Nixon

Reziser Oliver Stone je kontroverzna osoba. na jednej strane milujem jeho film o hudobnej legende The Doors - film s rovnakym nazvom s Valom Kilmerom v hlavnej roli. Na druhej strane xmrti nenavidim jeho Natural Born Killer, kde sa to zvrhava len sa sproste vrazdy a masakre. Tuna ide o zivotopis 37. prezidenta USA Richarda Nixona, ktory uradoval v rokoch 1969 - 1974. V hlavnej ulohe Nixona sa predstavil Anthony Hopkins / The Silence of the Lambs, Zvony Smrti, legenda o vasni/ - a divak moze sledovat detsvo, dospievanie a rast politickej moci prezidenta. Hlavna rola pripadla Hopkinsovi, z ostatnych hercov je potrebne spomenut uz len Jamesa Woodsa /Salvador/, zvysok hercov siel mimo mna. Dobre su vykreslene realie znamej afery, a film napriek sialenej stopazi 192 minut rychlo ubehne. 77 % (25.04.2015)

i ked stone tocit vie, ja som sa dost premahal aby som to vydrzal do konca (strasna dlzka, pre europanov celkom nezaujimave tema...) pri vedomi ma len udrzoval hopkins a miestami slusna atmosfera, taka perlicka nakoniec. film mal tusim premieru na berlinare 95 a tam na otazku novinara tykajucu sa tohto filmu (ako sa vam z tak vzrusujuceho materialu podarilo natocit tak nudny film?) odpovedal stone "it was a hard work":-) (13.08.2006)

No film je v podstate natocenej podobne jako W. Taky tady neni nejakej linearni pribeh, ale Stone sem stridave sleha zabery z detstvi a z ruznejch obdobi Nixonovo politiky, ale tady uz je toho proste moc. Je tady desne situaci, lidi a proste se to kolikrat stava neprehlednym, ze sem se neorientoval, co ze se to zrovna deje. A jelikoz film zabira Nixona od mladi az po smrt, docela mi tu chybely rozhovory s Frostem. Ale takle se tenhle film zase s nedavnym Duel Frost/Nixon dobre doplnuje. Co se tyce Hopkinse, ten hraje fantasticky a nabizi se tu srovnani s Langellou. Opet tu je urcita podobnost s Nixonem, ale perfektni to neni a i kdyz je Anthony Hopkins fakt famozni, chybi mu oproti Langellovi jedna vec a tou je jeho chraplak, diky tomu neni Nixon v podani Hopkinse misty tak charismatickej, jak mel bejt. No a jinak z ostatnich hercu nevim koho zminit, nikdo uz nak nevycuhuje, ale nikdo to ani nekazi a sesla se tady fakt hvezdna sestava. Zminil bych snad jen McGinleyho v roli prodavace nebo co, ale ma rolicku asi minutovou. Celkove si film ty tri hodiny udrzuje slusny tempo a nenudi, akorat konec je mozna lehce protahovanej, ale Stone ma na konte precejen lepsi kousky. (27.02.2009)

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné." Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera: "Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…." Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové: "Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."       (08.08.2022)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)