PoprockCZ

Film běží celý pozpátku, začíná smrtí a končí narozením, herci chodí pozpátku, ale mluví normálně (při natáčení to museli vyslovovat pozpátku) a celé to doplňuje parodický voiceover. Pro vypravěče je normální, že člověk žije život obráceně, tedy že "mrtvou" manželku si postaví dohromady, po manželství ji vrátí do svobodna a tak dále. Navíc, to, co my vidíme jako život člověka, který se oženil, zabil dva milence a šel do vězení, kde ho popravili, on vypráví pozpátku, tedy jako zrození muže do školky (vězení), tam mu dali do kufru na složení (mrtvou) manželku a postupně se kolem něj rodí (staří) lidé a on sám stárne životem do novorozenětě. Když přehlédnu pár morbidních scén (viz. zmíněné oživování manželky, kdy doslova dává nožem k sobě rozřezané části těla, celé je to vlastně plné zabíjení), tak se jedná o velmi originální a komické dílo. Tím, že i dialogy jsou řečeny v obráceném pořadí, dochází k mnoho trefným hláškám: "Jsem dochvilná, viďte?" - "Spíš hladová." nebo: "Čekali jsme radostnou novinu, že se nám narodí tchán." (pohřeb). Hodina utekla jako voda my se s bráchou řádně pobavili. Vlastně kam se na Happy End hrabou moderní parodie, ten voiceover je geniální. :D Takový předchůdce Mementa a jiních mindblowing filmů. Člověk si to musí v hlavě trochu přerovnávat, aby udržel tempo s významy filmu v "obou směrech".

Totalní blbost. Proskákala jsem to jen kvůli tomu, že tam má krátký štěk kamarád. "Jezdíš ráda na kole?" (Náš "Bruno" v baru).

1* možná tak za feel good atmosféru, ale jinak je to přehrávaná karikaturní blbost na ento.

Poměrně temný film, který utvrzuje svou vyprázdněnost a samotu tichými pasážemi zcela bez hudby (originální název: "A Certain Kind of Silence" tuto skutečnost perfektně vystihuje). Ač je téma týrání dětí a sekt hlavní myšlenkou, mě více zaujal fakt, že film je o české au-pair v Nizozemsku. Celý film je tedy, ač český, v angličtině - vybavily se mi mé vzpomínky z pobytu na NZ. Byla jsem sice v opačné pozici (platící student, ne vydělávající zaměstnanec), ale i přesto si moc dobře vybavuji nepříjemný pocit, kdy do domácnosti máte patřit, ale prostě tam nesedíte - ten dům ani věci v něm nejsou vaše a přesto s nimi manipulujete. Scéna, kdy Mia (Eliška Křenková) volá z telefoní budky domů a rozbrečí se, jelikož jí druhá strana nepochopí a nevyslechne, mě dostala. I can relate, nabízí se říci. Z hlediska technického, asi už mám deformaci, ale červená bunda = nepatřím sem X šedivé oblečení a brýle = už jsem vaší součástí → jasné jako facka. Co bych vytkla je nedovysvětlení příběhu Mii. Jakou měla motivaci v sektě setrvat? Co bylo tak silným motivem, že náhle začala děti sama bít, přidala se do Kmenů a nebylo jí divné ani nahrazení Sebastiana za nové dítě (natož samotný fakt, že ji pobodal a ona s tím byla celkem v klidu)? Když to shrnu, film mě zaujal právě z důvodu neobvyklého tématu (pobyt Češky v zahraničí) a díky perfektně vykreslené tísnivé, zvláštní až nepříjemné atmosféře, kterou kdo zažil, jistě pochopí. Strukturou mi snímek připomněl oscarového Parazita (nóbl dům, bohatí lidé v něm divní a nakonec masakr X v Tichých dotecích bylo naštěstí násilí značně jemnější a spíše mimo objektiv). O existenci Dvanácti kmenů jsem nevěděla, jistě si nyní zjistím víc.

Nevím, nevím. Shlédnuto úryvkovitě. Celé je to takové sterilní, umělé. Mára do role sedí perfektně, ale Heduš mi k němu prostě nepasuje a jeho rádoby dospělácké promluvy už vůbec ne. Jak již někdo v komentářích zmiňoval, působí to na mě jako např. absolventský studentský film - technicky dobře zpracované, ale scénaristicky slabší + několik nelogičností (přepadnutí bývalého airsoftkou, střílení na střeše auta atd.). Je to ten typ filmu, co zhlédnete a jdete dál, nic nezanechá.

Rovnou se přiznám, viděla jsem prvních 25min, pak přeskákala ke konci a vypla. Film s velmi pomalým tempem, nic moc se neděje - což nejspíš perfektně vykresluje správnou "Hollywood fancy mood", ale mě tento svět nijak neokouzluje. Ano Tenkrát v hollywoodu jistě splňuje všechny hollywoodské standardy → až chirurgicky přesná volba barev v mizanscéně, svícení atd. Nicméně, co mě iritovalo hned z počátku, velmi často opakující se záběry viz. kamera přidělaná na zádi auta a postavy jedou... Střih při konverzacích je skočný a akce nenavazuje úplně přesně. Cítím z toho jasné zásady využití filmové řeči, ale nejspíš právě proto, že je cítím, tak nefungují. A závěr, který je opět (ve stylu Parazita) extrémně brutální... nic pro mě - nejsem Tarantinova cílová skupina.

Zhlédnuto s odstupem 7 let. Bohužel jsem se z dokumentu nedozvěděla nic extra ze zákulisí, co bych už nevěděla, a tak se výsledná hodina a třičtvrtě dosti táhla. Pouze mi připomínala emočně nemilé chvilky a výlevy našich politiků. Dostal mě akorát záznam jedné konverzace, kde bylo prohlášeno, že "kdyby náhodou vyhrál Zeman, tak tu zemi zcela rozloží. Rozebere ČSSD, stejně jako to udělal Klaus s ODS a jakmile nebude silná ani ČSSD, ani ODS, tak se připraví půda extramistům z obou stran." Voilá, máme rok 2020, ve vládě Babiš s populistickým ANO, v koalici s komunisty a radikální pravicí Okamury. Well done.

Co dodat, je krásné sledovat, když to s prknem někdo umí. Útěk do svobody pohybu v těžké době, ale i rebelská léta pro mnohé z mužů. Překvapilo mě, že se soutěžilo i např. v disciplínách jako je skok do výšky přes tyč nebo do dálky přes lidi. Šílené, že se tito aktéři dneš ještě nachází v 1 kuse a dokonce i ve svém současném věku na skate nedají dopustit. Dobové záběry (díky nim celý dokument ve formátu 4:3), včetně energické hudby a neustále rychlému tempu střihu, dobře přibližují atmosféru nevázané doby. Jediné mínus mám k takové té chlapské aroganci a domnělé nadřazenosti ve stylu: "Tenhle sport je jen pro velký chlapy, holky jsou leda do postele." Ovšem to je stereotyp téměř každé doby a lidí v mladém věku, bohužel.

Pěkná hra s výpravou a scénou aneb ty harmonické kontrasty :D (modrá - nažloutlá a zelená - červená). Příběh je na jednu stranu celkem blbost, ale na druhou vlastně celkem milý. Je to takový film, který neurazí, ba dokonce i potěší. Ve zkratce by se to dalo nazvat: Jak ze zatrpklého důchodce vychovat otevřeného člověka. Škoda zkratkovitosti, v tomhle případě by provázanější vztahy fungovaly lépe. Totéž se týká i rozpačitého konce a následného přeskočení na titulky, které naběhnou doslova z ničeho nic. A málem bych zapomněla na vietnamské sekvence bez titulků, kdy člověk vůbec nemá ponětí, na co se vlastně dívá.

Hodnotím někde mezi 3 a 4 hvězdami. Film má úměrnou délku a do děje jsem se rychle ponořila. Téma je drsné, ale poměrně dobře vyobrazené. Škoda jen, že některé repliky byly natolik potiché, že nebyly srozumitelné na první poslech + scény v léčebně byly takové neautentické (překřikování, více nadávek než jiných slov, zvláštní). Barevné slazení se mi líbilo. Jako celek fungující film, pěkně zahraný hl. herečkou, po dlouhé době slovenský film, co zaujal. Ovšem chybělo mi tam ještě něco, co by ve mě asi zanechalo hlubší dojem.