ragnar1

Hned z několika důvodů musím filmu udělit celých pět hvězdiček. Za prvé, přezdívka hlavního herce, The Flying Scotsman, je totožná s mým oblíbeným skotským profesionálním šipkařem Gary Andersonem. Za druhé, po dlouhé době jsem viděl na obrazovce herce Billyho Boyda, tedy jednoho z hobitů z legendární ságy o Středozemi. Za třetí, až neuvěřitelný se zdá být příběh o tomto cyklistovi, který celý život bojuje nejen s cyklistickými funkcionáři, ale i sám se sebou. Film je hlavně svědectvím o neskonalé touze pokořit limity a dojít až k samotným hranicím sportovního výkonu.

Na tomto filmu je krásně vidět, jak Francouzi milují Tour de France a všechno, co se zkrátka kolem cyklistického závodu děje - proto vznikl i tento snímek. Hlavní postava, tedy cyklista amatér, a ostatní postavy prožívají skoro vše, s čím se lze setkat na profesionální úrovni: z neznámého jezdce se stává takřka miláček fanoušků - rivalita mezi cyklisty - proradní manažeři - obvinění z dopingu - prolnutí cyklistiky s rodinným životem - úspěchy a neúspěchy. Zajímavý je i fakt, že můžeme spatřit v určité částí filmu legendy a to Laurenta Jelaberta a Bernarda Hinaulta. Film nám především ukazuje nesporný fakt, že každý by si měl jít za svým snem a cílem. Film bych vřele doporučil nejen všem nadšencům a fandům cyklistiky, ale i ostatním, kteří chtějí vidět chytrou a zábavnou komedii.

"Dědictví otců zachovej nám pane."

Nejdříve je potřeba velká gratulace všem, co se na tomto projektu podíleli. Konečně (i když vznik mohl být daleko dříve) se český tramping dočkal zaslouženého televizního ztvárnění. Tomuto několikadílnému dokumentárnímu zpracovaní nelze absolutně nic vytknout. Dokumentární série velmi citlivě reflektuje tramping od období po 1. světové válce, přes 2. světovou válku až po socialistickou diktaturu a je zde nakousnut vývoj i po změně režimu. Dokument také seznamuje s kulturou, tradicí i odkazem tohoto fenoménu. Největším kladem celé série je bezesporu fakt, že při vytváření bylo dbáno na to, aby opravdu všichni, co mají co říci k trampingu, dostali v projektu prostor. Jedná se o Jana Hochmana (zakladatele organizovaného tábornického hnutí v roce 1968), nebo historiky (Petr Koura, Jindřich Marek, Marek Waic). Ke slovu přišel i publicista Stanislav Motl, geolog a spisovatel Václav Cílek a výtvarník a hudebník Marko Čermák a samozřejmě mnoho dalších. Na závěr snad jen dodat, že celkově bude zajímavé, kam se celé hnutí posune hlavně s ohledem na vývoj dnešní konzumní společnosti, snad vlajky povlajou dál...

Znovu a opět tento film potvrdil, že v zahraničí se náměty s odbojářskou tématikou umí točit (na rozdíl od některých českých počinů). Max Manus a "jeho skupina", co by nejúspěšnější Hnutí odporu (podle úspěšně dotáhnutých záškodnických akcí a největšího zahraničního uznání), určitě stála za takovéto velké filmové pojetí (které se ne vždy úplně povede). Severské prostředí, výběr herců a jejich výkony dopadl na jedničku. Možná by neuškodilo ještě o trošičku větší napětí a drama. I tak ale film může snést velmi přísná měřítka.

Ve filmu je znázorněno přesně to, co mně chybí ve známějším Hotelu Rwanda. 1. větší historičnost a méně mystifikujících faktů. 2. působivější věrohodnost. 3. větší proniknutí do děje hlavně díky popisnosti děje a celkově lepší seznámení diváka s tehdejšími událostmi. Ve výsledku se mi film Shake hands with the Devil jeví v mnohem lepším světle (což asi zapříčinila hlavně menší pompéznost samotného ztvárnění) než zmiňovaný Hotel Rwanda, ale dozajisté nutno dodat, že oba filmy si zaslouží velkou pochvalu.

Krásné prostředí květinových havajských ostrovů, tradiční opojná hudba a silný příběh. Film nám ukazuje, že i ke špatným životním událostem a starostem lze přistoupit s nadhledem a všechny jakkoli konfliktní situace jdou řešit v klidu bez zbytečných hádek a sporů. Ke všemu přidejme výborné herecké výkony George Clooneyho a jeho filmové starší dcery. Kombinace těchto faktorů z filmu dělá velmi příjemný a milý zážitek.

Zde se přímo nabízí srovnání s filmem Sedm let v Tibetu (oba dva i ze stejného roku). V obou dvou nechybí napětí, atmosféra ani dobré herecké výkony. Přesto se zcela jasně Kundun jeví mnohem, ale mnohem lepším filmem, tím však nechci říct, že by film s Bradem Pittem v hlavní roli byl nějak špatný. Ve filmu Kundun pronikneme více do tibetských reálií, lépe je zde vykreslen i osud Dalajlamy a celkově tak film působí realističtěji a historičtěji. Tento počin lze jistě označit za filmovou bibli odporu proti Číně, což se potvrdilo při čínských protestech během natáčení a při samotné premiéře.

O čem má být vlastně film? Co tím chtěli autoři říci? Po zhlédnutí snímku mám velmi rozpačité dojmy, protože film je ve výsledku velmi nesourodý a různé dějové linie nepůsobí moc koncepčně. Stejně tak jako dramatické vložky, které prostě nefungují, spíše působí komicky až hloupě (např. vypuštění čehosi na oběžnou dráhou s prvky globálního nebezpečí). Výrazně kladně hodnotím tradiční havajské zvyky a tradice, které byly do filmu začleněny (bohužel by zde opět prospělo více promyšlenosti).

Hned, když jsem viděl trailer na snímek Amerika, tak jsem věděl, že film/dokument musím okamžitě shlédnout, protože mi bylo od počátku jasné, že mě rozhodně nezklame, ba právě naopak. Snímek se v hlavní roli a hlavně nenucenou formou zajímá o český fenomén - Tramping. Mnozí namítají, že zde chybí děj, dynamika atd., ale pro mě středobodem celého příběhu je hledání - hledání identity (Barbara i Jan), trampingu jako takového (oč v něm jde a kde můžeme najít jeho kořeny), ryzího trampingu (zejména v osadě Šedý bobr) a v neposlední řadě jde o hledání posledních trampů přeživších v této době (jednotlivci žijící "v lese"). Velmi zajímavé je ve výsledku vyznění obou hlavních aktérů, kdy Barbara pochází ze země za Atlantikem a vlastně hledá stopy trampingu, na rozdíl od Jana (a ostatních trampů), který vzhlíží k zemím, odkud Barbara pochází. Z této linie vyvstává celá řada humorných situací a otázek, protože Barbara nastavuje jakési pomyslné zrcadlo, když objasňuje, jak vlastně ona sama vnímá svoji rodnou zemi a jaký má ona sama vztah k trampingu (její rodiče, sami trampové, emigrovali za oceán za minulého režimu). Přičemž vtipně vyznívá i její anglický dialekt (někdy si raději pomáhá celými anglickými frázemi). Určitě by snímku pomohlo lepší uvedení diváka do děje hned na začátku (stručné seznámení s oběma hrdiny) a lepší vyústění děje, ikdyž samotný otevřený závěr ve výsledku nemusí být tak špatný, protože nutí každého diváka k nějakému zamyšlení, či úvaze o tom, co právě shlédl. V celkovém vyznění se jedná o výborný počin, který si nemůže dělat ambice na nějaký masový úspěch (stejně jako tramping samotný), ale o to právě jde, protože v tom je zakořeněna skrytá výjimečnost a genialita........."Moje bohatství? Svoboda je to bohatství."