r_t_fish

Původní Malej Quinquin byl zjevení. Geniální rozborka detektivního žánru, vnořená do typické Dumontovy malebné krajiny, vynikala absurditou, filosofickými postřehy i významným mlčením. Pokračování nevstupuje do stejné zátoky, původně komorně vykreslený mikrosvět působí o něco zkarikovanějším dojmem. Opět ho ovšem obývají více než méně postižení jedinci a radostné je shledání se všemi oblíbenými postavami z minula (vážně, se všemi). Také se tentokrát neustále neumírá, spíše naopak. Tahle vážná groteska ladně přechází mezi humorem Panique au village a hloubavým příběhem o lidskosti, nezvaných hostech a konci světa. O závěrečném Velkém Finále se jednou bude učit ve školách.

Krásně pitomý, ale formativní zážitek z dětství. Porsche nejlepšího ročníku 1979 a pár nedůležitých scének mezi.

National Lampoon's Inherent Vice.

Osol pláč. Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka, Aero 2. 11. 2018

Souhlasím se Sidneyem Lumetem, že film nevzniká ve střižně, ale na place. (A předtím poctivou přípravou každého záběru.) Režisérská verze Odplaty ovšem toto pravidlo popírá, ze stejného materiálu vznikl naprosto odlišný film. Žádné chlapácké vtipkování, nekonečný vysvětlující voiceover, tenhle film jede na vážno se syrovou urputností. Už původní producentská verze fungovala moc dobře, ale tohle je jiný žánr. Nedostižnému a veskrze geniálnímu Point Blanku s Lee Marvinem podle stejné předlohy sotva šlape na paty, ale radost pohledět.

První půlhodinu se film tváří jako lobotomizovaná kombinace buranské komedie Smokey and the Bandit s existenciálním útěkem Kowalského z Vanishing Pointu, nic než nekonečná honička a neschopná policie v louisianských močálech. A potom to začne - thriller, kde nic nebyla náhoda a pomsta hlavního hrdiny se naplňuje s nemilosrdnou trpělivostí. Poslední třetina nejen podmořsky připomene neo-noirový klenot Noc postupuje, ale zůstává pevně v kolejích drsné 70s žánrovky. Hlavně nečíst místní popis obsahu, který prozradí všechno, co se má divák dozvědět až na konci.

Hodina mezi psem a vlkem, během které nezůstane kámen na kameni. Nejen ve struktuře vyprávění, kdy se z domněle jalové osmdesátkové romance žánr několikrát otočí až k polodokumentární pre-apo jízdě předměstím L.A. Začátek klame velmi přesvědčivě, od nerdích hrdinů přes kašírované vedlejší postavy až po hudbu. O hodinu později se všichni včetně diváka nacházejí v jiném světě a jiném městě, přestože se fyzicky téměř nepohnuli z místa. Point-of-view dobrodružství neviděné vlastníma očima, které o pár let předběhlo dobu a neprávem zapadlo.

Oddechová blbina se slabým scénářem, kterou zachraňují Gosling s Crowem a hlavně dokonale střižená retro atmosféra. Byl by to lepší průměr, nebýt vyhračičkovaných detailů a malých dobrých nápadů. V několika místech se film na povrchu otře o Inherent Vice, ovšem bez ambicí překročit čistou zábavu.

Obrazově krásné kompozice, zamlžená atmosféra zmaru a vyprázdněnost, které je naneštěstí až moc. Několikrát jsem si vzpomněl na vizuálně podobně působivého Papírového vojáka, kterému chybělo něco v příběhu - a on ho natočil také German mladší, vida. Dobrý kameraman na Tarkovského či Żuławského nestačí.

Neprávem opomíjený thriller, který navazuje na několik tematicky spřízněných skvostů 70. let. Tíživá atmosféra, paranoia tajných služeb i CCTV, skvělá kamera, psychologický rozpad postav a několik trademarkových akčních scén. Politika, média a mezi jejich mlýnskými kameny několik jednotlivců, navíc výborně obsazených i zahraných. Takto prosím ano, škoda, že Peckinpah toho nestihl natočit víc.