Torpid

První okamžiky anexe Dánska v roce 1940. Vojáci na kolech proti obrněným transportérům. Téměř televizní forma civilně vypráví o strachu a úzkosti dánských vojáků, kterým bylo naprosto jasné, že v přímém střetu zahynou. Nekoná se žádné exponované drama, ale díky formě filmu, můžete mít pocit, že tam stojíte s nimi na silnici. Tohle zdání autenticity oceňuju. Trochu zklamání, protože jsem se díky slavnému scénáristovi na film dost těšil.

Taková Pretty Woman pro desetiletý holčičky v muzikálový podobě. Těžce hodnotitelné jako celek. Některé hudební výstupy skvělé. Některé texty písní xblití. Příběh a postavy v muzikálu mohou být asi přepálené, ale stejně si myslím, že tady tvůrci podprahově pumpují dětem sračky do hlavy. Výsledný pocit vystihuje scéna, kdy ve filmu letí v helikoptéře dobrotivej milionář s černošským sirotkem nad New Yorkem a ve velmi chytlavé písničce zpívají o tom, že jejich město je plné šťastných možností. Pobrukuju si s nimi, usmívám se a je mi nevolno.

Komentář po čtyřech epizodách. Pokud vám komunální politika, segregace a téma integrace není úplně šumák, tak tenhle seriál vřele doporučuju. Pokud nepovažujete jediné reálné řešení cikánské otázky, nahnat všechny do letadla a vyhodit nad Pandžábem bez padáků /uživatel Verbal/, tak tahle minisérie vás přinutí přemejšlet, možná, až k únavě. Sice se děj odehrává v Americe 80. let., ale to o čem je, je nadčasové skrz naskrz. David Simon je scénáristická extratřída a Haggis stíhá a nekazí. Jsem strašně rád za HBO, za to, že něco takového vznikne vedle pásový výroby seriálovejch vejplachů. Vlastně s tvůrci souhlasím, ale zároveń se mi příčí ta velmi zručná a nenápadná manipulace s divákem, aby si udělal výsledný názor, který tvůrci chtěli. Jsou to drobnosti, ale je jich tam tolik, že ve finále nemáte jinou možnost, než udělat černobílou míchanici. Supersympatickej, charismatickej , milující starosta. Bílá pokrytecká křesťanská obec. Záporák -městský zastupitel - prase s párátkem v hubě a nohama na stole. Když už černoch, tak pokornej , skromnej, pracující, na kterého by trochu toho štěstíčka mohlo spadnout. Když už dealer, tak si jen dočesně vydělává na studia. Když už střelba, tak tiché echo za oknem. K pětihvězdě mi zde prostě chybí první zdarma dávka dětem před školou, a nějaký skupinový zkopání v podchodu pro zábavu. Tak nějak počítat s tím , že za dvacet let tady budeme mít vysoký zdi, chráněné zóny podle vzdělání a příjmů, a přitom dělat cokoli, aby to tak nedopadlo. To mi přijde celkem jako frajeřina a marnost zároveň, podle Kristova vzorce.

Bůh Věda vs. Bůh Bůh. Nevěř zcela ani jednomu. S prvním přikázáním to souvisí, ale Kieślowskiho styl vypráví nepřímo. Někdy upovídané, někdy je to o detailu, někdy střídmě symbolické. Kluk hraje výborně. A k tomu všemu slavná Preisnerova hudba.

Film je neuvěřitelně a nesmyslně dlouhý. Oceňuju, že v první polovině jsou fajn lehce napsané dialogy, které umožňují především Hopkinsovi excelovat. Druhá polovina je ale úkaz, který se jen tak nevidí. Na mistrovství světa v natahování děje - neděje, by se umístnila určitě na bedně. Zároveň mě v 30 minutovém závěru Newman usmyčcoval svojí hudbou do nepříjemného bezvědomí. A Pitt je tady tak trochu za krásného ztopořeného panáka.

Název filmu je důležitý. Bez znalosti McCarthyho tvorby, budete sledovat jen amatérsky natočený nechutně bizardní záznam pobíhání jednoho ubožáka po lese. Pro milovníky nechutností bude zase film nudný, protože nechutnosti nebudou dostatečně extrémní a bude jich tam málo. James Franco natočil nekompromisně divácky nevstřícný film a dokonale uchopil jedno zásadní téma autora předlohy. Natočil litanii a ta ve své podstatě není zábavná ani vzrušující. Litanie připomíná opakovaně jedno téma a má ve vás působit, bez snahy najít racionální odpověď. Když použiju křesťanskou terminologii, tak: " Jak je možné, že Bůh je neomezená láska a vše stvořil a přitom se zrodí v jeho světě takový jedinec?" Nehledejte odpověď, jen nechte v sobě tiše působit. Možná, že lidské zrůdy si tady odžívají cosi, co umožňuje jiným vítězit. Ale to neberte jako odpověď.

Pokud jste nekritickými fandy sportovních filmů, dostanete co očekáváte. Je to navařeno přesně tak, aby chutnalo. Nakonec všichni jásají za zvuků pompézní hudby a ve vás budou bublat endorfíny. Motivační filmeček, který rychle vyšumí jako pornografie, když už jste hotoví. S velkým srdcem je i nemožný sen možný. Jen mě tak napadá, co vlastně to velké srdce ve skutečnosti je?

Připadá mi, že tady lidi hodnotí spíš slovní spojení "čestný politik", než samotný film. Přitom konečné vyznění příběhu tohle spojení taky zpochybňuje. Je to smutné komorní drama člověka, který má moc a svědomí. Je to slušně natočené, s dobrým hudebním podkresem, místy jemné a citlivé, místy schematické a naivní. Cageovi psí oči občas nadmíru a na této databázi silně podhodnocené. Dost možná pro tu dvacetiletou vládu prasat, která devastuje ideu občanské společnosti v našich končinách. Dávám čtyři, abych trochu vyrovnal to zdejší nebe jednohvězd.

Dokonale provedený sportovní film po všech stránkách. Tvůrci natočili přesně to, co chtěli a pokud se necháte, emoční klistýr se dostaví. Pohádkové postavy, pohádkový vypravěč, hudba a koníček jako malovaný. V hrnečku z marcipánu ještě deset kostek cukru. Aby se zachovala rovnováha vesmírných energií, píšu tuhle ošklivou větu. "Když vám zemře syn, pořiďte si domácího mazlíčka".

Cohen Etan není Ethan a to se mi ulevilo. Kdyby tomu nebylo, šlo by dílo s mým smutkem přímo do odpadu. Will Ferrell je slavnej komik, kterej mě spíš děsí než rozesmívá. Možná by měl přejít od komedií k exploitation žánru.