Recenzie (4 898)
Monty Python a Svätý Grál (1975)
Už bych ani neodhadl, kolikrát jsem tenhle film viděl. A přesto stačí chvilka, a opět se výborně bavím. Absurdní humor nezná mezí a z omezeného rozpočtu je přednost. Nakonec ani netuším, zda historka kterak Terry Gilliam chodil v noci do střižny opravovat, co přes den dal dohromady Terry Jones, je pravdivá, nebo jen součástí kánonu Monty Pythonů.
Hranice lásky (2022)
Mně je vlastně sympatická snaha Tomasze Wińskiho natočit o vztazích film mimo tradiční schéma typických domácích „romantických“ komedií. Jenže je navázána na moc předvídatelný příběh, ve kterém je velmi brzy jasné, jak musí nevyhnutelně skončit. Dialogy i herci jsou velmi uvěřitelní, ale jinak vlastně film nepřináší nic nového. Možná jen v českém rybníčku (70%).
Nepřátelé (2017)
Občas mě to překvapuje, ale western má stále co říci. Drsný voják se po desetiletích lovení domorodých rudochů sbližuje s jedním ze svých nejhorších nepřátel. Jednoduchý motiv, který snad ale potřeboval ještě trochu prostoru navíc. Christian Bale si sice vystačí s pokerově neměnným obličejem, ale i tak je výborný. U Wese Studiho platí totéž. Ústřední trojici výborně doplňuje Rosamund Pike, která má výhodu v tom, že nějaké emoce může ukázat častěji.
Baby na úteku (2024)
Nechci tvrdit, že se film vyrovná klasickým coenovkám, ale je rozumně krátký, dobře jsem se u něj bavil až do posledního titulku a uteklo to jako voda. Hodně za to může obsazení, zejména Margaret Qualley, Geraldine Viswanathan a Beanie Feldstein (a to, že jsem o prostřední jmenované dosud neslyšel, na to nemělo žádný vliv). Mužská camea byla krátká, ale myslím, že se oba pánové také bavili (o Miley Cyrus ani nemluvě). Nebývá zvykem, že by v závěru filmu byl vidět původně plánovaný název, ale v tomhle případě by se sotva našlo něco přiléhavějšího (ale asi by to zkomplikovalo marketing). Dobrá oddechovka na zlepšení nálady.
Zlé časy v El Royale (2018)
Další film, který měl potenciál na víc. Dobré obsazení, tarantinovská atmosféra a pěkný vizuál ovšem neutáhnou přepálenou délku ani scenáristickou bezradnost, která se projeví po příchodu Billyho Leea na scénu.
Duna: Časť druhá (2024)
Všechno pokračuje tak, jak bylo rozjeto v prvním dílu. Přibylo pár dalších postav a došlo i na špičkově natočenou akci. Audiovizuální stránka filmu je stále stejně fascinující. Asi nešlo převést román Franka Herberta v podobě pouhých dvou filmů na plátna lépe. Ale ta kniha je prostě pořád o level lepší.
Svetloplachosť (2023)
Dlouhý záběr před úvodními titulky mě sice málem od sledování tohoto dokumentu odradil, ale to by byla škoda. Atmosféra úkrytu v charkovském metru je vnímána skrze postavu dvanáctiletého kluka, který se sbližuje s o rok mladší dívkou. Válka je důvodem, proč nesmí ven na světlo, a vzdáleným duněním různě v průběhu filmu. Ale ani postavy jeho rodičů a mladší sestry nejsou opominuty. Malý portrét rodiny vytržené ze svého přirozeného prostředí.
Dobré ráno, Brno! - Série 2 (2024) (séria)
Nebaví mě hodnotit seriály po epizodách, ale tady to opravdu bylo kvalitativně rozkolísané – nahoru, dolů, nahoru. Série rozvíjí příběhy postav z první řady, přičemž satirické špílce jsou tu jen občas v těch povedenějších epizodách. Škoda, že v Brně nemají divadla a tvůrci museli navzdory názvu vyrazit za Danielou Špinar do Prahy. Celkový dojem zase kolem 70%.
Dobré ráno, Brno! - Série 1 (2023) (séria)
Asi jsem čekal trochu víc. Dojem naštěstí zachránily dva poslední dějově propojené díly, ve kterých konečně došlo i na nějaké ty satirické špílce. Sympatické bylo i brněnské herecké obsazení. (Prvních šest epizod po třech hvězdičkách a poslední dvě za čtyři.)
Zimné prázdniny (2023)
Hořká konverzační komedie o třech trosečnících v prázdném vánočním kampusu staví na výborně napsaných dialozích. Přirozeně tomu herecky kraluje Paul Giamatti, ale i jeho herečtí spoluhráči mají dost prostoru se předvést. Rozhodnutí, že film bude vypadat, jakoby byl natočen v době, ve které se odehrává (přelom let 1970/1971), je nejvíce znát na kameře a střihu, ale k filmu se to nádherně hodí a nijak na sebe nestrhává pozornost. Za nejlepší Paynův film stále považuji Nebrasku, ale tomuhle k ní nechybí moc (90%).