, hloupé, šablonovité a plné klasických postaviček? Ano! Ale i přesto fajn oddechová rodinná podívaná? Ano! Nový Strašidelný dům nemá nic společného se starým filmem s Eddiem Murphym (který je rozhodně nepřekonaný a který byl na svou dobu naprosto výborný), ale i sám o sobě dokáže stát jako vlastní film, a to poměrně dobře. Jedná se totiž o čistou rodinnou komediální zábavu, která není a ani se nesnaží být ničím převratná, ale jde jí o to prostě jen zabavit typickou rodinku na večer, a to se povedlo slušně. Občas se podaří decentní vtípek, jindy je to sušší, občas je to klasická šablonovitá vykrádačka a jindy se objeví fajn detail, no zkrátka takový neurážející průměr nahoru-dolů. Co mě ale na filmu překvapilo nejvíc je věkově neomezená přístupnost, protože ačkoliv jde stále o "family-friendly pohádku", je zde na ni až nečekaně dost "hororových" scén, jump scares (haha) a jestli v přístupném filmu je vpořádku, aby strašidla naháněla hlavní postavu se sekerou v ruce snažící se mu useknout hlavu (!!! :D:D), tak pak si asi nemůžu na nic stěžovat. Pro děti fajn "vstupní film" do hororového žánru, pro dospělé oukej strávený čas v kině s malými. Akorát škoda, že v českém dabingu se mnoho hlášek a humoru úplně ztratí, tady bude asi originál o level jinde.

Souhlas s CARNIFEXem - nápad fajn, ale vizuálně i herecky je to takové prapodivné. Víceméně totální béčko, ve kterém se tenhle mystický povýšený motiv úplně ztratí. A že těch 90 minut je teda sakra dlouhých v tak pomalé, opakující se konverzačce...