jemine

Za největší klad tohoto filmu považuji naprostou absenci jakýchkoliv roztomilých, a tak trochu nablblých živočišných druhů, které tak nepěkně zaplevelovaly minulé série. Zato za zápor by se nechal považovat již hodně svazující příklon ke genderové a rasové korektnosti, která nutí scénáristy k nepěkným úskokům v logice světa Star Wars. Pro ty, kdož nejsou fanoušky, bude film nejspíše těžce stravitelný, nostalgicky totiž navazuje na staré příběhy a zjevně úmyslně na nich staví základy příběhů nových. Bez znalosti osudů mladého Hana Sola neoceníte smutek Hana Sola starého. Předchozí filmy byly jeden jako druhý vystavěny na vypjatém heroismu, tento působí překvapivě civilně; ani tradiční závěrečná bitevní scéna nepůsobí nijak hekticky, ale ono to kupodivu filmu nesmírně prospělo. I hlavní záporná postava, Kylo Ren, je načrtnutá uvěřitelněji, než kdysi Darth Vader, lidštěji; je totiž nedokonalá... Částečně se vytratila i určitá infantilita starších dílů a C3PO chválabohu téměř neotevřel reproduktor. Síla se probouzí působí do jisté míry jako pilotní díl, její příběh je neuzavřený a nezakrytě tvoří půdu pro filmy budoucí. A koná tak dobře. Je to film, na který se nechá dívat, film, který fanouška potěší a navnadí a který snad Hvězdným válkám vleje novou krev do žil.

No, nic moc, na Tarantina... Jeho filmy postupně ztrácejí nadhled a dobře skrytý humor a stávají se stále tuctovějšími krváky. Na tři hodiny natažený příběh ukutý jako viktoriánský román, důkladný ve všem, naprosto precizní, vševysvětlující až k nudnosti. Divák čeká, lapá po letmo hozených indiciích, skládá si obraz, předpokládá a mýlí se, sleduje skvělé herce a tak trochu se opravdu nudí. Když došlo na dlouho očekávané krvavé finále, uvědomil jsem si, že překomplikovaným Tarantinovým postavám smrt vlastně opravdu přeju. Smrt tu byla vysvobozením nejen pro zúčastněné antihrdiny, jejich skon osvobodil i mne. Osm hrozných je dobrým filmem, ale podle mého názoru nikoli vynikajícím. Ani hudba, ani kamera nemohou napravit mínusy dané neúměrnou délkou, zbytečnou rozvláčností vyprávění a hlavně absencí kdysi tak osvěžující Tarantinovy nadsázky.

Východ má pro průměrného Evropana stejnou přitažlivost jako venkovské hnojiště pro hejno masařek. Čili, není-li už kde brát nápady, mysticismus je v záloze vždy. No dobře, je to rodinný animák, film, jehož ambice začínají a končí tržbami, ale i tak... Je to nastavovaná kaše, tříšť, jíž ani vizualizovaná čchi neposlouží jako plnohodnotné lepidlo :-). Ale když už nastavovaná kaše, pak je to vcelku kvalitně nastavovaná kaše. Skvělá animace, svižný děj, vtipy, kterým se lze někdy i smát. Neurazí, pobaví; bídu námětu a scénáře maskuje ale jen s velikými obtížemi. Je to hezká barevná podívaná bez obsahu, kaleidoskop scén a scének, nepodařená výpravná revue, kde se sice nešetřilo flitry a efekty, ale kde zároveň chybí nosná a jednotící myšlenka. Je to tak pestrá podívaná, že bídu zřejmě nejslabšího filmu trilogie si uvědomíte až po odchodu z kina...

Absolutní odpad a emocionální pornografie. Naprostá intelektuální perverze. Domnívám se, že Výměna manželek je o několik tříd hodnotnější, než tento mentální exkrement z dílny ČT. Z lidských emocí by nikdy nikdo neměl vytvářet takhle sprostou komerci, navíc ještě uvozenou k zešílení blaženým křeněním Ester Janečkové. Nevím, na kolika dílech je autorsky podepsán Igor Chaun, ale jeho účast na projektu je jemnou stopou k původu nevkusu v tomto retardovaném dítku České televize...

Něco tomu chybí. Něco podstatného tomu chybí. Hodně to chybí. Můžete se dívat na obraz zimní krajiny a třebaže víte, že sníh a led bez teplot pod bodem mrazu dlouho nevydrží, nemáte pocit chladu, a to ani náhodou. A vzápětí nastane situace, kdy se vám dostane jiné vize, bez ledu, sněhu, a přesto se do vás dá zima a dostanete chuť na grog či svařák a péřová deka začne mít pro vás přitažlivost Ornelly Muti v pětadvaceti. Humr je dobrý film. Ale něco mu chybí. Je to film studený jako Arktida, dobře studený, hezky studený, ale nemrazí z něj. Nedostanete jím za uši tak, jak se to dařilo třeba Mechanickému pomeranči. Možná je to proto, že samy postavy jsou studené, chladné, okleštěné až do nelidskosti. Humr je dobrý film. Je to hodně dobrý film, plný dokonalosti, skvělých hereckých výkonů, nechybí mu myšlenka, forma... Zaujme, nepustí, zakousne se vám do týlu a bude vás chladit mezi lopatkami. Ale jen chladit.

Jen výkony herců dělí tento nepodařený zmetek od hodnocení "odpad". Film je zmatený, nekompaktní, plný klišé a otřepaných moralit, režijně i scénáristicky nezvládnutý, nepravděpodobný a hloupý. Tak hloupý, že ani Iva Janžurová, která špatně snad ani hrát nedokáže, ho nemůže zachránit. Postavy tohoto veledíla podprůměru nemají snadný život. Jeden scéna má hollywoodskou atmosféru, další, třebaže nechtěně, připomíná surovou hloupost Formanova "Hoří, má panenko". Dohromady to nejde, a pachuť, která po tomhle koktejlu zůstává, je odporná. Protřepat, nemíchat? Kdepak. to nepomůže. Na film se dívat nedá. Na herce ano, ale i ti, třebaže je na nich znát, že dělají, co mohou, uváznou každou chvíli v bahně mizerného scénáře a zmatené režie. Kupříkladu Mádl je dost chytrý a dost dobrý na to, aby zahrál debila, ale kam se jeho debil hrabe na režiséra...

Tolik blábolů v necelé hodině a půl... Bez důkazů... Bez vztahu k realitě... Esoterické žvásty pro vyhraněnou skupinu mentálně ne zcela standardních jedinců...

Formanovy filmy, ty české, syrové, zemité, mi dělají starosti. Těžko se mi na ně dívá, protože v nich, ve Formanově mistrné drobnokresbě, občas vidím sám sebe. Trpím jako to zvíře a bojuji s nutkáním odejít, abych si nemusel přiznat, že ten tatík, zírající s ovislou čelistí na holku v bikinách, jsem taky já... A co tombola? Hořící dům? Kdo se ve Formanových figurách a figurkách nepozná, nejspíš není Čech, ale Nietzscheho nadčlověk; postava ze severských ság, která má i bez doprovodu Valkýr nakročeno do Valhally. Tenhle film je nemilosrdný jako pitevní stůl a krásný jako kutnohorská kostnice... Fandím mu, ale dívat se na něj není jednoduché...

Režijní i herecký koncert Nikity Michalkova. Pamatuji se, že mne kdysi přilákala k zapnuté televizi náhodně zaslechnutá ruština a následně pohled na tanky BT-5 řadící se u obilného pole. Než jsem si stačil ujasnit, na co se to vlastně dívám, přikoval mne zpočátku pomalu a nevzrušeně vyprávěný film k obrazovce. Díváte se na poeticky znázorněný letní den, na idylický obrázek ruského venkova, na líně plynoucí řeku a vlekoucí se čas, posloucháte hudbu a sledujete nezávaznou konverzaci lidiček, užívajících si volna. A pak vám dojde, že dvojice mužů znázorněných skvělými Nikitou Michalkovem a Olegem Menšikovem se za slovy, slovíčky a úsměvy bije na život a na smrt. Pomalu plynoucí a postupně gradující příběh je ve skutečnosti strhujícím dramatem, ilustrujícím stalinské čistky a krutá třicátá léta v Sovětském svazu. Je to víceméně komorní film, nenápadný, ale velmi působivý, brilantně odvedené řemeslo, jemuž rozhodně nechybí nosná myšlenka. Je to jeden z mála filmů, které považuji formou i obsahem za takřka dokonalé.

Mám rád sci-fi. A ještě raději mám dobrou sci-fi, a Interstellar je dobrou sci-fi; navíc je to film, jaký tu už dlouho nebyl, film vizuálně krásný a se silným a smysluplným příběhem. Christopheru Nolanovi uvěříte nemocnou Zemi a uvěříte mu i temný a chladný vesmír, který má skrývat naději pro zoufalé lidstvo. Necítíte rozpaky nad myšlenkami a obrazy; děj, který autoři plynule posouvají vpřed, neuráží divákovy city a ani rozum. Interstellar je filmem, který si přes značnou délku udrží divákovu pozornost, Matthew McConaughey působí autenticky a nenudí, třebaže je na plátně prakticky od začátku do konce. Samozřejmě, nic není dokonalé a dokonalý není ani Nolanův film; nedostatky v předivu příběhu lze objevit a patrně je najde každý, ale já je rád filmu odpustil, protože ve sci-fi být naprostým realistou nelze. Důležité je, že Nolanovi lidé jsou lidští a divák s nimi žije jejich život bez toho, aby se cítil autory podveden.