Slarque

Výborně zvládnuté téma – přiblížit dnešnímu publiku příběh a záběry filmových průkopníků Martina a Osy Johnsonových. Možná byly některé mluvící hlavy trochu mimo (David Bordwell ostatně mluvil o tom, co by měl znamenat Svatošův dokument, ne dílo Johnsonových), ale to jsou jen drobnosti. Jinak řečeno, neznal jsem a s úžasem jsem zíral.

Další průměrná televizní detektivka postavená na nepravděpodobných náhodách, šustící papírem a natočená bez nápadu. Spojení Matásek a básníci už vyprodukovalo lepší výsledky.

Srážka dvou různých přístupů nejen ke filmu, ale i k životu. Chytilová špatnou francouzštinou klade dotazy, kterými chce Formana dostat z jeho komfortní zóny. Ten jí odpovídá anglicky, což je i jazyk doprovodného komentáře. Pro filmového fanouška jsou zajímavé i záběry z natáčení filmu Ragtime, během nějž tento filmařský dialog vznikal. Mezi účinkujícími v záhlaví kupodivu chybí E.L. Doctorow, který se na kameru také k adaptaci vlastního románu vyjádřil. Škoda jen toho nadbytečného množství s tématem nijak nesouvisejících ilustračních záběrů.

Jediné, co jsem se o Jobsovi dozvěděl, bylo, že byl vizionář. A přesně opačný je tento film. Tvůrcům jakákoli vize chyběla, takže si ani nepoložili otázku, jaký ten film má být. Co vyprávět, co vynechat. Tady jsou jen zřejmě náhodně vybrané scény z Jobsova života, natočené bez chuti a bez zápachu. Typický produkt kravaťáků z kanceláře.

Nevím, proč se Atom Egoyan dal na zbytečné remaky... Julianne Moore je skvělá herečka, ale její postava se většinu filmu chová jako kráva, takže s tím nic nenadělá. Amanda Seyfried vypadá nádherně, takže se film z čistě mužského pohledu dal dokoukat. Závěrečný pokus o thriller zcela nevyšel (50%).

Ne že bych to všechno chápal, občas se mi z toho skoro zavařil mozek, ale nakonec to byla podnětná zkušenost. Cesta dvou vědců od racionality k meditaci sice obsahuje scény jako dialog na nádraží před jedoucími vlaky (pokud umíte odečítat ze rtů, jste ve výhodě), či mnoho turistických záběrů na jdoucí postavy zezadu, ale i tak to někam vede. Proč? „Protože korespondence mezi makrosvětem a mikrosvětem je dokonalá.“

Skalní fanoušci si asi hvězdičku přihodí. Povídání Františka Černého a Karla Holase doplněné množstvím archivního materiálu je fajn, a to asi autorům tohoto bilančního dokumentu stačilo. Pro mne na jedno podívání a následné zapomenutí.

Jako televizní detektivka je to prostě průměr. Na stránce pozitiv jsou dobří herci (Viktor Preiss, David Matásek a zejména Gabriela Míčová), na straně negativ scenáristicky nezvládnutý závěr, ve kterém je policejní honička s vykecávajícím se pachatelem nechtěně k smíchu.

Po čtvrtstoletí znovu v kinech, tak jsem neodolal. Film za ta léta neztratil nic ze své naléhavosti a realizační dokonalosti. Možná už bych se po těch více než třech hodinách obešel bez toho barevného závěru z izraelského hřbitova, ale chápu, proč ho tam Spielberg dal.

Hravá maďarská černá komedie má jedinou chybu. V příběhu vlastně naprosto nesejde na tom, kolik lidí a v jakém pořadí zemře. Jistě, jsou tu vystopovatelné spojitosti s Amélií z Montmartru či filmy Wese Andersona, ale Károly Ujj Mészáros do děje umisťuje i množství dalších popkulturních odkazů. Mónika Balsai je v hlavní roli perfektní a zařazení japonské popové hvězdy a milovníka finské country do děje z toho dělá ještě bizarnější podívanou. Příjemné překvapení, u kterého jsem se bavil nad očekávání dobře.