MIMI.kry

21.8.- Rod draka, 2.září - P.P.: Prsteny moci, podzim 2022 - Wednesday (Adams.rodina)

Je skutečně chlapec posednutý duchem hříšného sluhy, který tělo a osobnost dítěte zneužívá pro své potřeby? Je staropanenská, nábožensky založená guvernantka s potlačovanou sexualitou skutečně příčetná? Nepřeměňuje se náhodou sama do podoby dávno zesnulé, vášní posedlé ženy? Nedusí druhé svými bludy nebo je skutečně tou čistou a nevinnou? Kdo je tady neviňátkem a manipulujícím, ona, děti, hospodyně nebo nikdo? Neviňátka je film, ve kterém se zdánlivě moc neděje. První polovina filmu má idylické prostředí, odehrává se v létě v nádherném paláci a překrásné zahradě. Nákladné šaty a například nenápadně naznačený zájem o svého zaměstnavatele jako by diváka navnazoval na mírně utahané melodrama. Možná se toho tady děje hodně, ale pod povrchem, neokatě a interpretací může být několik. Musím si přečíst předlohu Henryho Jamese Utažení šroubu, třeba budu vidět příběh ještě jinak.

Zásadní film, z něhož se čerpalo v mnoha dalších hororech. Například zdánlivě nevinné děti, neklidné duše dávno mrtvých sloužících, vynervovaná guvernantka na odlehlém místě, v zámkoidním domě s mnoha komnatami, která buď v domě odhalila duchy nebo jí jenom hráblo.

Na fotce je polibek guvernantky s Milesem, poněkud delší a vroucnější polibek, než je na dítě obvyklé. Nebo se to guvernantce všechno jenom zdá?  

Po protikoronavirových opatřeních se v ČR zítra zase otevírají knihovny, alespoň v mém městě, v některých městech je už zprovoznili před týdnem. Knihovny mi znatelně chyběly.

Ilustrační foto není z té, kam běžně chodím. Jedná se o krásnou barokní knihovnu Klementinum, kde jsou uložené knihy od začátku 17. století. Sloupec dole je citace z idnesu - článek Nejkrásnější knihovny světa:

Čtenáři oblíbeného amerického serveru Bored Panda rozhodli, že nejkrásnější knihovna na světě je v Praze. Barokní knihovna pražského Klementina z roku 1722 si získala nejvíc obdivovatelů a porazila dalších 154 budov. V Klementinu je uloženo 20 tisíc svazků převážně cizojazyčné teologické literatury.

I když horor Veřejný dům hrůzy vypráví o krutých zážitcích několika dívek, samotné filmování si herci zjevně užili. Z fotografií je vidět dobrá nálada, přátelství a nadšení, včetně poskytnutých rozhovorů.

Pro obě mladé herečky, které v tomto filmu debutovaly, to byl úspěšný krok do uměleckého světa. Rosie Day za svojí hlavní roli hluchoněmé Angely dostala několik hereckých cen a její filmová kamarádka Vanya, skutečným jménem Dominique Provost-Chalkley, od tohoto roku, tedy od r.2012, začala dostávat role v seriálech, filmech a zahrála si v témže roce i v muzikálu.

Tento již 8 let starý film jsem si nedávno připomněla a tak jsem trochu zapátrala po osudech hereček. Pro případné zájemce uvádím více informací v biografiích, které jsem dnes oběma ženám vytvořila.

Na snímku je mezi oběma herečkami režisér a scénárista Paul Hyett.

Filmové ceny:

Hororový thriller Veřejný dům hrůzy získal několik filmových ocenění. Mezi filmové ceny patří Cena kritiků udělená na mezinárodním filmovém festivalu Fantasporto, který je každoročně organizovaný v portugalském Portu. 
Další cenu kritiků získal na festivalu Mile High Horror Festival v Denveru v Coloradu.
Festivalové ceny si odvezl i z Bragacine IFF, pořádaným opět v Portugalsku. Tam získal  cenu za nejlepší film, nejlepšího režiséra (první zrežírovaný film a první scénář režiséra a scénáristy Paula Hyetta)  a nejlepší herečku ( Rosie Day).

Na herečku Rosie Day, pro níž byla tato role první filmovou příležitostí si vzpomněli ještě na hororovém filmovém festivalu Screamfest LA a ve Fantaspoa v Brazílii.

Velmi se mi líbila první až šestá řada. Zbytek však podle mého neměl vznikat, už ani zdaleka nedosahuje kvalit předchozích dílů. 

V tomto seriálu bylo plno pozoruhodných mužských hrdinů, ať už v hlavních či vedlejších rolích. Největšími oblíbenci se pro mě stávají Jaqen H'ghar a Tyrion Lannister. 

Charismatický, zdvořilý, navenek klidný a přátelský muž se zvláštním vyjadřováním vyvolává u druhých respekt až strach. Je to nejzáhadnější postava celého seriálu, skvěle ztvárněná Tomem Wlaschihou. Doufám, že alespoň v knihách G.R.R.Martina dostane trestuhodně nevyužitá oblíbená postava s velkým potenciálem větší prostor, pokud se závěru ovšem ještě někdy dočkáme a spisovatel slíbené knihy dopíše.

Roztomilé.

Oddech od hrůzostrašných příběhů. Krátká zastávka mezi hororovými trasami. Milé zamávání z idylické minulosti. Životaschopná, temperamentní, důvtipná Popelka + krásný a hravý princ v podobě mladého Pavla Trávníčka. 

Ta se nedá, holka. :)

....NEJLEPŠÍ A NEJZDAŘILEJŠÍ BYLY NAŠE ČESKOSLOVENSKÉ FILMOVÉ POHÁDKY. 

A když už jsem u těch pohádek, nesmím zapomenout na film mého dětství. Bezvadná sugestivní hororová záležitost. Už jsem ho dlouho neviděla, mimochodem...

Fantasy Popelka z roku 2015 nebyla nejhorší, ale scházel jí ten správný tajemný nádech. Bylo to takové naoko líbivé, trochu povrchní, ale nikoli nevyzpytatelně mystické, záhadné, natož pak děsivé. Takže ne úplně podle mého gusta.

Mně osobně se filmové zpracování líbilo. Krásné balady o mezilidských vztazích. K tomu působivá výtvarná stránka. Něco tomu sice scházelo, ale kýčem bych tento horor (jako někteří méně spokojení diváci) nenazvala.

Zde mnoho silných scén není, pohádka z roku 2002 nemá ten správný drive.

O to více mě dostaly scény se zdánlivě ohleduplnou a milou čarodějnicí. "Nechce si jít Ospalka znovu odpočinout?" A ukryté, tajné dopisy, která omámená Gerda psala sama sobě: "Musím odsud uniknout. Já sem nepatřím." Prospala by v chaloupce čarodějky své mládí, ovlivňovaná, energeticky vysávaná a zotročovaná "péčí" a nadvládou starší, osamělé ženské.

Můj nejoblíbenější žánr? Pohádky. Pokud se povedou. Bývají temně sladké. A která žena by se ráda nezasnila?

Nejsympatičtější fantasy s pohádk. motivy jsou jisté, již zmiňované filmy staršího data Panna a netvor a Společenství vlků. 

NOVĚ SE CHYSTÁ: hororová verze Jeníčka a Mařenky LES HRŮZY ( v kinech únor až březen 2020)

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou (už asi měsíc) cítím poněkud frustrovaná, říkala jsem si, že tato vtipná vybíjená může být zábavným, terapeuticky účinným balzámem na mé mírně přepjaté nervy. Není nad to se neškodně odreagovat černou komedií, i když potoky krve mě obvykle nerajcujou. Nyní si říkám, proč brát všechno smrtelně vážně? Nevím, co se z toho vyklube za hříčku, která možná pobaví, možná vyděsí a dost možná se ukáže jen jako zbytečná ztráta volného času ohodnocená odpadem.

Vzhledem k tomu, že hned první recenze v novinách, na kterou jsem narazila, zní slibně, tak si říkám, proč to přeci jen nezkusit? Cituji: "Krvavá nevěsta baví spádem i originální zápletkou... Chytře vystavěný scénář udržuje napětí."

Možná se budu opravdu bavit. Už pro to, že hlavní hrdinka je sympatická, má takové pěkné, bílé, princeznovské šatičky, jaké nevěsty mívají, i když se jí zjevně brzo zašpiní kdejakým svinstvem. Lístek už mám koupený a na to, jak se nevěsta vypořádá s podivným příbuzenstvem, jakým způsobem bude bojovat o svůj život a jakou bude mít příběh mušku si budu muset ještě 3 dny počkat. No, uvidím, uvidíme.

Je mi celkem záhadou, proč má zrovna tento známý sci-fi horor tak málo procent. Je dosti znepokojující a má zajímavou ideu.

U seriálů se mi zdá obvykle nejzdařilejší 1. série. Další pokračování pak mívají sestupnou tendenci. Westworld není výjimkou.

1. sérii považuji za výbornou, Příběh služebnice jsem považovala za jeden z nejlepších seriálů vůbec. V pokračování už se objevovalo čím dál více logických děr, dispotický režim již neměl pevný řád a hrdinům procházelo až moc věcí. Někdy to šlo z extrému do extrému, někdy nemohli udělat skoro nic, pak jim najednou prošlo kde co. Z nepřítelkyní se stávaly spojenkyně, ovšem násilně, postava Sereny byla brzo extrémně nevyvážená. A tak dále. Jak se to zrovna scénáristům hodilo. Podle mého názoru už přestal svět Gileadu fungovat, sled událostí už byl příliš vycucaný z prstu, nepřirozený a přestala jsem seriálu a příběhům v něm věřit.

Šachová partie, Dáma... a hra o lepší život v dramatickém 1.dílu.

Dostala jsem se k seriálu The Twilight Zone ( z roku 1959). Plno film. příběhů pak z něho podle mého čerpalo a na tu dobu to musela být fakt pecka. Plno příběhů je stále aktuálních, ani po tolika letech seriál nezestárl a jeho myšlenky, důvtip i tajemno může stále oslovit současného diváka. Na seriálu se mi líbí i to, že ne každý příběh vyděsí k smrti, nevyžívá se v sadismu, spíše znepokojuje a klade otázky. Do postav se dá snadno vcítit, identifikovat se s postavami, obávat se s nimi, být s nimi v chaosu záhad a abnormálního dění nebo s nimi prostě jen soucítit.  Neteče zde krev, ale napětí pocítíte poměrně znatelně, někdy více, jindy méně. 

Zatím jsem viděla pár epizod, nicméně například nemají chybu epizody A STOP AT WILLOUGHBY (Zastávka ve Willoughby) NEBO EYE OF THE BEHOLDER (Oko pozorovatele - příběh se zajímavým hlediskem a pointou, která ostatně nechybí snad žádnému dílu). Hned první část 1.série WHERE IS EVERYBODY (Kde jsou všichni?) má důležitou ideu.

Seriál doporučuju ke shlédnutí.:)

" Chystáte se vstoupit do jiné dimenze, dimenze nejen zraku a zvuku, ale i mysli. Zastávka Twilight Zone! “

Jeden z pokusů o únik...

Pozor, spoiler:

Když je realita příliš děsivá, je třeba hledat cestu ven. Utéct pryč, aby hrdinu nezlomil nestravitelný osud. Třeba do světa denních snů, jiných prostor a světů. Jenom pozor, aby se při té cestě člověk neztratil v labyrintu vlastích vizí a bludů. Je důležité se vždy včas vrátit na svoje místo. Jenom tak se dá přežít i peklo a možná i z něho vyváznout. I když možná ne zcela bez poskvrnky. 

Režie Pascal Laugier, film z roku 2018