claudel

Můj 1000. komentář na ČSFD bude patřit nejlepšímu německému filmu, jaký jsem měl kdy možnost vidět. Žádný Tykwer, Petzold nebo Wenders, pro mě je německá režisérská jednička Fatih Akin, přestože jsem od něj viděl jen dva filmy. Smělé tvrzení, ale po třech projekcích Gegen die Wand neochvějné. Sibel Kekili vytřela zrak všem kritikům, pomlouvačům a nepřátelům, dokázala, že i pornoherečka může předvést famózní výkon, při němž se tají dech a nepulzuje krev v jiných orgánech. Nejúsměvnější a asi i nejzvláštnější pro mě byla třetí projekce - v třídě plné Francouzů na hodině hospodářské němčiny s učitelkou, která sama jednu ze scén komentovala jako odpornou. Co víc dodat, je to místy odporné, ale nesmírně silné. Hervorragend, fehlerfrei, fabelhaft. Es lebe Fatih Akin!

Když vidím film, jenž využívá motivu časové smyčky, hned se mi vybaví, že už tu někdy něco takového bylo. A týká se to zejména žánru sci-fi a hororu. A já osobně tento motiv příliš rád nemám, protože většinou ve mně zanechává nějaké otazníky, nejasnosti a zvláštní pocit, proto taky filmy s časovou smyčkou vidím jako nepodařené. Predestination se první polovinu tváří jako komorní drama, druhou půli se trochu rozjede a nějak se scénáristicky utopí. Díval jsem se nadvakrát a pokaždé unavený, tak se mi ani nechce zbytečně moc přemýšlet. Rychle si jdu pustit něco jiného nebo spát.

Fatih Akin nejspíš neopustí nikdy moji TOP 10 režisérů za nedostižné Gegen die Wand, i kdyby se mi od něj už nic jiného nikdy nelíbilo. Možná ovlivněn nesmírnou sílou prožitku z Gegen die Wand jsem se nechtěl dlouho pouštět do jeho dalších filmů. Zkusil jsem lehkou letní komedii V červenci, která mě utvrdila v tom, že je Akin obrovský talent a kromě totální depky a bizarního humoru je schopný natočit i pohodovou a úsměvnou road movie s neskutečně mladým Bleibtreuem a roztomilou Paul. Melancholik ve mně křičí po dalším Gegen die Wand, extrovert spokojeně vrní u Im Juli. Bis bald, Fatih :-)

Nepatřím k rozběsněnému davu pranuřýjícího Sedláčka za mikinu, naopak vysoce hodnotím některé jeho filmy. Dědictví 2 ale nemělo být nikdy natočeno. Netvrdím, že se nemůže sáhnout po kultovním filmu a pokusit se o pokračování. Ale v tomhle případě jde opravdu v mnoha případech o opakovaný vtip, který není vtipem a doslovnou recyklací úspěšných a slavných scén z jedničky. Nezasmál jsem se ani jednou a bylo mi spíše smutno. Letos v českém podání potřetí na hranici odpadu, tohle hodnocení tuze nerad dávám a jelikož průser roku Hany byl ještě mnohem horší, jednu ušmouranou hvězdičku vlepím.

Čekal jsem od toho trochu něco jiného i dle obalu jsem se domníval, že půjde o kriminální thriller s politickým podtextem, ale dostalo se mi víceméně komorního dramatu jedné rodiny, jež se vyrovnává se stíny minulosti. Poláci to i tak zvládli opět s přehledem a ještě do toho zakomponovali i Francouze. Borys Szyc a Marian Dziedziel podali výborné výkony, které byly po zásluze odměněny některými oceněními.

První republiku hodnotím velmi pozitivně, ale samozřejmě jako značná část zdejších uživatelů k ní mám i některé výhrady. Nejprve pozitiva. Vystižení dobové atmosféry, kostýmy, výprava, to vše je na jedničku s hvězdičkou. Herecké výkony bez pořadí Koleník, Holub, Vlasák, Vyorálek, Nová, Kříž vynikající. Scénář - detektivní linie velmi povedená, duchařská linie solidní. Já jsem si detektivní linii sám bohužel pokazil nechtěně, jelikož jsem předem znal nedopatřením vraha. I přesto bylo zajímavé sledovat vyšetřování a hlavně dumat nad motivem a okolnostmi vraždy. Teď negativa. Milostná zápletka, ta je jako vystřižená z červené knihovny, telenovely nebo nejposlednějšího braku. Nevím, jestli by to za První republiky takhle mezi jednotlivými hrdiny mohlo dopadnout. Otravné postavy, které mě velmi iritovaly - Studenková, Dvořák, Medvecká. Některé akční sekvence. Celkový dojem převažuje ovšem kladný a těším se na druhou sérii. V současné produkci českých televizí je První republika stále krásně nad průměrem.

Český název může svádět mnohé diváky k tomu, že půjde o nestydatý film plný sexu a pikantností. Je tomu přesně naopak, Lovelace je výborně natočené životopisné drama, v němž excelují Amanda Seyfried a Peter Sarsgaard. Amanda mi dřív hodně lezla na nervy, ale postupně jsem svůj postoj přehodnotil. Chloe a Lovelace mě přesvědčily o jejím talentu. Nejvíc jsem byl překvapený tím, že jsem absolutně nepoznal Sharon Stone.

Slušný horor spíše komornějšího ražení, rozuzlení bylo trochu náhlé a překotné, ale přesto lehce lepší průměr.

Kouzlo Rubínu ve zhuštěné hodinové divadelní hře se ve filmové verzi tak trochu rozplynulo. Vzpomínám si, že jsem se bavil a smál od začátku do konce, u filmu jsem některé fórky už čekal a znal a navíc vznikla sice místy poetická, ale taky částečně hluchá místa. A to mi rozhodně nevadí rozšíření filmové verze o pánské osazenstvo a vynikající minutové vystoupení Norberta Lichého. Chápu, že Jana Hřebejka tahle hra zaujala a v podstatě jsem za tu adaptaci rád, ale u mě většinou vždy vyhraje divadlo před filmem, zvláště pokud to vidím v pořadí divadelní hra - film. A dobře si vzpomínám, že na tehdejším představení v Rubínu byl pan režisér osobně, takže třeba zrovna tehdy pojal myšlenku film natočit. Sečteno a podtrženo, Zakázané uvolnění si zaslouží lepší tři hvězdičky a rozhodně více než zdejších 44 procent.

Ukázky mě příliš nezaujaly, ale na závěr roku trocha ztřeštěnější komedie nemůže uškodit. Překvapil mě téměř vyprodaný sál, že by se rodil menší vánoční český divácký hit? Je to na tři a půl hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že to patří k tomu lepšímu, co čeští filmaři letos vyprodukovali zvedám hodnocení směrem nahoru. Hlavní mužskou čtyřku mám poměrně v oblibě, takže mě nemohla zklamat, dámské osazenstvo se taky nenechalo zahanbit. Povedených vtipů je více než těch nepovedených nebo trapných, takže Hodinovému manželovi fandím.