ragnar1

Tři hvězdy za Miss Izraele v hlavní roli...jinak nic. Film nepřinesl nic nového, podobné náměty už tu byly...

Zajímavý film z argentinsko-německého prostředí, jehož hlavní zápletkou je vypořádávání se s nacistickou minulostí v období 50. let. Celá zápletka začíná slibně, kdy se židovka (jejíž rodina byla nucena emigrovat z Německa) spřátelí se synáčkem nacistických rodičů (kteří také uprchli do Argentiny). Už jen tento prvek by sám o sobě stačil na dramatické filmové zpracování. Film však jde ještě dál a poskytne náhled, co se začíná odehrávat v hlavách "nacistických" dětí, kteří se začnou ptát, jakou úlohu měli jejich rodiče za války, a proč jsou na klíčových místech ve veřejném životě stále bývalí nacističtí funkcionáři. Film nám také nabízí ukázku studentské radikalizace a jeho ovlivnění levicovými ideály. Zájemcům o shlédnutí filmu Der Deutsche Freund nejdříve doporučuji, aby se alespon elementárně seznámili s poválečnou faktografií Argentiny, jinak se daný námět stane jen těžko pochopitelným. Celý děj je od začátku až do konce napínavý a na konci mě velmi mile překvapil nezvykle otevřený závěr.

Film jsem si pustil nejen proto, že jsem byl zvědavý na "divokého anděla" Natalii Oreiro. Především mě zaujal námět, který je dodnes předmětem sporů a neustálých spekulací. Téma denacifikace a přesídlení představitelů i "obyčejných" příslušníků Třetí říše do států Latinské Ameriky je zajímavou historickou skutečností, o kterém se ne vždy plně informovalo a diskutovalo. Při pohledu na celou krajinu kolem Bariloche není divu, že se skutečně na toto místo uchylovali nacisti, nebot příroda velmi připomíná známé německé scenérie a všichni Němci si tak při výhledu na místní Alpy připadali jako doma. To věděl i Beppo, který se sem skrytě vydal na lodi plující z Janova. Ve filmu je nic netušící rodina vydána napospas experimentujícímu doktorovi, jenž proslul zločiny proti lidskosti, a kterého zároven hledají nejen kluci z MOSADu. Herec A. Brendemühl se vcítil do role Anděla smrti velmi autenticky. Charisma z něj vyřazovalo takovým způsobem, že nejeden divák mohl mít pocit, že osoba Mengeleho je tak trochu polidštěna a chvílemi až idealizována. Možná to lze přičíst záměru autorů. Nesmíme zapomenout, že pobyt nacistů v Argentině je do dnešních dob hodnocen různou optikou. At tak či tak, Německý lékař Wakolda (festivalový název) splnil skoro všechna moje očekávání, jen bych v závěru emocionálně více eskaloval konfrontaci svědomí matky, spolu s odpovídajícími flashbacky Mengeleho zločinů. I tak, celý film je dosti mrazivý, když si uvědomíme, že Mengele mohl i po konci druhé světové války pokračovat v tvorbě svých nedokončených zrůdností.

To si kritici tohoto dokumentu vážně mysleli, že Oliver Stone bude před Fidelem vystupovat jako vševědoucí děd vševěd, který všechno ví a všechno zná? A Fidel, kdyby mu tuto roli povolil, bude hltat všechna jeho moudra na (ne)jen historická témata? Dokument je především svědectvím o osobě jednoho z nejvýraznějších diktátorů, jehož vláda trvala přes půl století. Nic víc, nic mín. Kdo se chce o Fidelově vládě dozvědět všechno od A do Z, tak at si půjčí nějakou odbornou publikaci. Za úspěch se vůbec dá považovat, že kubánské vedení k něčemu takovéhlemu dalo svolení. A to z mnoha důvodů. Na mě už Fidel působil velmi "odkouzleně" a bylo vidět, že jeho myšlení už není tak pružné, jak to bylo v dobách jeho největší slávy. Nicméně celkový dojem je ve výsledku nadprůměrný.

Tento film jako celek zkrátka nefunguje. Škoda. V podstatě už nemohl být lepší námět, ale celý natáčecí štáb to nezvládl. Důvodů existuje celá řada, nemá cenu to vyjmenovávat. Na film jsem se velmi těšil, ale výsledný produkt mě hodně zklamal. Místo dechberoucího dramatu z odbojového prostředí, navíc v krásné přírodě Českého ráje, jsem se dočkal nekoherentního příběhu s mnoha ahistorickými volovinami. Potvrdilo se tak, že česká produkce takovéto filmy neumí...

Tak co? Jindřichu, vyšlo slunko na západě? Ale kdepak Jakube, jako vždycky...na východě.

10 hvězdiček, 1000 procent, top dokument, jedno poselství...BUT IT IS NOT TOO LATE TO MAKE A DIFFERENCE

Polynésie, perla Pacifiku...málo která kultura a zvyky jsou tak odlišné od našich zvyklostí. Sem to rozhodně stojí za návštěvu.

Pro znalce americké faktografie jistě luxusní kousek. Film se po zajímavé časové stopě točí kolem aféry Watergate s mnoha retrospektivními návraty do minulosti. Zde bych daleko více přivítal Nixonovo dlouholeté působení v roli viceprezidenta, ale i tak už je celá stopáž (jejíž velikost vůbec nebyla na škodu) hodně nabitá, tak se dá rozumět tomu, že všechno dopodrobna rozvést nešlo a ani se u mnoha věcí moc nechtělo (na mysli mám kontroverzní události amerických dějin, kterých se režisér dotýká jen okrajově). Skvěle sepsaný scénář doprovodila výborná kamera Roberta Richardsona.

"Makedonie, že? Tavící kotlík všemožných lidí a náboženství!" Tímto sloganem lze definovat celý Balkán, ale nejvíce je platný právě ve výše zmíněné zemi. Bohužel díky známým faktům z pomyslného ,,kotlíku" zejména v MK ubylo židovské etnikum. Film však neukazuje perzekuci, která by se týkala jen židů, ale také ostatních, kteří se z nejrůznějších důvodů dostali do konfliktu s nastolovaným totalitním režimem. To můžeme sledovat prostřednictvím místního fotbalového týmu, u kterého můžeme sledovat různé formy odporu proti bulharské okupaci. Cílem se stává vyhrát společnou fotbalovou ligu, což by bylo zcela nemyslitelným jevem v očích nacistických důstojníků. Já bych ještě více rozvinul závěrečnou linku, ve které se z odporu vyvinul odboj (přechod celého týmu do Albánie s vidinou boje proti okupantům). Celý film stojí na výborných hereckých výkonech a to jak kladných, tak i záporných aktérů. Skvělý výkon předvedli zejména Richard Sammel a Katarina Ivanovská, u které se těším, že je ji snad ještě někdy uvidím v dalších filmech. Po prožitém létě v Makedonii jsem nabral dojem, že zdejší filmová tvorba nebude tak bohatá a kvalitní jako v některých jiných srovnatelných státech, ale Třetí poločas mě vyvedl naprosto z omylu.