špaček421

Škoda slabší atmosféry ze začátku, kdy to vypadá, že to nejhorší, co se může stát, je provalení Testiho románku se studentkou. A to i přes ultrabrutální způsob vražd. Druhá polovina je ale tak silná a pointa tak drtivá, že mi šla po zádech husí kůže. Morricone 100x stejně a přesto výborně.

Zabili jste mi synka, tady máte přes držku. Paradoxně mi přišla zajímavější první polovina, taky ji táhnou víc Caprioli a Mason. Ta druhá byla sice hodně akční, ale ne tak drsná jako předchozí režisérovy kousky, a hlavně docela naivní.

Čekal jsem mnohem více zvrhlosti, násilí, sexu, dostal jsem zajímavý psychologický příběh se silnými nejednoznačnými postavami a výbornými hereckými výkony. Film táhne především Anita Strindberg, odporný Luigi Pistilli ale nezůstává pozadu. A Edwige Fenech nám ukáže, že nemá jen hezký vzhled, ale i mozek a dokáže ho používat, aby dosáhla svých cílů. Snad jen Ivan Rassimov a Daniela Giordano tam byli na můj vkus až příliš krátce. Mějte rádi zvířata, může se vám to vymstít....

Claudio Cassinelli je řízek a jeho řádění má velice blízko k pozdějšmu řádění Belmonda v Policajt nebo rošťák. Komediální a vážná linka jsou dost nevyvážené a že Mel Ferrer hraje tak nevýraznou roli je překvapením, čekal bych ho spíše v té, kterou hraje Massimo Girotti. Postavou brýlatého vraha film sem tam připomene i giallo, bohužel druhá polovina, kde se film snaží o nějaký větší přesah, nefunguje spíše proto, že lapání velké ryby trvá až příliš dlouho a všechno ostatní je už ukončeno. PS. Ve filmech Clinta Eastwooda se v kinech hrají jeho filmy, tady se v kině hraje Your vice is a locked room and only I have the key, taktéž od Martina ;)

Giuliano a George, neboli Ben a Charlie jsou kámoši jak hrom. V tom, že se často perou, a že Gemma je sympatický rošťák zatímco Eastman obrovský bručoun však veškerá jejich podobnost se Spencerem a Hillem končí. Oproti jejich filmům má díky pár scénám tento film i hloubku, zvláště scéna s Marisou Mell je v tomhle skvělá. Škoda jen, že film nemá promyšlenější příběh a že tvůrci nevěděli, jak film ukončit.

Zdlouhavý příběh týkající se genetické laboratoře, kde začnou umírat vědci. A vzápětí svědci. Kdo za tím stojí se snaží rozlousknout mladý novinář společně se starým slepcem v podání vynikajícího Karla Maldena. To je ale bohužel, kromě kamery, jedna z mála zajímavých věcí na tomhle filmu. Humorná policie tentokrát naštěstí příběh spíše prosvěcuje než otravuje, jako později v Tmavě červené.

Lenzi se v tomhle nějak drží zkrátka, stejně jako Merli. Násilí není moc, spíše se vykresluje všemocná a všeobjímající mafie, která dosáhne skutečně všude, takže cesta do Ameriky není vůbec jednoduchá. Nejpodivnějším faktem je ale to, že Venantini tu vážně hraje klaďáka.

Co na tom, že Giacomo Rossi-Stuart je dřevěný a nezajímavý, co na tom, že příběh nedává zase tak moc smysl, Bava byl mistr atmosféry, jakou nedokázal vytvořit nikdo jiný, ani s o dost větším rozpočtem. Stačí ty čtyři cinkavé tóny, široce rozevřené oči bledé holčičky a už mi přechází po zádech mráz.

Pátrá Clint po vrahovi nebo si chodí jen užívat za štětkama, zatímco jeho dcerky se musejí starat samy o sebe? A nevraždí náhodou sám? Ne. Kdybych nevěděl, že film napsal i režíroval stejný člověk, myslel bych si, že režisér zmařil scenáristovu snahu udělat z Clinta podezřelého ze schizofrenie a vražd.. Ale režisér nám vždy jasně ukáže, že vrahem je někdo jiný. Identita pachatele popírá jedno z pravidel pátera Knoxe a Clint si skoro nezastřílí. Aspoň hezky zmasakruje postel, za nesouhlasného přihlížení psa.

Gemma uhodl vraha na straně třicet, mně se to, včetně jeho motivace, podařilo už někdy v polovině, nebo lehce za polovinou. Tentokrát bohužel Argento nepřinesl ani dostatek scén, kterými by mě přimrazil v křesle a přikoval očima k obrazovce, a hudba od Goblinů se až moc opakuje. Nebylo to vyloženě špatné, ale jsem zklamán.