MIMI.kry

Na Olšanských hřbitovech, největším pražském pohřebišti, který je zároveň největším pohřebištěm v celé ČR, se už točilo mnoho filmů. Vyšlo o nich i mnoho odborných knih. Jsou tvořeny několika částmi z různého časového období. Je zde pohřbeno řada známých osobností, nově je zde udělaná dokonce naučná stezka s fotografiemi a informačními cedulemi. Jsou zde významné sochy a jiné umělecké památky. Některé významné architektonické stavby od oceňovaných architektů (hrobky, náhrobky, některé velké jako domy) jsou restaurovány, jiné už asi nikdo nezachrání a bohužel jsou v poslední stádiu rozpadu. Když si chcete udělat morbidní vycházku, jako to například dělával- kromě řady jiných zájemců kdysi básník J.H.Krchovský-, dostanete na Správě hřbitovů dokonce i zdarma mapku. Chcete-li si udělat romantickou vycházku s morbidním nádechem, projděte se starší částí hřbitova a pod náhrobními deskami třeba hledejte epitafy. Není nad podzimní vycházku v mlhavém oparu s padajícím listím.:)

Rok 1970, režie J.Jireš. Jeden z výtvarně povedených, zvláštních surrealistických filmů, který se povedl. Ne každý film s tzv. logikou snu a s postavami, které mění svojí identitu, tento obtížný způsob filmování zvládne.

Horor Livide zklamal. Jako celek to působí nevyváženě a trochu chaoticky. Jen některé fragmenty jsou více než zajímavé. Prostředí samozřejmě super. Výborným nápadem jsou zombie baletky. Nevadil mi ani začátek filmu, kdy je ukázaný běžný život hlavní hrdinky. Mohla to být chuťovka, ale výsledek je poněkud diskutabilní. Více je v mém komentáři.

Urbex je nelegální průzkum chátrajících objektů, mnohdy dříve luxusních sídel nebo již historických či průmyslových budov dříve sloužícím různým, například bohulibým účelům. Poznávání různých míst slouží k dokumentaci již takřka odepsaných objektů,které už nemají často ani stropy, okna, pochybná schodiště a  architekti i pouhý nadšenci je fotí jako jejich poslední podobenku, než samovolně nebo za pomoci demoliční čety stavby definitivně padnou k zemi. Tato činnost byla zaznamenána v pár profesionálnějších i amatérských dokumentech, mluví o ní v médiích, urbexeři sepsali i knihu. Něktreré bortící se opuštěné objekty mají kolem sebe zvláštní auru, zvláště ty, co sloužily například více než k léčení nemocných lidí spíše k jejich zneužívání pro pokusy a děly se tam velice špatné věci, pochybné operace atd. Zvenku vypadají mnohdy ještě dobře, některé působí i jako zámky, ale vnitřek je ponurou a nebezpečnou procházkou v hladě střepů, povalujících se věcí a příroda si bere zpět své místo a stahuje ho do země (prorůstání či obrůstání například chirurgických stolů porosty, kapradí vyrůstající u převrhlého invalidního vozíku...). Určitě by se na tuto nyní módní , ale hlavně poučnou zábavu měl zaměřit opravdový umělec a stvořit důstojný, zajímavý dokument o fotografech i umírajících budovách, mluvit o jejich původnímu účelu a zkoumat osobní historie těch nejzajímavějších. Byla bych pro celý seriál, dokumentární a třeba i hraný se zajímavým příběhem jedné skupiny takovýchto nadšenců, nevyhnula bych se ani nejstrašidelnějším místům, opředenými podivnými historkami.

Nadšenci fotí různé objekty a jezdí po celém světě, jen místa focených objektů nechtějí prozrazovat, chrání je tím před vandaly, nežádoucí popularitou a před ještě větším zničením. Místům i městům, kde se smutné objekty skutečně nachází dávají pouze přezdívky, přesto o některých stavbách se ví a hromadně tam jezdí fotit tyto objekty lidé z celého světa. Stala se z toho až komerční zábava, o níž je čím dál tím větší zájem. Některá místa si však nálezce úzkostlivě tají jako svůj osobní triumf, na němž může klidně a nerušeně pracovat a pořizovat snímky, beze svědků a bez konkurence. I po roce už je mnohdy stavba k nerozeznání, čas i počasí ji za pár měsíců promění k nepoznání. Tajemná, temná a nebezpečná záliba,která má však i druhým co říci a je na co poukazovat. Pár objektů se právě díky zveřejněným fotkám dokonce podařilo ještě zachránit a opravit.

Na fotografii je sanatorium Denbigh.

Z některých filmů mám nejednoznačné pocity. 

vizuálně působivé, atmosféra dobrá, ale film bych nepřeceňovala, ledaco ostatní musí divák oželet, zvláště pak dosud nevídanou hloubku a originalitu . Podobný druh goticky ponurých osudů a domů mám ráda, takže ho i přes výhrady hodnotím paradoxně výše než s čím se slučuje moje "svědomí". 

z uměleckého zpracování krásné hororové nestárnoucí pohádky "PANNA A NETVOR". Zdá se mi, že toto dílo je často tzv. "často vykrádáno" neinvenčními tvůrci a film by si zasloužil více prostoru na mezinárodní scéně. Už jsem to viděla tolikrát a vždycky mě hluboce zasáhne. Spojení práce básníka a dramatika Františka Hrubína s hudbou, dobrými herci i režií musela vytvořit dechberoucí dílo. Krásné od oblečení, správně hororového prostředí, od prvního  do posledního záběru úchvatná procítěná podívaná. Jiná zpracování této pohádky jsou nepřesvědčivá, eventuálně odtažitá, němá (například tupá verze z roku 2014 si i přes nafintěnost vysloužila můj odchod z kinosálu pro vražednou nudu a pouhé 2 hvězdičky za plagiátorství). Komu není shůry dáno za peníze nekoupí. Děkuji, Juraji, za tvojí práci!

Dokonalost sama

Hráli James Spader a Maggi Gyllenhaal. Natočeno v roce 2002

Poslední dobou nemohu narazit na film, který by mě opravdu OSLNIL. Na názvy některých viděných si zase nemůžu vzpomenout ani je dohledat ani na internetu ani v obchodech, pamatuji si ještě trochu děj a emoce které ve mně vyvolaly, ale bohužel se už po nich slehla zem. Tak ráda bych se zase co nejdříve nechala něčím originálním, dosud neviděným, neslyšeným, doopravdy uchvátit! Dočkám se? Zatím detektivně pátrám po uměleckých superbombách, plná tajemného napětí... Jak záhadné a dramatické hledání v labyrintu filmů plných bezúčelných klišé a naivních šíleností!

I přes jistou hororovou a trikovou zastaralost tento film patrně hned tak něco nepřekoná. Hodnotím vysoce pro myšlenk.přesah a logiku, která většině hororů schází. Trochu psychologické, o tápání ve vztazích a nejednoznačnosti toho co je dobré a zlé, nečernobílé načtrnutí postav. Podle mě zjednodušovat horory na to jak se povedl ten který trik a jak věrohodně vypadá vlkodlak, je příliš povrchní. V pohádkách je ukrytá složitost života, pokud ovšem je divák nastavený na mimořádkové, nepolopatické poselství.