jemine

Působivý film, opravdu, s atmosférou plnou dusivých plynů, ale o čem to vlastně je...

Pokus ČT o komerční úlet na vlně postmoderního smýšlení a rádoby investigativní žurnalistiky. V zásadě nic než vyhozené peníze.

Muž je muž a žena je žena, muž má pindíka a žena pipinku... Třebaže nikterak netoužím po tom, být za šovinistu, po shlédnutí tohoto filmu, který měl být navratem ke sci-fi klasice, se jím cítím být. Páchne tu syntetika, ba i nitro, a chřestí tu papír. Návrat ke kořenům se koná tak nějak napůl, postavy prvních dílů nevyspěly, jen sešly, a podle všeho i tak trochu zešílely; možná ve snaze vyrovnat se s genderovou korektností dneška. Nelíbil se mi ten film, byť přesycený neviděnými vulvami. Tak trochu paradoxně bezpohlavní, tak trochu nelogický, tak trochu hloupý. Asi už se nelze vrátit do osmdesátých let. Je to škoda, zvlášť pro ty z nás, kdo na vlně filmů jako byl Terminátor, Predátor či Vetřelec vyrůstali. Vizuálně poutavý, ale myšlenkově chudý pokus zemřel na oubytě scénáře, který, lapaje po všem, neulovil takřka nic. Příliš mnoho žen, příliš málo myšlenek, deformovaná logika.

Naprostý mentální zvratek, nasycený nedokazatelnými ezoterickými a pseudovědeckými bláboly. Ale bytosti osvícené, duchovně povznesené, vibrující spolu s vesmírnými energiemi v rytmech Bacha a Beethovena, ezokavky typu Jardy Duška či Heleny Houdové, zde mohou přijít k mnoha a mnoha jemněhmotným spirituálním orgasmům...

Pamatuje-li někdo z přítomných pop music osmdesátých let, patrně si vybaví Michala Davida i Josefa Melena. Zatímco Michal David byl považován za vzor nevkusu, písně pro Josefa Melena šly mnohem, mnohem hlouběji, mnohem dál do hniloby a bahna komerce a podbíziovsti. Prvního, a snad i druhého Hellboye bylo možné považovat za neurážející a vcelku zábavné zástupce popu, ale tento, nový a a vymakanější díl, patrně počátek nové série, je Josef Melen, dokonalý a nekompromisní. Laciný, barevný, hřmotný, a hloupý. Film nemá vtip, švih, šmrnc... Nic. Není ani vtipný, ani cynický, jen hloupý. Barevný, akční, hlučný, plný efektů.... A hloupý. Herci se mohou snažit, co jim mentální i fyzické síly dovolí, ale přes limity dané scénářem se nedostanou; nemohou. Stávají se vlastními karikaturami, a v příběhu plném klišé nemají šanci přehoupnout film, snad míněmý jako áčkový, do oblasti, v níž vládne dobrý vkus. Klopýtá tu příběh, scénář, střih, a snad i hudba... Promarněný čas...

Možná to byl úkol pro Herkula, natočit hold Jiřímu Grygarovi, ale tým v čele s Martinem Petráskem a Leošem Kyšou se jej zhostil na výbornou. Vznikl film, který diváka plynule seznamuje s košatým životem člověka takřka renesančního, vědce, popularizátora vědy a předního českého skeptika. V necelých devadesáti minutách asi nebylo možné každé z nahozených témat vyčerpat, ale jedno, doublethink věřícího astronoma a astrofyzika, vyčerpáno být mělo, už jenom s ohledem na činnost Jiřího Grygara ve spolku Sisyfos. Možná by to pomohlo utlumit vzteklé štěkání a zavilé vytí nejrůznějších esoteriků, biomatek a lesan, alternativců, antivaxerů a plochozemců, kteří všichni, nemaje jiných argumentů, vrhají se vztekle na křesťanství této ikony skepticismu. PS: Maně mne poškádlila myšlenka, jak asi by tento film pojal jiný dokumentarista, třeba takový Viliam Poltikovič... :-D

Otřesné. Nic než komerční a řvavě kýčovitý filmový exkrement. Dystopická sci-fi se mnohokrát otřela o téma stupidizace populace, ale pokud se nemýlím, ani jednou v dějinách celého tohoto druhu literatury nikoho nenapadlo, že lidé tomuto procesu propadnou s nadšením, aktivně jej budou vyhledávat, a dokonce si zaplatí za možnost, že budou moci stát v multikinech s kbelíkem předraženého popcornu v rukou a těšit se na chvíli, kdy jim proud hýbajících se barevných obrázků začne rozpouštět šedou kůru mozkovou. Marvell vsadil na lidovou zábavu, ať už onen termín znamená cokoliv, nepokouší se tedy v zájmu tržeb o okořenění svých produktů jediným náznakem myšlenky; hrne na diváky tsunami barev a zvuků poskládaných do čehosi, co lze z nedostatku vhodnějších výrazů nazvat příběhem. S tímto receptem ale nelze pokračovat do nekonečna. Díly série o Thorovi jsou stále akčnější, pouťovější, šablonovitější a bezmyšlenkovitější. Jsou hloupé a lacině podbízivé. Nikdo od nich nechce ani v náznacích žádné intelektuální poselství, ale co je moc, je příliš… To, co snese papír, film nemusí, a Ragnarok o tom přináší přehršel důkazů. Řada dobrých herců zjistila, že nemá co hrát. Z Cate Blanchettové je podivně se pitvořící parohatá káča, což je výsledkem pokusu vyhlížet v každém okamžiku strašlivě a krutě, Karl Urban hraje nesmírně mizerně figurku, jež mohla být spíše obsazena nahnilou dýní a Chris Hemsworth a Tom Hiddleston se pokoušejí o zvládnutí rolí, napsané podle všeho pro Kašpárka a Šmidru. Nevím, kde autoři scénáře brali informace o Ásgardu a vůbec o celé severské mytologii, ale podle vzoru pejska a kočičky z nich uvařili dort, po jehož pozření by zvracel i ghúl. Už jen fakt, že Ásgard střeží černoch v nerezovém brnění, hovoří za vše; pokérovaná snědá míšenka s alkoholickými sklony v roli nordické valkýry je jen třešničkou na dortu. Nu, a Hulk, usazený v této mentálním hnojišti jako dementní Budha na steroidech, už jen dotváří celý obraz zmaru a duševní chudoby.

Je to blábol... O vědě tohle ubohé dílko ani neslyšelo a teorie jím nastolené vypovídají o tom, že jeho autoři mají za sebou mnoho prohýřených nocí.

Hodně dobrá kritická analýza té oblasti dnešní společnosti, která je promořená jedem exkrementů New Age a ezoteriky. Film je velmi slušným průvodcem světem homeopatik, biomatek, konspirací, přírodního léčitelství a energií všeho druhu; je návodem, jak se v tomto marasmu orientovat a jak v něm navzdory liberálnímu přístupu k lidské iracionalitě a stupiditě i přežít...

Lidské... A nesmírně fajn... Bez nároku na ceny v technických disciplínách...