Vlče

Tak tohle byl těžkej průjem. Pro jednou lidi nekecali a The Room je jednoznačně jedna z nejhorších filmových abominací, jaké kdy vyhřezly na svět. Nehodlám komentovat neherectví Tommyho Wiseaua, scénář za který by autor zasloužil kulku ani velmi podivnou postavu Dannyho... Prostě napíšu, že jsem viděl toxický mstitele, atomový gymnázia, surfující nácky, vraždící kondomy i pneumatiku zabijáka, ale tohle je vážně naprostá žumpa filmovýho (ne)umění. A ne, není to tak špatný až je to dobrý (narozdíl od toho, co jsem vyjmenoval) - je to prostě ztráta času.

Na Mistra jsem se těšil určitě víc než rok a ve výsledku mě bohužel zklamal. Anderson je výjimečný režisér, který v posledních letech nemá téměř konkurenci a každý jeho film je zvláštní, originální a nutí k znovushlédnutí (nejlépe několikrát). Mistr se v tomhle vůbec neodlišuje, ale poprvé na rozdíl od svých předchůdců působí trochu strojeně. Film je točený podobně působivě jako There Will Be Blood (dlouhé záběry, působivá hudba Johnnyho Greenwooda, úžasné herectví...), ale po několika minutách je jasné, že některé scény zdaleka nedosahují takového efektu. Naopak je film chvílemi nudný a to i pro otrlého diváka artových filmů. Tady je nutno zmínit, že toho kdo od filmu očekává pouze zábavu může Master zabít. Bez legrace. Herci jsou výborní, Hoffman solidní a přesvědčivý, ale Phoenix předvádí něco, co se vidí jen jednou za několik let. Soundtrack je brilantní a skvěle doplňuje rozvleklou a opět magickou kameru a některé scény jsou parádně bizarní (např. když Freddie rozkope záchod). I přes všechny výtky je Mistr bezesporu jeden z nejlepších filmů roku 2012.

Už rádoby-kultovní bublina Martyrs, na kterou si za pár let nikdo nevzpomene mi ukázala Pascala Laugiera jako průměrného režiséra s minimální invencí. Celé tohle hororové drama se veze na vlně neoriginálních a v dnešní době bohužel módních kéžby mysteriozních blbostí, kde se každou chvíli hroutí děj aby na konci vyšlo najevo, že je všechno úplně jinak! Well, who fuckin' cares! V posledních letech vychází kvalitní horory, mají ale společné to že jsou spíše nízkorozpočtové a mají úctu ke svým kořenům (House Of The Devil, Cabin In The Woods, Tucker & Dale vs Evil, Drag Me to Hell). Co je ale od týhle voloviny odlišuje je to, že mají úctu i ke svým fanouškům jako divákům a proto se k nim dá i několikrát vracet. Nedokážu si představit, proč by se někdo vracel k Tall Manovi (leda ve Phantasmu!).

Černá komedie, která toho ale říká o životě víc než většina hollywoodských bijáků. Steve Buscemi mile překvapuje vyzrálou režií i námětem a především ztvárněním lidí-outsiderů žijících na americkém maloměstě. Jeho postava neprožívá žádný zázračný příběh, který by měl diváka okouzlit a na konci - v posledním záběru - cítíme stejnou prázdnotu, jako hlavní hrdina ve svém životě. Největším kladem ale je, že i přesto film vyniká lidským humorem a nikdy tak nesklouzne k samoúčelné depresi.

Trochu nechápu proč tu Prometheus čelí tak veliký vlně kritiky, když zrovna na CSFD kralujou filmy jako Forrest Gump nebo Zelená míle (a Mulholland Drive, nebo třeba filmy Johna Cassavetese tu mají kolem 78 procent). A to je dost nefér. Protože Prometheus má i přes slabší scénář (Lindelof napsal i pravděpodobně nejdebilnější sci-fi, co jsem kdy viděl: Kovbojové a vetřelci) děj který dokáže zaujmout, výbornou technickou vizuální stránku a dost prostoru pro konstrukci mytologie při opakovaných shlédnutích. Jasně že to není další Blade Runner nebo Vetřelec, ale podobně jako tyto filmy se Prometheus odehrává v chladném vesmíru ovládaného vědou a lidským naivním přesvědčením o vlastní nadřazenosti. To, že se nás Strůjci v dalším nepochopitelném rozmaru rozhodli zase jen tak zlikvidovat pak působí stejně zneklidňujícím dojmem jako postava androida Davida, znázorňující mrazivě odosobněný vědecký přístup a ztvárněná impozantně Michaelem Fassbinderem...

Vše, co John Carpenter dříve ve svých filmech naznačoval a co se dalo tušit v jednotlivých prvcích z jeho filmů se v roce 1982 vyrojilo na nepřipravené diváky a změnilo sci-fi a hororový žánr navždy. Strach, paranoia, izolace a hrůza z The Thing přímo čiší. Možná nejgeniálnější na celém filmu je to, jak zdařile vyjadřuje nekonečnou odcizenost a absolutní absenci citů bytosti, která na nic nečeká a začne okamžitě asimilovat a zabíjet členy stanice. Naprostá oddanost filmu je vidět i v tom, že scénář při opakovaném shlédnutí vypadá až maniakálně promyšleně a každá teorie o "chybě" ve filmu byla fanoušky spolehlivě vyvrácena. Posledním, ale neméně důležitým prvkem po geniální režii a neprůstřelném scénáři jsou samozřejmě efekty - krvavé, brutální, děsivé i po tisícím shlédnutí. I tady, stejně jako ve zbytku filmu, šli autoři až na hranici naší představivosti a daleko za ní - v roce 1982 vyšel E.T. a mě to bude vždycky jedno, protože vedle toho vyšel i nedoceněný film o skupince polárníků bojujících o život s mimozemskou bytostí v jednom z nejděsivějších filmů všech dob.

Fincherovi filmy vždy vyzařují silný pocit naprosté dotaženosti v detailech a určitého perfekcionismu. S následovníkem geniálního thrilleru Se7en - The Game - je tomu zrovna tak. Atmosféra by se dala krájet, Michael Douglas podává naprosto fantastický výkon o kterém se bohužel tolik nemluví a i když scénář je tentokrát skutečně odvážný, tak dosahuje toho co si tvůrci předsevzali. Na to jak muselo být těžké dokončit film s takovým závěrem se s tím tvůrci poprali skutečně výjimečně a The Game je tak celou dobu uvěřitelná a především vždy funguje. Ať už vypíchneme báječné mysteriózní scény (které snad nikdo kromě Finchera neumí tak tajemně podávat - snad už jen David Lynch) jako je ta s klaunem a následný rozhovor s televizí nebo brilantní akční scény je Hra především ani na chvíli nenudící kvalitní "velký" film v americké tradici, kterých je ale jako šafránu.

Mysteriózní seriál stvořený Davidem Lynchem a Markem Frostem patří mezi to nejlepší, co může televize divákovi nabídnout. Příběh vyšetřování vraždy Laury Palmerové a bohaté panoptikum postaviček z městečka Twin Peaks dokážou uhranout jako máloco. Okolo ústředního mystéria se nabalují další a další záhady a divák se propadá stále hlouběji do mlhavého světa náznaků. Každá postava je výborně napsaná, některé (agent Cooper, šerif Truman nebo Bobby) nezapomenutelně zahrané a v každém okamžiku zcela reálné. Stejně jako mnoho dalších se do Twin Peaks velmi rád opakovaně vracím.

The Wire je svědectvím míst, lidí a situací na které se "normální" příslušníci střední vrstvy snaží usilovně nemyslet. Drogový dealeři, policisté, novináři, soudci a státní zástupci jsou vypravěči mozaikovitého příběhu lidí ze slumů města Baltimore. V celých pěti sezónách není hluché místo a i když seriál stále řeší důležité problémy a ne nadarmo je srovnáván s díly Charlese Dickense, stále dokáže zároveň bavit a do vší vážnosti neustále proniká hluboce lidský (a občas dost černý) humor.

Alan Moore je největší komiksový scénárista a zároveň člověk s obrovským přehledem. Jeho 80-ti minutová přednáška o komiksu, životě, magii a moderní společnosti je obohacující i pro lidi, kteří nikdy nečetli komikové klenoty jako From Hell nebo Watchmen. Celý tenhle snímek je rozhodně zajímavější, než všechny vykastrované adaptace Moorovo komiksů, které Hollywood nepřestává prznit.