Magika82

Velký potenciál celého snímku byl doslova utlučen do bezvědomí sto a jedenkrát obehranou pohádkou začínající asi takto: "Bylo nebylo, před mnoha lety se skupinka přátel rozhodla strávit poslední společné prázdniny před rozchodem na vysoké školy v Mexiku...". Maminku ve vyprávění přeruší její děti: "Ale mami, v Americe jsou plnoletí až ve dvaceti jedna letech, ale střední školu končí v devatenácti. Tak jak bez doprovodu dospělého je mohli pustit přes hranice? A proč jeli do Mexika? Proč neletěli třeba do Portorika (území USA) nebo na Hawai (Poslední připojený stát k USA roku 1959), tam by si přece užili víc?" Maminka se zamračí: "Tak chcete slyšet tu pohádku nebo ne?" Synáček se neklidně zavrtí na posteli, vymění si pohled se sestrou sedící se založenýma rukama, přičemž na místo odpovědi pokračuje ve vyprávění sám. "A v tom Mexiku je unesla nějaká vyšinutá banda, nebo je někdo proklel. Prostě budou zase umírat jeden po druhém, dokud se neobjeví nápis Konec (The End). Dobrou noc, mami. Máme Tě moc rádi.".............. Bohužel, přesně takto předvídatelný vývoj dějové linie scénáristé nechali průhledný. Velký potenciál námět měl. Žel Bohu se potvrdilo mé tvrzení a osobní zkušenost s tím a o tom, že pracuje-li na scénáři nebo knize více osob - výjimkou jsou pouze učebnice a naučná literatura, skončí to 99% případů katastrofou.... Starý kostel, rozbitá dóza s hnijícím jazykem, jako zlý kašpárek se Echt hloupě šklebící démon s ještě hloupějším jménem, dokola skrze druhé osoby dotazuje: "Vadí - Nevadí?" - v anglosaské verzi: "Pravda nebo Výzva?". Závěrem scénáristé uštědřili poslední ránu celému potenciálu. Na místo sebeobětování a tím ukončení oné hry démona, což je zcela logické a jediné zbývající možné řešení zodpovědných a morálních osob, do hry vtáhneme celý svět... No co víc dodat?! Scénář každému ze scénáristů otřískat o hlavu, spravedlivě rozdělit jednotlivý počet stran, a tyto je nechat sníst s připraveným telefonem k zavolání RZety pro zajisté následují otravu z tiskařské barvy... Odpadkový koš, prosím!... a také Nalges...ehm, zkrátka tabletu proti migréně. Děkuji....

Tvůrce uvádí, že se jedná o příběh natočený dle skutečné události. Inu, velmi poupravené. A to do té míry, že již na oblast Umělecké literatury faktu / Umělecké filmografie faktu, nemá oprávněný nárok... Snímek je inspirován případem Sharon Braadley, kterážto se vypravila na výlet do hor sama. Ač zkušená horolezkyně a znalkyně přírody, dopustila se hned několika chyb, jenž ji v konečném důsledku skutečně téměř připravily o život. 1) Vydala se do oblasti častého výskytu Medvěda Hnědého a Medvěda Černého v prvních jarních měsících, tedy po probuzení hladových šelem ze zimního spánku. 2) Mobilní telefon si skutečně zapomenula ve voze. 3) K napadení došlo mimo hlavní turistickou stezku. K tomu se rozhodla záměrně ve snaze být skutečně sama, a zvolila stezku používanou Lesní správou parku. 4) Přes mnohačetné zlomeniny, těžký otřes mozku, a několik znetvořujících zranění v obličeji, lebce a levém prsu, přežila návrat ke člunu. Tento ji po proudu dopravil již v hlubokém bezvědomí do základního tábora pro turisty, správci parku, atd.. Po několika měsících strávených v umělém spánku a mnoha operacích, při nabytí vědomí stále opakovala, že nesmí zemřít. Tím co ji drželo při životě po celé dva dny, kdy se cestou střídavě plazila, šla tzv. "po čtyřech", upadala do bezvědomí, dle svých slov již ani jednou nepomyslela na možný útok jiné šelmy nutně cítící čerstvou krev, ale pouze na své dvě nedospělé děti. Byla to právě myšlenka na ně, která ji nutila nepodlehnout drastickým a velmi bolestivým zraněním, i navzdory velké ztrátě krve, a tak dokázala Přežít svou smrt, jak zní název dokumentárního pořadu National Geographic Wild. V originále: I survived my death: When the animals attack.... Zpět k filmu Backcountry: Adam MacDonald se nechal inspirovat tímto příběhem paní Sharon Bradley. Ovšem přidal ji na její cestu neexistujícího přítele, který se ve filmu chová jako naprostý hlupák a nikoli znalec přírody a po zásluze je usmrcen a z velké části po sléze zkonzumován medvědem... Označit snímek za jako natočený dle skutečné události, jestliže se autor/režisér nedrží zásadních faktických bodů, nelze! Umělecká literatura i filmografie faktu má právo na jistou míru dramatizace a tvůrčí fantazie, ovšem NIKDY nesmí mít tyto drobné zásahy vliv na skutečnosti, tedy fakta, která jsou jako vztyčené pilíře elektrického vedení, jenž tvůrce spojí pomyslným kabelem, tedy dialogy, či mírnou dramatizací nebo již výše uvedenou tvůrčí fantazií... Adam MacDonald se však dopustil neodpustitelného, když doslova vyvrátil 3/4 faktických pilířů, aby je nahradil vztyčením vlastních, zcela tak přetvořil skutečnou událost téměř do fikce, a ještě si v úvodu traileru dovolil uvést, že se jedná o film natočený dle skutečné události... Že snímek nevhazuji rovnou do Odpadu, je zásluhou práce kamery, exteriérů, a přesvědčivému hereckému výkonu Missy Peregrym.... S oběma zavřenýma očima hodnotím 40% a tedy dvěma hvězdami.

Děkuji za komentář luka4675. Luky, ušetřil jsi mi svým jednoduchým a přesto velmi přesným komentářem důvod k tomu, abych tu dle mého neblahého zvyku obšírně rozepisovala zdůvodnění mého rozhodnutí v hodnocení snímku. To je však o stupeň přísnější, za což tak trochu může profesionální deformace a přísnost logiky a smysluplnosti.. Před Odpadkovým košem snímek zachraňuje jeho první pětina. 20% a tedy jedna hvězda.

Scénárista a režisér v jedné osobě, si výtečně dokázal vytyčit bod zvratu celé dějové linie, aniž by diváka jakkoli uvedl do nesrozumitelnosti. Velmi zdařilé herecké výkony, výborně vedená linie děje, smysluplné dialogy, pouze posledních patnáct minut bych subjektivně pozměnila. Nicméně, budiž... Bez váhání nemám žádného důvodu hodnotit snímek 80% a tedy krásnými čtyřmi hvězdami.

"Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán." Praví moudře již po staletí toto přísloví. Naprosto se dá uplatnit i na technologie a hraní si s Umělou inteligencí. Před tímto počínáním musí mít varovně zvednutý ukazováček každý rozumný člověk. Mezi takové patřil dokonce i zesnulý Stephen Hawking, a stále patří jeden z předních světových fyziků a profesor Teoretické fyziky Mitchio Kaku. A domněnka, že uplatněním Tří zákonů Issaca Asimova, budeme pány ohně a on našim sluhou, je stejně tak naivní ovšem mnohem hrozivější ve svých důsledcích, jako výlet seniorů na předváděcí akci "Šmejdů"... Je otázkou kdy a nikoli jestli, si UI uvědomí závislost svých stvořitelů na všem, co ona ovládá, a my potřebujeme k životu jako spotřebitelé. Napříč vším. Od ovladače televize, přes řízení dopravy světelnou signalizací, bankovní systémy, přístroje v nemocnicích na jednotkách JIP a ARO, palubních počítačů vozidel, vlaků, lodí, ponorek, letadel, jaderných elektráren, atd., až po systémy balistických raket... Proč by UI měla sloužit tvůrcům, kteří ve skutečnosti jsou na ni zcela závislými? ......Sloužili byste vy sami někomu, když byste byli těmi kdo má vše a ovládá vše, co on potřebuje ke svému životu?...... Odpovězte si sami. Možná pak již při zavedení řeči o UI zpozorníte více a uvážlivěji, než-li jste činili do doby položení a zodpovězení si této otázky...... 100% a za mne tak vyjímečně udělovaných plných 5 hvězd.

Jedno z mých nejkratších hodnocení, jak tomu bývá u snímků, kde není podstata, ani náznak základu, a tudíž není co rozebírat, a jak uplatnit kritiku: "Už jsem viděla koně tancovat, medvěda na housle hrát, ale takovou zhovadilost ještě ne."

Jakožto po pokrevní i rodové linii Řekyně s původem na ostrovech Mykónos, Andros a Naxos, se musím spíše sama sebe otázat, zda-li scénáristé a režiséři měli alespoň na střední škole mezi povinnou četbou Homérovu Odysseiu... Dle toho, jak v tomto seriálu Sirény co by mořské humanoidní bytosti ztvárnili, tomu tak ani u jednoho z nich nebylo... Jinak si neumím zdůvodnit romanticko-fantasy-krimi-dobrodružný dort upečený Pejskem s Kočičkou, jenž od původní mytologické Homérovy předlohy uhýbá podobně, jako Klaus při dotazu na Velké tunelování této země, známé jako Kupónová privatizace... Proč se tvůrci nemohli odrazit právě od temné podstaty Sirén? Proč nemohli vytvořit zlověstně tématicky mytologický a záhadný seriál, kde by se minulost odrážela podstatou do současnosti? Rybářské městečko? Proč ne? Záhadná zmizení rybářů? Proč ne? Vyšetřování zmizení, kontra nalezení jednoho či několika přeživších ze ztroskotaných lodí, kteří hovoří i podivných ženách s křídly a rybím ocasem a jenž z počátku nikdo nebere vážně? Proč ne? Zabití jedné ze Sirén rybáři, které povede k otevřenému a zároveň pod rouškou noci vedenému konfliktu mezi rodinami rybářů, poškozením nebo ničením jejich majetku až po útoky na jejich členy? No proč sakra ne?!.... Protože máme Ryn, která má nejen sestry,ale v rámci amerických filmových pravidel o zastoupení všech barev kůže a pohlavní(Genderové) vyváženosti, Afroameričanku a dokonce i bratra Afroameričana, mladého pohledného (jak pro koho :o/ ) bělocha ochránce mořských tvorů, jeho Inuitsko-Afroamerickou přítelkyni, jejího otce Šerifa hrajícího si na Inuitu, ač je to očividně pokrevně potomek některého ze severozápadních indiánských kmenů Severní Ameriky, a samozřejmě zlé vědce s tajnou vojenskou základnou, kteří hodlají příbuzné Ryn rozpižlat... No, vážení scénáristé za Vekou louží, je znát a žel Bohu i vidět, že mozek váš dal vám vale a vzal si dovolenou... Doporučuji Vám učinit totéž, a na onu dovolenou si vzít ke čtení Homérovu Odysseiu, či knihu Heraldiky.... nejlépe obě.... 20% za krásné exteriéry státu Washington se známým městem Seattle, právem přezdívaným jako Smaragdové město.... Při dodržení objektivního i profesionálně zdeformovaného pohledu, nemohu hodnotit lépe.

Pokud sklidím profesionální knižní kritiku a recenze čtenářů v takové podobě, že je mé dílo nejen navrženo na ocenění Knihy roku, známým režisérem zařazeno na seznam budoucích zfilmovaných knižních děl, že již mne daná kniha profesionálními kritiky zařadila (jejich slovy: katapultovala) mezi přední spisovatele tak náročného žánru, jakým je Umělecká literatura faktu, je to nepopsatelný pocit. Zvláště vědomí toho, že jsou to čtenáři pro něž píši, oni jsou pro mne těmi nejdůležitějšími, a na oplátku si mohu přečíst jejich recenze, které zahřívají mé srdce a dávají mému mozku podněty k hledání dalšího podnětu ke zpracování... Kdybych se však zachovala jako Andrew Niccol, a domnívala se, že se musím držet toho co mne tak obrazně vyneslo vzhůru, brzy bych bolestně dopadla na tvrdou zem... Snaha o držení se jedno úspěšného tématu i dalším dílem, je neudržitelná. Pokud samozřejmě nejde o volná či přímá pokračování stejného tématu. Ale i tak, úspěch je zároveň trestem. Neboť je jím nastavena laťka, pod kterou už žádný autor nikdy nesmí spadnout... Což je právě případ tohoto snímku a jeho režiséra a scénáristy, tedy autora v jedné osobě. Chtěl-li těžit z úspěchu a tedy nastavené laťky v podobě díla In Time, měl se na přeskok oné laťky připravit... Několik kaluží umělé krve a menších i větších odhalených ňader, nezachrání zpackané kroky na dobrém podkladu (námětu). Divák de facto nemá možnost ztotožnit se, či spíše porozumět charakterově jakékoli postavě, když žádná nemá žár života. Pouze kalkulace, chlad, a odstup s navíc předvídatelným vývojem děje. Nad kriminálně zpracovaným tématem ne nepodobným mnohem propracovanějšího počinu Equilibrium r. 2002, by zajisté zalomila rukama i královna žánru krimi, Agatha Christie... Výsledný pokus A. Niccola zdolat laťku nastavenou dílem In Time, skončil jejím krkolomným podskočením.... Nicméně, za snahu 20% a za snahu Netflixu dalších 20%. Dohromady tak 40% a dvě hvězdy... Snad se z této chyby Andrew Niccola poučí.

Pokud chci napsat nebo natočit pokračování, musím navázat tam, kde, jak, a s jakými postavami skončil první díl knihy či scénáře, pakliže navazuji přesně tam, kde jsem zakončila díl první. A to i v případě, že mezi prvním a následujícím titulem ať už knižním nebo filmovým,uplynulo několik let... Zde se však nekutálejí pověstná červená jablíčka z lidové písně proti sobě, ale dýně proti melounu... Ještě méně propracovaná myšlenka, ještě hloupější dialogy a chování herců dle scénáře, a nízký rozpočet nedovolil, aby se producent mohl obrátit na trikové a animační studio s nejmodernějším vybavením. Snímek se dal částečně zachránit, kdyby scénáristé více zapracovali na psychologii postav a dramaturgickém zpracování děje. To se však nestalo... Navíc, jako autorka a spisovatelka si neumím představit spolupráci se dvěma dalšími autory ať už na rukopisu knihy - s výjimkou učebnice -, či scénáře....: Na místo soli dáme do lívancového těsta koření a hořčici, to aby měl říz. A jedno nebo dvě vejce jsou tři vejce. A dáme je tam i se skořápkami, aby byl lívanec křupavý... Jak taková práce končí, jsme již mohli vidět v krásné pohádce Jana Wericha, Sůl nad zlato... A najít dva, natož tři scénáristy, kteří budou mít velmi podobnou představu o vývoji děje od počátku do konce, umějí si při psaní scény představit, jak bude viděna okem kamery, a poté očima diváků, doplňovat se a nikoli přepisovat napsané, protože to druhý vidí jinak, to je velké umění. Velké umění, které se v tomto filmovém počinu nezdařilo. Režisér a nedůvěryhodnost herci hraných postav jen dokonaly dílo zkázy....

Nuž, jakou kritiku k tomuto snímku dát?... Opět nesmyslné uplatňování stříbra na upíry, ač od starověku jest známo, že stříbro nesnáší a vyhýbají se mu jako čert kříži vlkodlaci... Jestliže je jedno téma spisovateli a scénáristy stále čerpáno, podobně jako zlato z jedné žíly zlatokopy, dříve či později nezbude k těžbě nic... Leč i přesto se najdou takoví, jako je B. Metcalf, a alespoň z několika prachových zrnek zlata uvízlého za jedním nehtem věří, že je možno z nich vytavit zlatou cihlu. A když si konečně uvědomí, že to není možné, nechá roztavit olovo a ulít cihlu z něj. Než vychladne, posype ji pár zrnky onoho zlatého prachu. Doufajíc, že divák je stejně hloupý jako on je chytrý, tuto cihlu divákovi skutečně předloží a za čisté zlato ji vydává... Že by ho s ní vzal po hlavě i velemecenáš alchymie, Jeho císařská Milost, Rudolf II., snad netřeba zpochybňovat... Co však je třeba na této filmové zlaté cihle ulité z olova zpochybnit v kladném slova smyslu, jsou překvapivě ona drobná zrnka zlatého prachu, jimiž jsou herecké výkony... B. Metcalfa bych za jeho vidění diváka jako naprostého pitomce postavila na pranýř... A jeho majetek dala zpeněžit, abych posléze finance přerozdělila mezi herce, a docenila tak jejich herecké výkony... Jen a pouze toto mi brání v tom, abych snímek dala poslat do Odpadu. 20% a jedinou hvězdu tak dávám z tohoto důvodu.