MIMI.kry

Film je s odpuštěním stupidní, nezáživný i odpudivě brutální (mučení obětí tím, že jsou jim za živa odřezávány kusy těl, kuchají se vnitřnosti, další zvrácenosti raději ani nebudu popisovat). Příběh nedoporučuji nikomu, dokonce ani tomu, kdo sadistické kousky ve filmech vyhledává. Navíc prý existují ještě krutější filmy, takže nerozumím tomu, jak mohla tahle záležitost zaujmout alespoň některé diváky. K tomu všemu jsou zde nesympatické postavy, ztvárněné většinou nesympatickými herci, takže se film právem zařadil mezi nejpodřadnější díla, jaká jsem kdy viděla. "Trauma" zůstane v mém zlatém fondu extra blbostí, nechutných a špatně natočených. Jako připomínka toho, že všechny filmy se nevyplatí sledovat až do konce a dávat jim šanci, zda se z toho náhodou časem nevyvine něco smysluplnějšího. Divák si opravdu musí vybírat, aby se v budoucnu nestal znovu obětí podobné nelogické příšernosti. A JAKÝ JE SAMOTNÝ DĚJ? Zvrácený maniak, bývalí voják spolu se svým stejně zvráceným synem unáší, mučí a vraždí v okolí, koho může. Policie po nikom nepátrá, nic neřeší, prostě se jim ztrácejí lidi v jedné oblasti, no a co má být? Pravda, odehrává se to v Chile, ale stejně mi to nesedí. Otec se synkem, s nímž má incestní, homosexuální vztah bydlí nebo alespoň většinu času pobývají v polorozpadlém průmyslovém objektu, v sutinách bez oken, nábytku, topení, patrně i ohně a jiných vymožeností. V příběhu vyniká dementní chování všech ostatních postav. Například jednání čtyř napadených dívek, které se chovají nesmyslně a unáhleně mění svoje rozhodnutí. Když se jim do baráku vloupají násilníci a ještě v tu chvíli vypadají celkem „nevinně“, nezmůžou se ustrašené ženské na nic, stojí v pozoru jako solný sloupy a nejsou schopni jediné obranné akce. Abych moc nespoilerovala, zjednodušeně řečeno: po nejenom znásilňující akci s katastrofálními důsledky pro jednu z nich, jsou útočníky konečně opuštěni a mají svobodnou vůli. Nerozhodnou se, že pojedou autem na policii, protože ta by mohla být moc pomalá, nýbrž rozhodnou se, že útočníky raději přepadnou ony sami. Je to totiž záchranná mise, chtějí zachránit neznámé unesené dítě, s nímž den předtím prohodily dvě věty. Neví sice, kde unesené dítě je ( je v objektu?, je držené někde v lese nebo úplně jinde?). Neví, ale jdou prostě zachrańovat. Akci navrhne dívka, která fňuká, že už nemůže dál, nemá sílu a je jí prý úplně jasné, že stejně všichni na té záchranné misi zemřou (takže mise bude zbytečná). Každopádně mají záminku do prům.objektu hrůzy vstoupit. Tam se brzy zase rozhodnou, že je přece jen lepší jít pro pomoc... Ultra blbost a magořina to je, to mi nikdo nevymluví. Kdo tohle vymýšlel? :)

Nestačí jenom do filmu nacpat hezké herečky a zkopírovat scénář z několika jiných thrillerů. Kdyby se nad dílem tvůrce, v tomto případě zejména M.S.Ojeda, který je zároveň autorem scénáře i režisérem, více zamyslel, mohlo vše pochopitelně vyjít mnohem lépe. Tohle je takové neslané nemastné nic moc. Zkonzumovat se sice The Russian Bride dá, ale na ošizeném příběhu si pravděpodobně příliš nepochutnáte. Základní námět by ještě ušel.

Začíná to masakrem, ale film je od začátku tak zábavný, že jsem ty brutální chvilky celkem v pohodě vydýchala. Jedná se o poměrně dobrodružnou vtipnou jízdu, dobré hlášky mužských hrdinů, správnou nadsázku a osvěžující podívanou. Osamocený, sympatický mladík najde novou "rodinu", samostatné podfukářky někoho, kdo se o ně v největší nouzi postará a drsnější zabiják zombie se slabostí pro cukrovinky se možná ke konci dočká i své sladké čokoládové odměny. Prostě hororovej slaďák, kde o potřeby každého bude postaráno. Člověk si v závěru může oddechnout, že ani ve státě, který ovládají zombies a přestaly fungovat veškeré zákony, nemusí být všechno jen černé a bezútěšné, ale dá se přitom i ledaco dobrého zažít. Show must goon.

Pár mužů si původně jenom přišlo užít do luxusního pouštního ranče. Konkrétně ženatý Richard si přivezl na chvilku milenku a pak měl nastat lov zvířat s pomocí kamarádů. Vše se změní, když o něco dříve přiletí právě zmiňovaní kamarádíčkové, s odpuštěním dvě vypatlané bestie, které by jen tak mimochodem běžně inteligentnímu muži nestáli pomalu ani za pozdrav. Ti začnou dělat blondýnce potíže. Proč se s těmito vymaštěnými týpky úspěšný zbohatlík baví, není vysvětleno, jako řada věcí v tomto snímku. Prostě přijeli, dívku sexuálně napadli a Richard došel po jejím znásilnění kdovíproč k názoru, že je nejlepší se milenky zbavit. Nepátrejte po tom proč, když on se na útoku nepodílel, možná se obával, aby mu nezačala komplikovat manželský život. Strčí jí tedy raději z útesu dolů a myslí si, že je o potíže vystaráno. Místo její smrti však nastává vyvražďovací honička po poušti. Blondýnka nemá na svojí obranu vůbec nic, kromě hlubokých zranění a muži jsou obdařeni auty i zbraněmi. Nemá smysl řešit logiku, divák prostě musí vypnout mozek a užívat si nenáročného akčního thrilleru s atraktivní herečkou, pokud je na podobné kratochvíle stavěný. Takový tip diváků bude spokojený a bude se dobře bavit. Podle recenzí měla být Pomsta údajně filmem skoro pro každého. Muži se určitě pokochají pohledem na sexy herečku a modelku Matildu Annu Ingrid Lutz a užijí si pořádný akční nářež. Ženské divačky se podle některých recenzí mohly zase ztotožnit s naoko slabou lolitou, která se nenechá zneužívat fyzicky silnějšími muži s pochybnou morálkou, jen tak snadno se útočníkům nedá, má velkou sílu i vůli v nehostinné krajině přežít, do čehož se tedy musí započítat i nezbytná pomsta, aby útočníky a pronásledovatele postupně v rámci přežití vyeliminovala. Transformuje se do neporazitelné superhrdinky. To je ještě O.K. Některé recenze však zašly ještě dál. Mluvily o nějakých přesazích, feminismu a prvcích, které zde najdete jen opravdu stěží. Jde maximálně jen o vzrušující akční jízdu, ale víc od toho opravdu nečekejte. Na filmu jsem byla před lety v kině a byla nejdříve poněkud zklamaná, viděla jsem jen běžnou, nepříliš originální honičku v nehostinné přírodě, na opuštěném místě a krvavej boj o přežití. Pokud však přistoupíte na to, že od filmu víc než právě toto nedostanete, můžete jít do čísel nejvyšších. Něco do sebe film trochu má, jisté drobné kouzlo, nevím, snad je to tim místem (poušť), snad herci, takže pokud přistoupíte na pravidla zjednodušeného scénáře a víc než hru na honěnou neočekáváte, možná se nudit nebudete. Počet hvězd jsem nakonec navýšila. Kdysi jsem uvažovala dokonce i nad jedinou, ale po dvou letech musím říci, že jsem na film ještě kdovíproč úplně nezapomněla, takže strkat ho do černých procent nemusím.

Dokumenty i dramatické filmy o jaderné havárii mě zajímají už delší čas. Stejně tak jako nedaleké "město duchů" Pripjať. Konečně vznikl i seriál, který dokázal oslovit široké publikum. Na tuto pohromu a na vše, co s jadernou katastrofou souvisí, by se zapomínat nemělo. Silný námět, který se stal právem nepřehlédnutelným filmovým počinem letošního roku.

Scházelo mi tam nějaké poselství (kromě obecně známých pravd) a z uměleckého hlediska lépe zpracovaný silnější příběh. Podané spíše dokumentární, mírně odtažitou formou. Téma ovšem dobré.

Kniha, kterou jsem četla ještě před filmovou premiérou, mě uhranula. Z knihy P. Nesse mám opsáno dokonce i několik pěkných citací, možná sem časem nějaké doplním. Zjednodušený film spíše zklamal. Toho, kdo ještě fantasy Volání netvora nečetl, může filmový příběh přesto oslovit. Přiznat si i nemilou pravdu a smířit se s realitou je nelehký úkol, s nímž se musí každý hrdina, mladší i starší, poprat sám. Oporu a pomoc však v těžkých chvílích potřebuje každý a každý ji hledá v něčem a v někom jiném. Důležité je umět jí najít, přijmout a správně zpracovat.

Film jsem viděla před pár lety a vím, že mě tehdy dost bavil, zvláště některé průpovídky. Nyní si už však z něho nepamatuji skoro nic, jen že se v něm obchodovalo se zbraněmi, hrál tam N.Cage a nějakou menší úlohu tam možná sehrál i bratr hlavní postavy? To je, myslím, žalostně málo. Na opravdu silné filmy nezapomínám. Minimálně alespoň jako zábavnou krimi jednohubku na jeden večer to zkonzumovat lze bez trpkého pocitu, že by člověk zbytečně ztratil čas, který mohl věnovat něčemu lepšímu.

Trochu mně film přišel místy až komický (plíživé kroky přihrbené postavy) a navíc pomalu ubíhal. Atmosféra nočního města, ponořeného do mlhy s domy ozářenými plynovými lampami, dobové kostýmy, figurýny a několik silnějších okamžiků byly působivé, ale zub času byl přece jen znát. Doba vzniku má své plusy i mínusy, shrnuto, podtrženo, já dávám ve výsledku průměrné hodnocení.

Jeden z těch hororů, které jsou zdařile natočené, ale natolik mi nahání hrůzu a sugestivně, nepříjemně vtahují do světa halucinací a démonů, že je prostě nemůžu kladně ohvězdičkovat. Ale ani jim dát odpad, protože to podřadný mysteriózní film není. Prostě z mého hlediska lze těžko hodnotit, abych hororu "neublížila nízkým hodnocením", jenom to není nic pro mojí náturu. Občas si při výběru hororu říkám, že může být zajímavej, pak vidím že je to na mě příliš drsné, ale už film musím dokoukat do konce, abych věděla, jak vše skončilo. - K filmu OCULUS o satanskému zrcadlu, který lidem měnil vědomí a požíral jejich duše i těla, bych jen podotkla a vytkla bych scénáristům, že sestra Kaylie by se asi chovala jinak. Mohla předem tušit, zda se dá zrcadlo přelstít, zda obyčejná dívka může vymítit, zničit, zabít zlo v něm ukryté a zda je vhodné k němu hned tahat bratra po několika letech čerstvě propuštěného z blázince, který si díky této zlověstné starožitnosti mnohé vytrpěl již dříve. - Nakonec dodávám: horory jsou mým nejobtížněji hodnotitelným a nejhůře předem odhadnutelným žánrem (tj. mnohdy předem netuším, zda budu filmem znechucená nebo s ním spokojená). Ostatní filmy a moje sympatie k nim obvykle předem odhadnout umím, například na základě anotací, fotek, ukázek, recenzí,zkušeností, šestého smyslu apod. A pak na film buď koukám nebo se mu raději zdaleka vyhnu. Jenom horory jsou volba "na slepo" a často předem neodhadnu do čeho jdu...:)