Lenka.Vilka

Hmm, tak začátek a "znovuzrození" jako dost pecka. Asi to poměrně změní věci v hlavě, když vás zabijou zrovna takhle. A evidentně si Magi nechal ohledně toho dost věcí pro sebe, jak to probíhalo... Konec naprosto perfektní. Hlavně když potkáš někoho, kdo je ti hodně podobný a ochotný pomoct  :)

Tak to bylo opravdu dost náročný. Jak to mudrování na začátku. Jako je to pravda, jako zvířata, menší rybu taky vždycky sežere ta větší a tu potom ta větší. Zatím teda dost nejdrsnější popis lidí z pohledu z venčí (ale ono to nejspíš bude ještě dál v ději stupňovaný). No, a ten konec. A následky toho, že mužské tělo asi nebude úplně ideální prostředí. Závěr teda dost, jo, dost...

Závěr problému s "kámošem" byl překvapující, byť to asi ani nijak jinak vyřešit nešlo. Ale způsob a kdo. Ale na druhou stranu...přeci jen, už k ničemu dalšímu není třeba...

"Já budu maminka!" Jako hodně dobrý. Dostat možnost si konečně promluvit s někým, kdo tě hned nechce zabít. Ale zároveň se "kámoší" s někým, komu to rozhodně problém nedělá. Ups...

Druhý díl se stále drží toho odlehčeného tomu a je moc fajn, že ty směny jsou hodně pomalý, takže to zatím působí jenom jako "co to s vámi je, já jsem v pohodě". Hodně dobrý  :)

První díl v sobě skrývá hned několik užitečných rad do života: 1) když máš divoký sny, ne pokaždé to je hadem v teplákách, ale úplně jiným hadem úplně někde jinde 2) když chceš přežít, spi se sluchátkama 3) když už omylem chytneš holku za prso, prostě ho pusť hned, nečekej, až ze sebe vypáčíš odpověď.

Tak už jsem si konečně taky užila svou druhou návštěvu Duny. A bylo mi tam opět dobře. A protože se jedná o přirozeně navazující pokračování, je to jako vzít si na té návštěvě znovu stejné bačkory. Proto asi není třeba vychvalovat zřejmé, protože to stejné jako v první části. Kamera, hudba, scénář, postavy, jak je to celé natočené. Druhá část je ještě větší vizuální zážitek, ale ne stejně emotivnější zážitek. S druhou polovinou jsem měla problém tímhle směrem už v knize, takže jde asi o věc názoru každého jednotlivého diváka. Přeci jen, je tam spousta momentů, které mají šanci zasáhnout, ale druhá polovina filmu je prostě moc rychlá, tak půl hodiny navíc by filmu vůbec neuškodilo. Ne, aby byl lepší. Ale abych byla spokojenější. Přesto tak jako tak skvělý zážitek.  A jsem moc ráda, že téhle cesty mohu být součástí  :)

Byla jsem přesvědčená o tom, že budu hodnotit film samotný a neporovnávat verze. Ale objektivita? Jo, tak ta tady nebude. Skóre třetí ze čtyř. Ale asi tak po prvních dvou minutách jsem se na to vyprdla. Proč? Protože se film rozhodl přidat něco, co mi udělalo radost: postavy (už hned na začátku) v budoucnu, kde má nejvíc prostoru "ten jak se jmenuje jako ten spisovatel...ale nepiš moje jméno", takže je (nejen) konec tedy trochu jiný, přesto zasáhne. Možná o trochu víc. Takže to lehce vyrovnalo absenci "hodné paní se sladkým". Hezky natočené, skvěle zahrané a na zbytek kašlu. Zase jsem byla dojatá a zase jsem brečela. Nepotřebuju víc :)  tenhle hlavní chod se moc povedl :) Jenom mi chybělo to mluvení o literatuře, není to žádný velký problém, ale...přeci jen, absence zmínění Osamu Dazai (nechtějte po mě vypádování, to bych fakt nedala!!!) hned trochu mění pohled na děj budoucí, kde jsem během prvního čtení hned chytla (právě kvůli tomu zmínění) jiný pocit. Takže asi tak, no...ale povedlo se. Hodně  :) jinak trochu, ale povedlo  :) moc :)

Rozhodla jsem se, že si dám před "hlavním chodem" menší "předkrm". Takže Blue, Painful, Fragile. A musím říct, že se to povedlo. Co hodně oceňuji je v rámci rozdělení na minulost a přítomnost, že je to odděleno barvama (mám pro to slabost, ale jenom když to je funkční důvod, ne z toho důvodu, aby se divák neztrácel nebo nedej aby věděl, kde je, pokud film přetáčí), a postupně se mění i zobrazení přechodů. To jak se stupňují nejen vizuálně, ale i mírou naštvání ve vyprávění. Bohužel je tady jeden vedlejší efekt toho, co každý tuší. První polovina je tak trochu pomalejší. Navíc mě pozornost odváděla k vytváření různých možných scénářum, co se tehdy stalo, možná až moc, než mi bylo příjemný. Protože bylo jasný, že dostanu vysvětlení všeho, co působilo trochu divně. (Tabata si jako vypravěč může nechat dost věcí pro sebe. A taky že nechává!) A že mi to vysvětlení potom určitě sedne. Což se taky stalo. Takže vlastně moc fajn, jenom ta první polovina, no... 85%

Náročný film na sledování. Plný emocí a věcí, jak těch špatných, tak těch dobrých. Stejně jako zmaru a naděje. Je mi jasný, že tohle je film, který musí sednout do nálady, a i tak asi nesedne úplně každému. Ale já jsem moc ráda, že jsem to mohla vidět. Hezky natočené, skvěle zahrané, jo, bylo to moc dobrý. Asi si začnu dělat čárky, kolikrát jsem v poslední době bulela u televize. Tady nejenom na konci. Během čtení dopisu. Protože ta poslední věta...o tom to všechno je pokaždé. Na tom záleží nejvíc. Hodně dobrý film. Přeci jen, je to adaptace, takže většina základu je daná, ale ten zbytek je obalený krásně.