rbr

Tenhle film je umění. Stejně jako Křižník Potěmkin, tenhle ruskej film, si neklade za cíl bejt jednoduchym filmem vyrobenym za účelem pobavit a vyplnit mozky lidí cukrovou všedností. Je to jeho důvěryhodnost, sovětskej neo-realismus, kterej používá, kterej udeří. Způsob, jakym se film snaží ukázat, co Rusko bylo v komunistickejch letech. Není to sovětská kinematografie v celý svý kráse. Film často zpomalí tempo a stává nudnym. Ale je třeba ho vidět, protože bez ohledu na fakt, že je skoro až moc smysluplnej je to dobrej zkouk. Vtáhne a nutí myslet.

Příroda je pro Herzoga příšera, oceán chaosu a temnoty nad nimiž je každý náš koncept a domýšlivost k hovnu; pouze ve středu tohohle vznešenýho strachu je, zdá se, doopravdy živý.

Finální Pasoliniho film než byl zavražděnej, Saló aneb 120 dnů sodomy je víc než metafora o fašismu, tenhle film, kterej mluví s chirurgickou přesností o anatomii hierarchickej mechanismů společnosti, používá její metaforický prostředí jako mikrokosmos k odhalení inherentní nátury síly Státu. Je nepolevující ve svejch vlastních primitvních křivdách, tak jako Stát. Saló je dost možná ten nejpřesnější portrét síly společnosti, kterej se kdy dostal na celuloid. K tomuhle filmu je ale třeba se přiblížit jenom s křížem v ruce, třetím okem a silnym žaludkem připravenym na hořký pravdy.

Mnichové co chtějí být DJema a zatměníma slunce.

Zvuk motorů aut, kvílející dítě, neúprosné argumenty, americká hudba, ohlušující vrčení busu, Ossos je film vytvořenej přímým ponořením smyslů. Situovanej do chátrajících uliček a místností venkovního slumu, jazyka je dosaženo skrz akci. Žena táhne svýho rozrušenýho milence z postele, lidi se vracej z práce v dešti, pár jich tančí do rychlý muziky; Costův svět se skládá z malejch momentů. Osvobozující publikum ze sebeuspokojující se logiky. Ossos je přísně eliptickej. Když se muž pokouší několikrát v průběhu filmu prodat svý dítě, žádný očekávání sužovanýho mateřství tady nejsou. Žádná konfrontace. Je to prostřednictvím tohoto pohledu , ve kterém společné body emocí stali se vyhaslé , že film existuje na. Pouze prostřednictvím narušeného pohledu starostlivé zdravotní sestry, je Fontainhasina prázdnota odražena.

Barva granátového jablka je film, kterej bude v striktním odporu s celkovym pochopením pro téměř každýho na světě; je možný, že někdo bude potřebovat rozsáhlou a komplikovanou znalost obojího, jak křesťanskejch symbolů tak arménský kultury, aby pochopil, co všechno bylo zamejšleno. Nic z toho já ale nemám. Barva granátového jablka je něco, co sem ještě nikdy neviděl. Nejbližší přirovnání co mě napadá sou Dalí/Bunuel kolaborace, ale tenhle film dělá třeba ze Zlatýho věku čistě suchopárnu záležitost. Zhasni světla a vyčisti hlavu: nastupuješ do jedný z nejvíc okouzlujících a omamujících enigmat.

Co je esenciálně jeden z největších myslodkuřů ve filmu, zabralo čas, aby se mi zavrtalo v hlavě. Tohle je konec konců docela hravá, humorná a trýznivá 'pohádka' identity, ať už genderu, pohlaví, nebo taky ne.

Werner Herzog je nejlepší vypravěč všech dob. Kdybych chtěl vypravěče mýho života, Herzog by jím byl. (Hlasem Herzogovým) "rbr sedí v jeho pokoji, dívá se do propasti, kterou je jeho počítač. Měl by se dívat na porno nebo zapnout Maxe Payna 3? Rozhodne se škrtit jeho kuře. Rozpne si kalhoty a ven vyleze zplihlý had, ten had nebyl jeho penis, ale vetřelec který sám sebe napojil k jeho tělu. Rbr ve strachu řval bolestí a znažil se ho odtrhnout. Had letěl přes celý pokoj, okno rbra bylo otevřeno, had vyletěl ven, pak ho přejel náklaďák. Pak náhle rbr uviděl, že tím hadem bylo jeho péro. Nebylo povrchový zranění, byl teď ženou. Rbr se díval do propasti a propast se dívala na něj a On se stal ženou."

Jeanne Dielman vaří večeři. Jeanne Dielman čte dopis. Jeanne Dielman stele její postel. Jeanne Dielman oprašuje její postel. Jeanne Dielman myje nádobí. Jeanne Dielman myje nádobí znovu, protože nebylo dost čistý. Jeanne Dielman se koupe. Jeanne Dielman roztahuje žaluzie. Jeanne Dielman pomáhá synovi s úkolem. Jeanne Dielman kupuje brambory. Jeanne Dielman de na poštu. Jeanne Dielman kupuje vlnu. Jeanne Dielman plete svetr. Jeanne Dielman hlídá děti. Jeanne Dielman si upravuje vlasy. Jeanne Dielman si dělá make-up. Jeanne Dielman jde spát. Jeanne Dielman SPOILER SPOILER SPOILER SzPaObIiLjEeRSPOILERcShPlOaIpLaER SPOILER SPOILER.

Tenhle film je syrovej. Syrovej a nádhernej. Žádný spešl efekty, žádný spešl světla, žadný neobvyklý objekty; tohle je prostě jednoduchej film o osobě. Dlouhý záběry, tichý pozadí a hlavně to nejdůležitější: přirozený konverzace vytvořený se smyslem pro realismus. Tenhle realismus ne jenom že vytváří pocit úzkosti, ale taky kontrastuje koncept normálna a abnormálna.