bidja

Dokážu si představit i lepší zpracování, nicméně jakási informační hodnota tu je.

V jádru neotřelé, leč trochu to pokulhávalo. Lehká parodičnost, alegorie Danteho pekla a neotřelé tváře. Dobrá muzika a karikatury postav.

Jejda ten film byl natočen v roce 2005 ?! Tak to zvedám o jednu hvězdičku !!! Kamera, celkový pocit a vyznění mě ani nenapadlo si myslet že film není ze sedumdesátých let. Velmi vtipné a od herců dobře zahrané. Takový protipol ztřeštěně nevyrovné Mama, Mia ! Stejné prostředí ale mnohem lépe uchopené.

Pro prvotní pochopení pokeru, hráčské vášně, přátelství, lze film pozřít. Herecky na hraně.

Dokument trochu postrádal děj či spád, nicméně obrázek o době a skupině si člověk udělá. Hudba je u mě za 5. Pro fanoušky či pozvače skupiny či doby je připraveno pár vtípku a to např. umyslné koktání zpěváka při stěžejní první skladbě "My Genereration", opravit také musím předřečníka a myslím, že destrukce předvedená ve studiu byla plánovaná, protože ji scénář chtěl. To opravdu byla věc kterou se skupina proslavila a proto to po nich chtěli. Proto také následuje střih na vystoupení kde jsou naopak jako beránci. Poté již pokračují nefalšovaná živá vystoupení střídaná záběry a rozhovory se začátků. Mě osobně nejvíce překvapilo jak Roger Daltrey, narcis a bejček, je přikován do pozadí a vystupuje tak skromně. Závěrem rozhodně doporučit studium poslechem alb Who Next, Quadrophenia, nedoporučuji návrat v podobě Endless Wire (2006), zhlédnout DVD "Live in Boston", a podívat se film "Tommy", ten mě jako 9-ti letého hodně ovlivnil a možná i nasměroval pryč s popíkových chapadel.

Neskutečnému výkonu borců nelze než smeknout. Děkuji projektu, že mi ukázal jak taková cesta je složitá. I dříve jsem měl z takové cesty respekt, ale moje představa, že se jde po rovině, dostala velkou trhlinu.

Nevím jak to Anaud s těmi zvířaty dělá, možná jenom natočí sposty metrů a pak to střihač sestříhá tak bezvadně, že to vypadá jako by hráli co se potřebuje. Bohužel téma a příběh mě moc nezaujali.

Musím se přiznat, že mi Kosturica a jeho alegorie na život na Balkánu již trochu lezou krkem. Trochu jako by se zasekl. A hlavně mám pocit že, to s tou karikaturou místního života přehání. Nicméně stále se na to dá dívat a místy se člověk i od srdce směje.

Jo ho ho tak to byl nášup. Po nějakém čase ve mě něco vzbudilo velké emoce. Vynikající výkon hlavního herce, práce režiséra s materiálem, kamera, střihy, záběry, práce s médii. No a závěrem rozuzlení za hudby oblíbených Sigur Ros (mimo jiné zde zahraje i můj šansonový objev Arno), na to vše se vyplatilo čekat. Celou dobu jsem čekal kam se to vyvine, co provede hrdina.

Zatím jsem se v tom nezorientoval, byl jsem moc unavený a tak jsem usnul. Snad po druhé, jinak velmi zajímavé téma pro čerstvý mozek.