Slarque

Filmová rekonstrukce jedné skutečné psychoterapie stojí na dvojici herců. Benicio Del Toro i Mathieu Amalric jsou ovšem natolik dobří herci, že to všechno působí uvěřitelně. Dalšími klady jsou pěkná hudba a citlivá režie. Nečekejte ovšem žádné velké drama, jen pomalou a postupnou sondu do duše jednoho prérijního indiána.

Pohled na velikána Voloďu jako nemohoucí trosku po mozkové mrtvici, jsoucí sice v čele státu, ale odklizenou na venkov a odříznutou od světa (telefon, noviny, pošta). Chvíli sice trvalo, než jsem si zvykl na to, jak je všechno tmavé a jen sem tam se cosi vynořuje ze stínů, ale jinak všechna čest, rozhodně mi to přišlo o dost lepší než film o Hirohitovi.

Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.)

Na jedné straně tu máme vážně míněnou marvelovskou verzi severských legend se Surturem, Fenrisem, Helou a dalšími, na druhé planetární smetiště, kterému vládne zřejmě permanentně sjetý Velmistr. A mezitím se odehrává zběsilý komiksový příběh, aniž by tvůrcům vadilo, že se ty nálady spíš tlučou, než umocňují. Takže jdu s hodnocením proti proudu – pro mne zatím nejslabší filmový Thor.

Scénář možná potřeboval ještě trochu dopilovat (nebo něco nemělo skončit ve střižně), přece jen jsou ve filmu občas scény, které k ničemu dalšímu nevedou. Ale jinak všechna čest, film je rozhodně lepší než všechny české krimi pokusy z posledních let, což jsem od režiséra řady průměrných českých televizních kriminálek opravdu nečekal. (Slovenština s českými titulky je podobný bizár jako růžový mercedes – ale mladí jí prý nerozumí. :-/)

Nikdy jsem si nebyl jistý, zda tento film vůbec chci vidět, ale nakonec jsem neodolal. Podle očekávání je to celkem ucházející ilustrace románu, nic více. To by se scenárista musel odhodlat přistoupit k předloze trochu tvůrčím způsobem. :-/

Pokračování mého nejoblíbenějšího sci-fi filmu vůbec rozhodně dopadlo lépe, než jsem čekal (a dost možná nejlépe, jak mohlo). Scénář opět není originální, ale v dobrém i špatném navazuje na 35 let starou Scottovu klasiku. Kratší sirky si tentokrát vytáhli Jared Leto a Sylvia Hoeks, kteří tu jsou prostě za průměrného padoucha z bondovky a jeho smrtícího poskoka. Audiovizuální zpracování nemá chybu, tempo se drží originálu, kde také byla důležitější atmosféra než akce, hudba se blíží Vangelisovi, ale přímá citace přijde až v samotném závěru, a triky jsou opět špičkové (zatím 90%).

Aronofského koncentrované zoufalství první hodinu vypadá jako náboženské podobenství jasně čitelné i pro někoho věroukou tak málo poznamenaného, jak jsem já. Po 67 minutách přišla jediná příčetná chvilka filmu, kde se obě hlavní postavy chovaly jako lidé. A pak už to šlo zase rychle všechno do kopru... Nedává to smysl, ani když si přečtete, co tím chtěl autor říci. To už bych spíš bral, že Bardem hraje Aronofského, ale za koho by pak byla Jennifer? No nic, fakt nemá smysl o tomhle filmu přemýšlet, když to za tu námahu nestálo ani autorovi. :( Vážně by mě zajímalo, co se s Aronofským po Wrestlerovi stalo. To už teď bude natáčet jen náboženské halucinace? Nebylo by lepší vysadit drogy?

Nadčasová sci-fi, která sice není postavena na dvakrát originálním námětu (lovec replikantů se zamiluje do replikantky), ale tomu navzdory vznikl jeden z pilířů žánru. Výborná atmosféra, kamera, výprava, triky a hudba, suverénní režie a parádní herecké obsazení, prostě klasika, na kterou můžu koukat pořád.

Akiho pocta bohémům se celkem logicky odehrává v jejich zaslíbeném městě. Ale když odhlédneme od francouzštiny, je tahle tragikomedie typický Kaurismäki. A jak jsem tomuto filmu kdysi v 90. letech nemohl přijít na chuť, teď už ho řadím k Akiho nejvydařenějším dílům (90%).