MICHAEL73

Tento rok přinesl velmi neobvyklé překvapení, a sice že i blockbustery plné CGI a odlehčeného humoru dovedou vtáhnout do děje a nechat odžít kvalitní příběh. Stejně tak, že i dlouhé tříhodinové snímky, které jsou stále více a více v módě, dokážou utéct rychle, pokud člověk včas přepne na notu, kterou film hraje. A rovněž jsem s úžasem sledoval, že i v naší malé zemi letos vzniklo pár velmi hravých a originálních projektů, které dávají naději české budoucí kinematografii, ve které je o něco méně bizáru a více umění. Dalo by se to tedy nazvat rokem překvapení. Jenže, každý rok je svým způsobem překvapení, stejně jako každý film v tomto výběru.

10. Bod obnovy

České sci-fi vytvářené s mimořádnou láskou k žánru a se zručností v oboru. Detektivka, která vás nutí nejen přemýšlet nad postavami a zvraty v příběhu, ale i nad potenciální skutečností, že by takový svět mohl jednou opravdu existovat. V pravý čas nám nastavuje zrcadlo před touhou pořád mít víc a víc v našem životě, včetně nikdy nekončícího života jako takového. Možná snímek nepřináší velké zvraty, ani dříve známé dějové zápletky, ale za to nás surově a věrohodně přenáší do prostředí svého vlastního žánru, který tvůrci bravurně stvořili a já jen s otevřenou pusou při běžících titulkách zíral a modlil se, ať takto kreativních filmů tvořených s autorskou touhou v naší zemi vzniká co nejvíce. Nekonečněkrát děkuji a velmi přeji všechny druhy úspěchů, které tento snímek čekají a kolik dalších autorů se tímhle filmem inspirují. Bod obnovy dokazuje, že i s menším rozpočtem se dají konat zázraky, když rozumíte žánru a příběhu ve světě, který jste stvořili.

9. Hranice

Surovost, realita, upřímnost, bolest a neustávající pocit, že nemůžete udělat vůbec nic, i když byste rádi. Tohle všechno přinesl nesmírně autenticky vyobrazený snímek Agnieszky Holland. Od první vteřiny víte, že ve filmu něco není fér a vy jen čekáte, až vám na to film dá odpověď. O to děsivější je, že snímek neukazuje žádné rozřešení nad nespravedlností, která se všude děje, ani neškatulkuje a neukazuje prstem na čí straně je chyba při pachání takových nelidskostí, ale místo toho autenticky zobrazuje závažnost situace z vícero úhlů pohledu. Černobílý snímek s takřka minimem hudby doslova srší napětím a nepříjemně vydramatizovanými situacemi. Poctivé řemeslo a vztyčený prostředníček polské vládě. Hranice mi pomohla si uvědomit, že v čase neřešitelných situací lidem pomáhá k lidskosti jedině umění. Umění, které v pravou chvíli zobrazuje jen mírně zkreslenou realitu a zachycuje, co nejautentičtěji prožitek postav. 

8. Strážci Galaxie: Volume 3

Doposud mi žádný film z MCU tolik nevytřel zrak. Strážci totiž mají něco, co ostatním filmům této franšízy chybí, a to je autorská vize. James Gunn dokázal završit svět svých oblíbenců s citem, a představit mi něco, co jsem v Marvelu poslední dekádu neviděl. Dokázal poctivě dokončit trilogii. Trilogii, která věděla od počátku, kam směřuje, nebála se experimentovat, hledat nové směry a především se držela svého laciného humoru a postav nevyvíjející se jednosměrně. Dodnes mám před očima obraz malého Rocketa loučící se se svými zesnulými přáteli, při kterém hraje nevinná hudba Johna Murphyho. Na samotném závěru filmu jsem si připadal jako při odchodu ze srazu svých nejlepších přátel ze střední, kdy všichni víme že se loučíme na dlouho, ale ne napořád a s oslavnou a veselou náladou. Nerojíte slzy z donucení, ale z prostého pocitu zahřátí na srdci. Máte vlastně radost ze samotného odloučení. Lituji, že jsem Strážce Galaxie dříve odsuzoval, ale tohle zakončení nasadilo korunu blockbusterům a mě vyvedl z omylu a představy nad podobně laděnými snímky. Prosím, více autorských filmů od tohoto studia. Nesmírně to potřebují.

7. Dungeons & Dragons: Čest zlodějů

Jestli tenhle rok přinesl něco, co od první vteřiny jenom srší kreativitou a humorem ze všech stran, je to právě tenhle film. Nikdy jsem nebyl zasvěcen do světa D&D a nikdy jsem nebyl velký obdivovatel, když se v současných blockbusterech moc plýtvá s humorem jen kvůli udržení pozornosti mladých diváků. Tenhle film obě tyto překážky během prvních pár minut u mne okamžitě odboural. Jenom si vzpomenu na nepředstavitelně hravé využití praktických efektů, pomyslím na unikátní sekvence, když se zloději pokouší využít kouzlo k zastižení jiného zločince nebo si s úsměvem vzpomenu, jak jsem se popadal smíchy při scéně oživování mrtvol… Sám se nemůžu nabažit vzpomínkami na perfektní zážitek v kině, že bude potřeba si ho co nejdříve pustit znovu. Živě si pamatuji, jak jsem s kamarádem odcházel z kina, kdy za normálních okolností necháváme film ještě uležet v hlavě a moc se o něm nebavíme, avšak tentokrát jsme oba na sebe vychrlili: „Po tolika letech… Konečně pořádný fantasy.” Velká pravda. Jeden z nejvypiplanější humorných blockbusterů vůbec a nesmírně mě zabolelo dozvědět se, jak film finančně propadl, přestože se jedná o snímek, do kterého bych to jaktěživ neřekl. Pokračování se zřejmě nedočkáme, ale navždy mi toto hravé fantasy s nulovým kýčem zůstane v srdci.

6. Oppenheimer

Christopher Nolan je záruka unikátního zážitku. To všichni víme. Všechny jeho filmy jsou velmi chladné, náročné, ale přesto kinematograficky strhující. To všichni víme. Od filmu jsem tedy měl hned od počátku zaručeno, že to bude vtahující zážitek, především právě na IMAX plátně ze 70 mm pásu. Všechny filmy tohoto režiséra pro mě osobně přinášejí silnou podívanou, ale i rozporuplné pohledy, díky kterým nemám nutnost si pouštět snímek znovu. V tomto ohledu mi právě Oppenheimer vytřel zrak. Přesto, jak informacemi napěchovaný film to je, přesto kolik témat a poselství přináší, až se v tom člověk ztrácí, jsem držel pozornost po celou tříhodinovou stopáž a jen jsem zíral, jak se prosté životopisné drama dá vyšperkovat a může přinést napínavější podívanou, než mnohé nabité blockbustery plné CGI. Můj oblíbenec Cillian Murphy doslova září v odlesku atomového hřibu. Jeho emoce v průběhu filmu jsou natolik uvěřitelné, a to i přesto, jak náročnou postavu zde ztvárňuje. Myslím, že kandidát na letošní oskary je jasný. Je neuvěřitelné, jak prostá konverzace prolínaná s vizemi Roberta Oppenheimera dokáže být tak napínavá i za cenu, že člověk nemá nejmenší ponětí, o čem kvantoví fyzici vedou po celou dobu řeč. Obsahuje mnoho postav, mnoho dějových linek, šílenou stopáž, příliš náročné dialogy, ale přesto vykresluje extrémně intenzivní psychologickou podívanou, která člověku dá možnost vybrat si, jestli skutečný Oppenheimer byl psychopat a blázen nebo naopak vizionář hledající sám sebe celý život. Bezpochyby jeden z nejsilnějším Nolanových filmů, který by mu konečně mohl přinést hlavní cenu akademie už jen za to, že po skončení filmu jsem jen zíral s otevřenou pusou a zpracovával, co jsem to právě viděl.

5. Barbie

Ať se snažím, jak se snažím, vždycky mám nějaké očekávání před filmem, i když nechci, poněvadž tahle lidská vlastnost donutí člověka film odsoudit, jakmile není podle jeho představ. Od Barbie jsem očekával autorskou a hravou komedii, což jsem dostal, ale za nic na světě jsem nečekal, že až v takovém měřítku. V životě by mě nenapadlo, že film o panence mě donutí vrátit se do života a zamilovat se do obyčejného faktu, že ho žiji. Především mě uchvátilo, jakou cestou se hravá komedie přetvořila a mísila se s prvky dramatu filosofujícího nad našimi životy. Je až neuvěřitelné, kam sahají hranice představivost Grety Gerwig a já jí děkuji, že se o ni podělila. Nadělila nám fantastický casting, především Ryana Goslinga v roli Kena, který zde byl kompletně ve svém živlu, donutil mě svým herectvím co minutu se válet smíchy a zaživa si nedovedu představit jiného herce, kterému by role tak nepředstavitelně moc sedla. Stále kroutím hlavou nad představou, jak moc se tvůrcům povedlo stvořit uvěřitelný svět v příběhu, který rozehrává všechna problematická témata současnosti a odpovídá vám na ně vskutku nevinně jako dítě, které si hraje s panenkou. Tahle metafora je ten nejlepší způsob, jakým se film dá popsat. Barbie právoplatně patří na seznam filmů, které by dle mého názoru měl vidět každý mladý člověk vyrůstající v 21. století.

4. Spider-Man: Napříč paralelními světy

Nepředstavitelně kreativní a vypiplaná práce, která se vyplatila. Tým animátorů předvedl zázraky, které přivedly na tento svět po takové době zcela unikátní podobu nového Spider-Mana. Čekal jsem oddechový blockbuster, ale místo toho jsem dostal více než působivý příběh jednoho dospívajícího kluka a jedné dospívající dívky, kteří mají superschopnosti, a přestože ví, že napříč vesmíry v tom nejsou sami, tak i přesto se musí vypořádat se svými odlišnostmi. Pokud bych film rozstříhal na každý jednotlivý záběr, musel bych pronajmout několik muzeí, do kterých bych vyvěsil tolik nádherně barevných výjevů a momentů, které nemají ve světě filmu obdoby. Člověk se i ve svých dvaceti letech nemůže nenavrátit do momentu, kdy se zavíral ve svém pokoji a představoval si, že nasadí kostým a vyklouzne oknem ven proto, aby zachraňoval svět. Jako dítěti mi nikdy nedocházelo, že bych se přitom neměl s kým podělit o svou výjimečnost a hrdinskost, jelikož tahle síla by s sebou nesla zodpovědnost a odvrácenou stránku v podobě komplikovaného vztahu ke svému okolí a rodině. Naštěstí mi to Miles Morales ukázal a já se vcítil do svého o něco mladšího já jako nikdy předtím a opět se něco přiučil. Spider-Gwen se v tomto filmu stala pravděpodobně tou nejnádhernější animovanou postavou v mých imaginárních filmových láskách, a to nejen pro svůj vzhled, ale rovněž pro svůj stále moudřejší charakter, který dokazuje, že mladé holky, které mají problematický vztah se svými otci můžou dojít ke zjištění, že hádky a nenávist v rodině přichází často kvůli lásce. Děkuji, že i nadále nás Spider-Man filmy mohou něco učit, a nejen zabavovat. Pamatuji si, že ihned při začátku závěrečných titulků, kdy začala hrát skladba Am I Dreaming mi projela jako úplně první myšlenka hlavou na citát Martina Scorseseho: „This is pure cinema.”

3. Babylon

Filmařský spektákl, který je určený každému, kdo má nějakou životní vášeň a bojuje o ni. Velmi nedoceněný film roku, který až přespříliš surově a upřímně ukazuje všemožné příběhy smyšlených hollywoodských osobností a nechává člověka unášet jejich bolestmi a slastmi, až se nakonec člověku zasteskne, jestli jeho sny mají vůbec smysl, a pak si uvědomí, že vlastně mají. Damien Chazelle se kompletně vyhnul jakémukoliv kýči, jakýmkoli sotva uvěřitelným situacím a místo toho rozehrál figurky všemi směry bez ohledu na to, co si kdo o jeho díle pomyslí, a to je úžasné. Vyřádil se na poli své lásce k filmu dvacátých let, lásce k hollywoodskému prostředí, obdivu k ujetým mejdanům tehdejší doby, lásce k jazzu a v podstatě i k celému filmařského průmyslu. Pro všechny cinefily je Babylon hotový ráj k prozkoumávání. Damien dosud natočil jen nadprůměrně upřímné filmy. Nechť mu to vydrží a děkuji mu za originálně intenzivní zážitek plný kolotoče tolika nových dojmů z naprosto uvěřitelného prostředí.

2. Suzume

Teď budu mimořádně sentimentální, ale nic jiného mi nezbývá. Opravdu se může v obyčejné anime pohádce schovávat tolik krásy, dobroty, poselství a čistých pohádkových motivů? Opravdu může animovaný film působit o tolik lidštěji, než mnohé hrané, které jsem za svůj život spatřil? Je úžasné, že i v dnešní době vzniklo takové dílo, které si nehraje na zbytečně složitou zápletku, neustálé zvraty a komplexní charaktery, které se mění ze vteřiny na vteřinu. Kdepak. Suzume není jen jméno hlavní postavy, ale poselství samotného filmu. Obyčejná dívka, která si prochází velmi silným traumatem, ze kterého ji dostane jedině životní láska v podobě třínohé židle. Takto by se dal shrnout námět filmu, který zní vyšinutě, ale přesto je výsledek neskonale nádherný. Po takové době jsem mohl spatřit snímek, který se soustředí hlavně na dobrodružství a na vývoj hlavní postavy skrze její minulost a zážitky ze samotné cesty, kterou prochází v průběhu filmu. Někomu je to málo, ale mně to nejen stačí, ale dokonce smekám a klaním se před autory, kteří se pokusili o tak procítěný příběh plný pohádkových motivů, uvěřitelných emocích a fragmentů včasného vzpamatování se, že život, jaký žijeme je právě tak dokonalý, jaký ho žijeme i s šílenou bolestí, kterou si taháme jako olověnou kouli na noze. Titulní píseň Suzume mě doslova a do písmene dostala do slz, když jsem sledoval závěrečné titulky přikovaný ke kinové sedačce. Dodnes si pamatuji hořkost slz, které mi stékaly až ke krku a nebyly to pouze slzy smutku ani radosti. Bylo to tak nějak všechno dohromady. Oslava života a spokojenost, že jsem viděl takový film. Klaním se a děkuji. Miluji filmovou tvorbu o to více, když vím, že příběhy umí být tak silné jako je tenhle.

1. Velryba

Jedno jediné slovo vystihuje tento snímek… Lidskost. Tak dlouhou dobu jsem neviděl opravdu čisté drama, které by si nehrálo na věčně opakované problematické životní situace a vyhrocené momenty a ani se pro svou originalitu nesnažilo skloubit s jiným žánrem, např. komedií. Velryba taková není. Je to čisté drama o hledání svého místa v životě. Prostý příběh o otci, který se snaží v posledních chvílích svého života získat zpět přízeň své dcery. Samotný námět tedy zní jako tuctové drama, které může zapadnout mezi ostatní filmy, ale mimořádně autentický příběh Samuela D. Huntera a precizně vypiplaná režie Darrena Aronofskyho z tohoto nízkorozpočtového snímku udělaly emocionální spektákl 21. století. Sám režisér se nechal slyšet, že se filmem snažil vrátit pláč do kinového sálu a povedlo se. Já měl na krajíčku, jistá paní v sále se mnou měla záchvat smíchu a breku zároveň, že nebylo slyšet, co postavy ve filmu říkají a při odchodu ze sálu jsem neslyšel nic než popotahování a smrkání do kapesníků. Kdo může říct, že se mu něco takového povedlo? Jestli se něčemu takovému nedá říkat lidskost, pak už nevím. Brendan Fraser je zkrátka neuvěřitelný. Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak postava Charlieho, kterou zde ztvárňuje, pobírá tolik optimismu i přes tělesné a psychické bolesti, které ho trápí. I z toho důvodu se Charlie stal jedním z nejneuvěřitelnějších filmových charakterů, jaké jsem na plátně kdy mohl spatřit. Sadie Sink je nepředstavitelně autentická a její charakter si i přes její agresivitu nešlo nezamilovat právě kvůli již zmíněnému optimistickému protipólu v podání Brendana Frasera. A Hong Chau? S úsměvem vzpomínám, jak tato na oko zlomená žena po celý film nasazovala brnění selhání, a přitom postupně odkrývala jednotlivé pláty a ukazovala takovou empatii, jaká se v našem světě obtížně hledá. Stejně jako Charlie dokázal najít kouzlo života v obyčejných slovech a esejích, já ji vidím v tomhle komorném dramatu, které doporučuji každému, kdo hledá v životě rovnováhu a přestává věřit v dobro lidí, poněvadž neexistuje definice více lidských charakterů, než jaké jsou představeny v tomto filmu. Nikde jsem neviděl zobrazení tolika dobrých i děsivých rozhodnutích, kterých jsme my lidé schopni jen za cenu toho, že hledáme sami sebe a snažíme se narovnat zpřelámaná pouta. Děkuji Charliemu, že mě provedl jeho děsivou cestou obezity a získávání si lásky. Děkuji tvůrcům za unikátně silný a uvěřitelný zážitek. Děkuji za všechno. Děkuji za to, že my lidé děláme takové příběhy o lidech.

První rok, který se obešel takřka bez covidu a našla se nemalá dávka velmi poutavých snímků, které spatřily světlo světa povětšinou v kinech. Nepřestává mě fascinovat, jak každý rok jsem schopen v té spoustě obsahu najít i takové filmy, které mě chytnou za srdce v takové míře, že mě poznamenají na zbytek život a stávají se automaticky součástí toho nejlepšího, co jsem viděl a zároveň i členy v mém osobním žebříčku toho, co můj život dělá krásnějším. Letos tomu není jinak.

10. Fabelmanovi

Nezvykle pomalý, ale za to velmi meditativní film s autobiografickými prvky. Steven Spielberg zanechal v tomto filmu značnou část svého života, na kterou zjevně rád i nerad vzpomíná a je to znát v každičké scéně, kdy hlavní hrdina filmu objevuje kouzlo filmu, projíždí filmový pás nebo natáčí v širém plenéru se svými přáteli krátké filmy. Nejedná se o standartní drama, které se někde rozjede a někde skončí. Fabelmanovi plynou pomalu jako tichá jízda autem, kdy pozorujete okolí a užíváte si jen ten moment a případné vzpomínky, které ve vás výhled vyvolává. Rád jsem se Spielbergem zavzpomínal.

9. Úsměv

Velmi nečekaný a děsivý hororový objev. Příběh, který je tak silný především díky velmi kvalitní kinematografii jako je originální práce s kamerou, kreativní střihy a využívání zvuku a hudby k dostatečně autentickému děsu. Dlouho jsem neodcházel z kina tak poznamenám hororovými výjevy ve filmu, až jsem se bál podívat se za roh či v koupelně do zrcadla. Jedná se horor, který dokáže z něčeho, co je v našem životě tak kouzelné jako úsměv udělat tu nejodpornější a nejneznepokojivější věc. Perfektně vypjatý zážitek a mimořádně kreativní způsoby strašení. Nic víc si nelze od hororu přát.

8. The Batman

Film, od kterého jsem dostal něco zcela úplně jiného, než jsem očekával, ale stejně potěšil. Zpracování postavy Batmana máme v historii spoustu, ale nikdo tuhle postavu nepojal tak chladně, ponuře a samolibě záhadně jako Matt Reeves. Vydává se cestou detektivního žánru noir, kterému prostředí Gothamu zkrátka sedí. Ani dlouhá tříhodinová stopáž filmu nijak neubírá z kvality, naopak přispívá k protažení vašich emocí a instinktů, které vás po celou dobu sledování nutí říkat si, že cosi na filmu není v pořádku, a to je přesně účel ponuré detektivky. Batman obsahuje zároveň velmi poutavé, i když krátké bojové pěstní souboje. Nesnaží se natahovat akci, spíše zaměřovat na tichou ponurost města Gotham. Jsem zvědavý, jak se tenhle vesmír Matta Reevese bude ještě rozvíjet a jsem jen rád za tento druh zpracování známé komiksové postavy.

7. Top Gun: Maverick

Tak to jsem opravdu nečekal. Klasický film z osmdesátých let mě celý život naprosto míjel, tím pádem jsem o značce Top Gun nevěděl zhola nic a už vůbec neměl představu o tak mimořádném kinematografickém zážitku s filmařinou na špičkové úrovni. Při běžném sledování filmu mi velmi často zabloudí pozornost jinam, k jiné myšlence, k představě, jestli jsem např. zamknul byt nebo jestli po filmu musím spěchat na autobus, ale Maverick mě dokázal svým tempem, nabitou kvalitní akcí a emotivitou postav doslova přikovat tělem i myslí k sedačce. Ani na jedinou vteřinu jsem nezavadil myslí jinam a s úžasem sledoval tento velkolepý film, který vznikal nesmírně obtížně a točil se co nejvíce prakticky, za což smekám klobouk všem tvůrcům. Pokud by se více moderních akcí nabitých filmů dnešní doby vydalo cestou Mavericka, nejspíš bych tenhle žánr v kinech vyhledával častěji.

6. Seveřan

Jsem rád za takto osobně ztvárněné artové filmy, které se dovedou prokousat do blockbusterových kin. Po zhlédnutí Seveřana jsem měl neuvěřitelnou chuť běhat v deštivé přírodě a válet se v blátě. Toto chladné zpracování osobitého příběhu Roberta Eggerse mě tak navnadilo na, mnou nesmírně oblíbené, mečové souboje v odlehlé přírodě, ať už s nadpřirozenými bytostmi či s obyčejnými lidmi. Opravdu mě potěšilo, jak se film snažil po celou dobu kloubit fiktivní prvky s reálnými a pokoušel se mě ruku v ruce provést drsně nabitou cestou plnou násilí, sexu, boje za sebe sama, touze po lásce a touze po vysvobození. Není jediný důvod mít k Seveřanovi sebemenší výtku, přes tak velmi kvalitně odžitý příběh pomocí excelujících herců a kinematografie na plné úrovni.

5. Jan Žižka

Něco tak velkolepého, dobrodružného a výpravného jsem opravdu potřeboval vidět a režisér Petr Jákl mi nadělil přesně takový film, jaký jsem potřeboval a motivoval mě v době, kdy jsem to nejvíce potřeboval. Dobrodružné zpracování Jana Žižky s otevřeným násilím plném akce a velmi emotivními a poetickými momenty, to je druh filmu, který naší zemi v posledních letech velmi chyběl. Byl jsem nesmírně překvapen onou velkolepostí, využití maximálního rozpočtu, našlapaným dějem, rozsáhlou výpravou českého prostředí, a především perfektními hereckými výkony, které mě dokázaly vtáhnout do dění na promítacím plátně. Odcházel jsem beze slov a musel jsem zajít ještě jednou. A zašel bych znovu. A také že se znovu budu muset podívat. Téma boje za svobodu je něco, co tento svět potřebuje čím dál více a mě jen dojímá, jak se na toto téma film inspirovaný příběhem našeho českého hrdiny s úžasem dívá.

4. Avatar: The Way of Water

V tomto případě nemám slov a možná se budu opakovat v některých výrazech, protože jsem stále plný úžasu, který slovy nejde vyjádřit… 
Film mého dětství, na jehož pokračování jsem čekal jako všichni dlouhých třináct let a nelituji jediného roku. Čekání se opravdu vyplatilo a touha Jamese Camerona ukázat divákům jeho svět v maximální možné technologické dokonalosti je zkrátka neuvěřitelná. Ať už to byly akčně vypjaté momenty nebo pouhé pozorování podvodního světa Pandory, pokaždé jsem byl fascinován, co bude následovat a film mě držel zaraženého v sedačce tak moc, že jsem se cítil příliš slabý… Tak slabý před nepředstavitelnou prací animátorů a vývojářů, kteří dovedli do takto precizní míry zpracovat Pandoru a já nestíhal sledovat všechnu tu krásu a dokonalost najednou. Snímek je zkrátka přehnaně přeplněný krásou a mé srdce to nedávalo, jinak by puklo. Nebylo by morální tomuto řemeslně dokonalému filmu cokoli vytýkat. Je to svět Jamese Camerona, svět vlastních stvoření, vlastních pravidel a je dokonalý. Miluji každou novou postavu a jsem celý napjatý, kam se příběh bude vyvíjet dále. Smekám největší poklonu, jakou můžu jednomu z nejtrpělivějších a nejnebojácnějších režisérů všech dob.

3. Belle

Pokaždé při vzpomínce na zážitek z tohoto japonského anime se mi svírá hrdlo a klepu se dojetím. Nic takového jsem opravdu nečekal. Takhle velikou explozi emocí najednou při filmového zážitku jsem si nezasloužil. Belle je neuvěřitelně dojemný příběh, který by nejspíše měl být povinný pro každého mladého člověka, který o sobě pochybuje (čili pro všechny). Jedná se o silný příběh o hledání sebe sama ve virtuálním světě, kde všichni žijí v utajení pod přezdívkou a fiktivní podobou. Každopádně naše skutečné já a naše skutečná povaha dokáže tenhle svět obohatit a udržovat v něm věčnou krásu. Nebudu lhát, pár slz se v závěrečné scéně dostavilo, a i smíchu bylo v průběhu děje dost. To všechno, co tu jmenuji je ovšem jen malý odvar z tohoto extrémně silného snímku, který považuji za mistrovství nejen animovaného filmu, ale celé kinematografie. Víc takhle osobitých příběhů. Víc takhle procítěných postav a víc takového zpracování. To je mé přání do nového roku.

2. Proměna

Není to možné, těžko se tomu věří, ale studio Pixar zatím nedovedlo udělat nudný či snad neprocítěný film, který by nebyl plný náročných témat a mimořádně silných emocí skrze vývoj postav. Proměna není výjimkou. Nemohu uvěřit, jak moc jsem se s hlavní postavou v podobě třináctileté dívky dokázal ztotožnit, a to do takové míry, že jsem se s malou Mei po celou dobu radoval, děsil, trpěl, a především proměňoval. Silně doporučuji každé rodině, především matkám a jejich dcerám, poněvadž film obsahuje nejen odpovědi na veškeré trápení dospívání, ale též neuvěřitelnou jízdu a silný kopec zábavy, který vás navrátí do vašich předpubertálních let. Většího úspěchu snad tento film nemohl ani dosáhnout a bez ohledu na pohlaví a věk, silně doporučuji každému člověku, kdo si prochází jakoukoli životní krizí či etapou. Bude třeba si tento film pravidelně pouštět, a to v těch nejhorších časech, aby se mohly stát těmi nejpříjemnějšími.

1.  Všechno všude najednou

Bezpochyby jeden z nejoriginálněji pojatých filmů 21. století. Nic jsem od tohoto filmu neočekával, ale dostal jsem všechno a ještě víc. Podívaná, která doslova překypuje kreativními nápady, akční hravostí, humorem, filmařský minimalismem dotaženým do maxima. Nikdy jsem nebyl svědkem něčeho tak nabitého,  rychle se pohybujícího, a přitom jasně směřujícího do vynikajícího finále. Všechno všude najednou se dá popsat jedním slovesem, protože ten film zkrátka žije! Ožívá v něm kamera, střihy, křiklavé kostýmy, exkluzivní scénář a vypiplané emotivní momenty. Legrace a vážné situace jdou ruku v ruce jako by to byly sestry. Není jediného momentu, kdy by vás příběh nechal odpočinout, naopak se ve vás ještě více prohloubí a více vás ponoří do světa plného salvy smíchu a moře slz. Miluji to. Miluji sílu tohoto příběhu, která vyšla z hlav režisérů Danielů. Jedná se o snímek, který opravdu shrnuje všechno. Všechno a všude. Všechna lidská trápení, všechny druhy situací, veškeré vztahy a emoce, které my jako lidstvo máme, ale málokdy si toho vážíme. Tento film vás naučí vážit si toho, kým jste. A pokud by se mi podařilo vytvořit něco, co by jen z půlky vyvovalo v někom tak silné emoce jako tímto filmem Danielové dokázali vyvolat ve mně, bohatě by mi to stačilo. Jedna velká jízda, jedna velká esence života.

I když nám letošní rok poměrně znemožnil vidět v kinech tolik velkofilmů, kolik jsme očekávali, rozhodl jsem se i tak udělat seznam deseti nejlepších letošních překvapení. Můžete to brát i jako doporučení filmů, které jste ještě letos nestihli vidět, ale byla by škoda jim nedát šanci.

10. Tenet

Asi všichni, co se trochu pohybují ve světě filmů tuší, co je zač Christopher Nolan a jak náročná témata ve svých filmech vypráví. Tenet se rozhodně dá považovat za jeho nejnáročnější a nejsložitější akční film, který vám dost zamotá hlavu, ale zároveň vás nenechá oddychnout, bude vás bavit od začátku do konce a donutí vás po nějakém čase, až vás z něj přestane bolet hlava, si ho pustit znovu a užít si ho tak ještě víc.

9. Chicagský tribunál

I tento film se pojí s jedním známým hollywoodským jménem – Aaron Sorkin. Ne nadarmo je označován jako jeden z nejlepších scénáristů Hollywoodu. Při sledování filmu jsem žasnul, jak dokáže odvyprávět tento známý životopisný příběh velmi srozumitelně, i když se celý film točí okolo jednoho náročného soudního procesu. Celý snímek nahlíží na tuto známou historickou událost nestraně, morálně a vypráví ji skrze zajímavou cestu.

8. Noví mutanti

Nijak velká očekávání jsem zpočátku od této „marvelovky” neměl. Po zhlédnutí jsem ale byl dočista ohromen. Takhle jsem si celý život představoval poctivou „popcornovku”. Je to hravý, zábavný, napínavý, záhadný a nový. Přestože tento film měl neskutečně náročnou produkci, dopadl perfektně. Každému fanouškovi X-menů nesmí ujít. Ideální film na oddych.

7. Frčíme

Studio Pixar zkrátka nemůže zklamat. Tento za srdce chytající příběh vám přivodí tolik pozitivní nálady, že to snad ani není možné. Na rodinný večer naprosto ideální film plný zábavy, napětí a legrace. Zvláště je pak přesný i pro všechny obdivovatele animáků, fantasy a Pixaru/Disney.

6. Havel

Nezáleží na tom, jestli jste příznivce Václava Havla nebo ne. Nezáleží přesně na tom, jak detailně znáte jeho životopis. Tento film si spoustu událostí zkresluje, ale jestli něco opravdu věrně ukazuje, tak to, jaký Havel skutečně byl. Bojující, věřící, spravedlivý, ale i chybující a nevěrný. Je to zajímavý příběh plný mnoha okamžiků k zamyšlení a k uvědomění si, jak můžeme být rádi, že už třicet let žijeme ve svobodné zemi.

5. V síti

Nejspíš tento veleúspěšný dokument není třeba představovat. Úspěch má opravdu zasloužený. Otevřel velmi citlivé téma, o kterém mnozí vědí, ale otevřel ho do té míry, že nás nechal nahlédnout a vcítit se kompletně do celé problematiky zneužívání dětí na internetu. Je to síla, ale je potřeba ho vidět víc než kdy dřív.

4. 1917

Válečných filmů opravdu není málo. Tento film možná nepřinesl nijak převratný příběh, ale způsob, jakým ho odvyprávěl je fascinující. Poctivý film ve všech směrech, kterému se zkrátka nedá nic vytknout. Je natočený tak, aby se zdál, že byl natočen celý na jeden záběr a tento efekt nevšedně zocelil celou atmosféru filmu. Nejen geniální kamera, ale i zvuk, hudba, vizuál a celková atmosféra, která vás donutí prožít příběh válečných hrdinů tak, jako doposud málokterý film.

3. Šarlatán

O takový příběh zkrátka nechcete přijít. Osobnost Jana Mikoláška byla opravdu vzácná, o tom není pochyb, ale převyprávět ji do filmu takto jedinečně, to opravdu stálo za ten lístek do kina. Nenechte se odradit, že jde o další český film z období komunismu, nacismu… Jedná se pořád o velmi skvělý zážitek, kde na vteřinu nezamhouříte oka, abyste si příběh mohli užít od první minuty až po poslední. Perfektní záležitost, a na české poměry až vzácná.

2. Králíček Jojo

Jedna z nejoriginálnějších komedií 21. století. Něco jako parodie nacismu, to se dělá obtížně. Dělat si srandu z vážných věcí je vždycky náročné, ale natočit film tak, aby byl skvělou komedií, satirou, a přitom silným dramatem? To se jen tak nevidí. Už jen proto Králíček Jojo je jedinečný a zábavný film od začátku do konce. Oskar za nejlepší scénář je titul, kterým se film může právoplatně chlubit. Naprosto originální a jedinečně zábavné.

1.   Wendy

Skutečně největší překvapení letošního roku. Nejspíš tento film většinu z vás minul, a tak se vám ho alespoň já pokusím přiblížit. Každý, kdo vyrůstal na Petru Panovi by si film neměl nechat ujít. Jedná se o zvláštní parafrázi na tento slavný příběh převyprávěný po svém, ale přitom je věrný předloze. Ačkoli film je hlavně o Wendy, ne tolik o Petru Panovi, pořád se týká zásadních témat jako dospívání, kouzla dětství, radosti ze života… Příběh je pořád plný kouzel, krásy a neskutečně dojemných momentů.
   Žádný film se mi tak obtížně nepopisoval jako tento. Nezní možná tak lákavě na první pohled, ale každý, kdo žije filmem, kdo miluje kouzla pohádek a dětství, každý, kdo se rád nechá přenést do jiného světa filmu, nemusí na nic čekat a dát ihned tomuto filmu šanci. Nevídaně silný a dojemný zážitek. Čirá krása.

Tak i letos přišel čas si nějak osvěžit to nejlepší, co jsem svýma očima letos viděl v rámci kinematografie. Jsem rád, že i letos vzniklo několik vkusných filmů z ČR, protože tak ukazujeme nejen sobě, že máme skutečně dobrou tvorbu, když chceme a daří se nám.

10. Nabarvené ptáče

Marhoul vytvořil historický svět plný nezvykle drsných událostí a mnoha šílených výkyvů. Celý film věrně ukazuje svoji nadměrně děsu plnou dobu a zachycuje její atmosféru optikou malého dítěte. V podstatě celý snímek je ukázkou nejhorších možných událostí, kterými si může dítě projít, avšak cílí velmi správně a pojímá historii zase trochu jiným směrem.

9. Kafarnaum

Další vskutku depresivní snímek, který zobrazuje krutou realitu, ale tentokrát tu současnou. Předvádí nám malého kluka žijícího v jedné z nejhorších částí města Libanon, kde jej rodiče nutí pracovat, starat se o zbytek rodiny a zkrátka postrádá své dětství. Celý děj stupňuje jeho vývoj k nejhoršímu rozhodnutí. Předvádí nám velmi depresivní, avšak pravdivou realitu. Dotýká se tak velmi morálních otázek.

8. Tenkrát v Hollywoodu

Jméno Tarantino už něco znamená. Pro ty, kteří jeho styl neznají či jej nemají rádi si film zkrátka neužijí a nepoberou ho. Naopak ti, co tohoto umělce zbožňují budou příjemně překvapeni dalším originálním Tarantinovským počinem, jenž je stále plný překvapení, akce, brutálního humoru a naprosté kvality.

7. To: kapitola 2

S překvapením se z pokračování nestal takový hit jako z prvního filmu. Pokračování bývají velice náročná, zvlášť když pracujete s úplně jinými herci než minule. Tím myslím, že to již není film o dětech, nýbrž o dospělých.  Dospělých, kteří se stále potýkají se svým ustrašeným dítětem uvnitř sebe a musí se tak postavit čirému zlu, které je silnější a dostává se nám zase v trochu jiném rozměru.

6.  Doktor spánek od Stephena Kinga

Další velice zdařilá „Kingovina”. Ti z vás, co viděli klasiku Osvícení si nemohou nechat ujít toto pokračování, které nejen vřele na ni navazuje, ale též vypráví opět jiný příběh na zase trochu jiné bázi, avšak velmi typickým „Kingovským” mysteriózním způsobem. Potěší, postraší, napne, zaujme a okouzlí všechny příznivce hororu, Osvícení, Stephena Kinga a filmového umění.

5. Lví král

Vím, že je to předělávka, která byla stvořena za účelem dalšího zisku, ale vřele poctivá. Poctivá ve smyslu, že nový živý svět obohacený o mnoho nových a velmi emotivních prvků neuráží původní film, ale uctívá jej a předává své silné sdělení opět v novém světle. Po zhlédnutí jsem byl navrácen do mých dětských let a zrekapituloval si krásu této disneyovské klasiky.

4. Toy story 4: Příběh hraček

Nevěřil jsem, ačkoli studia Pixar je jen samé překvapení, že je možné po tak emotivním třetím díle odvyprávět ještě další příběh ze světa, kde si hračky žijí svým životem.  Tvůrci mi opět vytřeli zrak nejen slzami, ale i skvělým  posunem, který udělali s postavami a jakou podstatu jim přišili tentokrát. Velmi věrné zakončení éry, kterou se hračka může vydat a unikátní příběh završující účel hraček velmi dojemným způsobem.

3. Joker

Dlouho jsem věřil v takový snímek od studia DC a konečně je to tu. Nízkorozpočtový komornější thriller, který velmi věrně vypráví zrod chaosu nejen jednoho člověka, ale též celé společnosti, což je velmi aktuální téma, které tvůrci navlékly brilantně do světa komiksu. Nemluvě o unikátním hereckém výkonu hlavního představitele, je to snímek, který dokazuje, že adaptaci světa komiksu lze udělat kvalitně a bez zbytečných komerčních akcí.

2. Zelená kniha

Film, jenž se opírá o témata, která jsou v Hollywoodu poslední dobou velmi častá, avšak je řeší velmi originálním způsobem. Příběh vystavěný na zcela protikladných postavách plných vtipných hlášek, smutných okamžiků a celkově skvělé chemie mezi nimi. Pracuje se smutnou realitou rasistické společnosti šedesátých let velmi vesele, a tento originální způsob si zaslouží velký klobouk dolů.

1. Na střeše

S velkou hrdostí a úsměvem na tváři říkám, že letošním nejlepším snímkem se stal český film. Jiří Mádl mne přesvědčil, že má potenciál stát se jedním z nejlepších českých režisérů. Opravdu nevšedně vykreslený smutný příběh řešící témata stáří, cizineckých problémů a smíření se se životem na tak humorný způsob. Vřele typicky česky pracuje s vtipnými situacemi na půdorysu smutné věci, což je asi největším kouzlem snímku. Obrovský klobouk dolů před všemi tvůrci, kteří obohatili naši kinematografii o jednu z nejlepších komediálních dramat.