Slarque

Další temný thriller Davida Finchera. Paranoidní atmosféra je skvěle vykreslená, ale happyend daleko za hranicemi uvěřitelnosti snímek sráží o hvězdičku níž.

Skutečný příběh je zfilmován s citem a je v něm několik silných scén, ale místy je trochu rozvleklý.

Remake, který se na rozdíl od své předlohy příliš nevydařil. Na vině je hlavně nelogicky zmatený scénář, alespoň masky se povedly.

Vorlíčkova volně pojatá variace na Labutí jezero hýří vtipem a z hereckého obsazení excelují hlavně Ivana Chýlková a Jan Hrušínský.

Vtipná černá komedie se spoustou zcela originálních nápadů (obchod s použitými potravinami mě opravdu dostal). Svérázně osobitý pohled na svět a hlavně na vztahy on-ona.

Standardní hollywoodský katastrofický film vybavený všemi důvěrně známými klišé tohoto žánru. Tommy Lee Jones v další roli a la Uprchlík.

Možná že zfilmovat jeden z nejhorších Heinlainových románů nebyl nijak zvlášť dobrý nápad. Scénář se ovšem drží předlohy i v některých pro Hollywood neuvěřitelných detailech jako jsou scény z Buenos Aires nebo struktura: prolog-flashbacky-návrat do současnosti-finále; díky tomu nevznikl jen další Den nezávislosti s brouky. Kdyby něco takového natočil kterýkoli jiný režisér, byl by to určitě průšvih roku.

Kriminální drama podle perfektního scénáře s lahůdkovým obsazením. Zatímco Spacey potvrzuje svoji pověst po Obvyklých podezřelých, objevují se tu i nové nadějné tváře Russella Crowea a Guye Pearce. Zato herecký výkon Kim Basingerové byl pro mne nečekaným převapením, protože nic lepšího předtím (ani potom) nepředvedla.

Jeden z nejlepších Lynchových filmů i přes nepochopitelný děj udržuje divákovu pozornost. Důležitější než děj tu jsou emoce, představy a duševní stavy hrdinů, což vede k tomu, že film vypadá jako sen. Tradičně patří pochvala i Angelu Badalamentimu za hudbu.

Úchvatná zpráva o stavu naší planety, u které není důležité, odkud jsou které záběry. Zobrazuje za sebou rituály různých primitivních kmenů i západních náboženství, zrychlené záběry dopravní špičky ve velkoměstech i odporná panelová sídliště. V porovnání s filmy G. Reggia vítězí širokoúhlými záběry a prohrává hudbou, která je sice docela hypnotická, ale na Glassův minimalismus nemá.