r_t_fish

Před pár lety velké překvapení ve Varech a při každé další projekci jsem nadšený stejně jako tenkrát. Jeden z nejkrásnějších a nejchmurnějších neo-noirů 70. let. A navíc moře. Podrobněji viz recenze Fantomfilmu zde, trochu nekompletní a se spoilery, ale velmi výstižná. Vyhrát nelze, jen prohrát pomaleji

Zpočátku pomalá a nesnesitelně vousatá komedie. Brzy se ovšem rozjede série gagů a filmových citací (německý expresionismus!:), která typický špionský příběh staví na vedlejší kolej a čím dál víc směřuje k velmi dadaistické šarádě. David Niven, Orson Welles a geniální Peter Sellers proplouvají vizuálně nepříčetnými scénámi a lokacemi a závěr graduje v groteskou říznutou psychedelii. Pro milovníky estetiky 60. let a divných filmů povinnost.

Někomu stačí málo. Takový slepenec klišé, vykradených nápadů a nelogičností pohledat. Některé scény fungují skvěle a svižně, ale celek táhne ke dnu snaha za každou cenu vytěžit nijak zvlášť originální nápad a béčková vizuální stylizace popírající alespoň základní mechanismy fikčního světa. (A těch několik klasických aut zničených tunerem ve snaze zalíbit se dvanáctiletým chlapcům od kolotoče je malina na plastikovém dortu).

Tahle surreálná poezie už nezestárne. Umění zkratky využité naplno, scény s jedinečnou atmosférou a téměř každý záběr bych chtěl mít v životní velikosti navždy na stěně.

Výstižný popis viz inutihar. Po pravdě, film se dá hodnotit asi jen v kontextu vzniku a většina odkazovaných žánrovek působí filmařsky dotaženěji, i tak je to zážitek tak na čtyři hvězdy. Symbolických pět za tu jinakost, neuvěřitelnost a odvahu.

Jeden ze tří nejkrásnějších Medemových filmů, než začal poněkud popově opakovat sám sebe (další dva skvělé jsou Země a Krávy). Může působit líbivě, ale tady mu věřím. (Kdo vymyslel tak nápaditě šifrovaný český název? Proč proboha severní pól, o který se příběh neotře ani v náznaku, zatímco kruhy nejen polárními se to ve filmu jen hemží?)

Anderson vypráví tak, že jsem během filmu často zapomínal dýchat, druhou projekcí jsem se dobrovolně nechal rozložit na atomy. Kombinace až fyzicky nepříjemných pocitů a situací, nervozity, roztěkanosti, zkratek, úchvatných obrazů a naprosté jistoty, kdy má režie pod kontrolou každý záběr, každé gesto, každý zvuk a mrknutí kamery. Filmařsky dokonalé, dotažené, hypnotické. A samozřejmě Phoenix, který jako by takhle prožil celý život, se stejně uvěřitelným Hoffmanem. Čistá temná krása. (Výstižný věcnější komentář viz Marigold).

Film ****, pata hvezda je za mimoradny darek divakum v podobe 70mm horizontalni projekce v Imaxu.

Tusim uz posedme se na platne zhmotnil Adam Miauczynski v ramci reziserovy filmove autoterapie. Tentokrat bez pribehu, pouze trocha konverzacni genderove filozofie, ovsem vtipne je to stejne jako ty "nejveselejsi" Koterskeho traumata.

Nejkrasnejsi projekce MFF KV 2012.