no2

6/10 - Mnoho povyku pro nic... TCV je jedna z několika církviček pentekostálního typu s minimální členskou základnou a myslím, že stejně jako pouliční evangelizování "šokem" jí na popularitě ani tento film moc nepřidá. Mně osobně by ani tak nevadil způsob jejich bohoslužby (lze ji charakterizovat jako dynamickou se zapojením těla, tleskáním, zvedáním rukou, apod. - prostě pravý opak tradičních katolických mší či evangelických shromáždění), ani dětská "besídka" - protože i tyto děti jednou dorostou do věku, kdy budou mít možnost se rozhodnout, říct svobodně "ano" či "ne", příp. přejít do církve, která jim umožní o Bohu více přemýšlet a zažít s ním skutečný vztah se všemi klady i zápory. Vadí mi spíš myšlenky, které se s křesťanstvím rozcházejí, jako např. blud, že věřící má být zdravý, bohatý a "úspěšný", což nakonec může vést paradoxně k pravým opakům těchto lákavých přívlastků... Tedy - pro křesťany zajímavý či zbytečný, pro ateisty voda na mlýn a těm "hledajícím" bych raději doporučil třeba film Misie z roku 1986. -- Dodatek z 22. 12. 2009: konečně jsem viděl na ČT2 i diskuzi k tomuto filmu. Vyspělost/nevyspělost studentů ze dvou brněnských gymnázií v publiku se dala předpokládat, horší to bylo s výběrem diskutujících, který nebyl dle mého názoru zdaleka nejšťastnější (už převaha nekřesťanů nad křesťany byla nefér, mělo to být fifty-fifty). Takže kromě spíš mlčící Anežky Misauerové díky Bohu alespoň za Alexandra Fleka, o ostatních raději pomlčet... Škoda propásnuté příležitosti.

4/10 - Nenadchlo, ale ani neurazilo. Máte-li rádi Účastníky zájezdu a podobné filmy, je tohle film přesně pro vás. Že bychom tu měli druhého Vejdělka?

8/10 - Nemohl jsem si pomoct, ale když učitel poslal problémového studenta k headmasterovi na kobereček za to, že mu tykal, vzpomněl jsem si na Tomáše Matonohu a tuzemský Gympl :-). Kdepak, Mezi zdmi není vorlovská groteska; ale na druhou stranu ani žádná drsná, rádobyšokující sonda do života nějakých mladých gaunýrků či gaunerů, kteří na závěr zabijí učitele nebo přivedou nebohou pančitelku do blázince. Přesně, jak napsal Renton stručně, jasně, výstižně dvěma slovy - středoškolský realismus.

8/10 - Vůbec ne špatný film - těžké noční "psycho", které si prožije jako vždy v podobných rolích výtečný Nicolas Cage, se mně určitě zase hned tak nevygumuje z palice... K tomu některé hodně dobré zpestřující momenty související zejména s Frankovými neméně šílenými kolegy (obzvlášť při scénách s kolegou tmavé pleti jsem se skvěle bavil /viz záchrana předávkovaného feťáka/ - musím říct, že tohle byl skutečný služebník Boží :-) ). Samozřejmě výborná rocková hudba (v tom se Scorsese vyzná moc dobře), takže výsledkem jsou "čtyři plné" - tedy hodnocení optimističtější než většina vůkol...

9/10 - V době, kdy bylo toto živé vystoupení natočeno, již vznikala Unplugged jako na běžícím pásu. Tedy nijak originální (v oblasti tvrděrockové "předběhla dobu" Tesla se svou "skorounplugged" řadovkou Five Man Acoustical Jam z r. 1990, ale móda skutečných unplugged vystoupení přišla až v r. 1992 díky přelomovému albu Erica Claptona; mimochodem - jiná legenda grunge rocku Alice in Chains natočila v tomtéž roce nečekaně akustické, ovšem výborné EP Sap, čímž ukázala, že unplugged jsou schopny zahrát i skupiny, které obvykle týrají struny elektrických kytar), přesto (a to píšu i přestože Nirvana by se do mé první dvacky nejoblíbenějších rockových skupin možná ani nevešla) je toto vystoupení NÁDHERNÉ, ÚŽASNÉ, NEZAPOMENUTELNÉ. Nejen pecky z druhého komerčně nejúspěšnějšího grungerockového alba všech dob Nevermind /prodalo se 10 melounů/ (Come as You Are, Polly, On a Plain či balada Something in the Way) /to jen tak mimochodem, abych pozlobil zatvrzelé fandy Nirvany - "souboj" tehdy vyhráli Pearl Jam s debutovým albem Ten - prodalo se ho 12 melounů/ či následujícího In Utero (Pennyroyal Tea, Dumb, All Apologies) nebo asi největší hit z neučasného debutu Bleach - About a Girl, ale i skvělé coververze Davida Bowieho, The Vaselines či Meat Puppets - to je zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Fanouškům "Seattle" mohu doporučit též unplugged již zmíněných Pearl Jam, který se vysílal i na ČT2 (v první části pořadu zazněli Queensryche, kteří jsou sice trošku stylově jinde, ovšem zážitek to byl neméně silný...). Holt, unplugged vystoupení se málokdy nevydařila, proto i při hodnocení vynikajícího Nirvana Unplugged In New York polovinu poslední hvězdy nechávám schovanou, třeba pro nějaký výjimečný ne-unplugged live koncert...

7/10 - Darabonte, jedno se ti musí nechat - dokonale jsi mě zmátl! Ne, nečekal jsem ani Shawshank, ani Zelenou míli, ale ani laciné béčko s příšerkami útočícími z mlhy na lidi ukryté v supermarketu. Těžko říct, zda mi děs a hrůzu více naháněl obří hmyz nebo žena-fanatička a v jednu chvíli jsem dokonce nevěděl, jestli mi víc leze na nervy ona nebo spíš tento film - a začal jsem uvažovat tak o dvou hvězdičkách... Naštěstí to rychle vyřešila střelná zbraň a od útěku malé skupinky odvážných ze supermarketu jsem po zbytek filmu seděl jako přikován a za "nadpozemské" hudby Dead Can Dance nechápavě sledoval závěrečné dění, které atakovalo moje konečné hodnocení opět do vyšších sfér. Darabonte, tedy zmátl jsi mě dokonale. A zatímco se vždycky znovu rád podívám na tvé filmy, tohle už asi vidět nemusím.

8/10 - Více než na Americkou krásu jsem při dvouhodinovém Revolutionary Road myslel na Hodiny. Film je především o vztahu Franka a April Wheelerových. Ano, a taky o bláznovi, který jim musí říct, "jak to je"... Ale jak to skutečně je? [pozor, spoilery]: On je posera, který v manželství ztratí svoje mladické ideály a "zfotrovatí", najde si milenku a zatímco je své ženě nevěrný, ona mu chystá dojemný narozeninový večírek k jeho třicetinám... Ona je milující manželka, která je ochotna kvůli svému muži vzdát se vysněného domu, odjet do Paříže a pracovat jako sekretářka, aby uživila rodinu, zatímco on se od ní nechá živit, bude přemýšlet o životě a o tom, kudy dál... Ona ve chvíli, kdy se dozví, že je těhotná, chce podstoupit interupci, je svému muži nevěrná a začne jej nenávidět... On ve chvíli, kdy se dozví, že je těhotná, je ochotný vše přehodnotit, zůstat v Americe a pokračovat v protivném zaměstnání; rozejde se svou milenkou a požádá ženu o odpuštění... Ona není schopná svému muži odpustit, zabije dítě a zemře... On se po její smrti odstěhuje a stará se o děti.

8/10 - Nadějný režijní debut Emilia Esteveze. Škoda, že se režisérské práci nevěnuje víc než účinkování v průměrných filmech, vždyť už nejednou dokázal, že mu to svědčí (viz např. film Bobby o atentátu na senátora Roberta F. Kennedyho z roku 2006). Ve Wisdom s Demi Mooreovou vytvořili mladý netradiční pár, jehož počínání je obyčejnému smrtelníkovi platící nehorázné lichvářské úroky u hypotéky nadmíru sympatické... :-) /ba ne, jsem si vědom, že zločin zůstává zločinem, ať už vychází z jakýchkoliv pohnutek, ačkoliv otázku terorismu a jeho neprospěšnosti či prospěšnosti tu opravdu nemíním rozebírat - viz např. srovnání dvou teroristických útoků - 11. 9. 2001 vs. atentát na Heydricha apod./. Zpět k Wisdom: Estevez zvládá dobře i svůj herecký part a druhdy toporná Mooreová dokazuje, že když přijde na věc, tak to také umí (i když mně připadá, že jí to nejlépe jde právě v Estevezových filmech - viz již zmíněný Bobby). A jak už zmínil uživatel voidindigo, nelze nepochválit jako vždy nadčasovou, netradiční hudbu Dannyho Elfmana, na jehož Oingo Boingo / Boingo začínám v poslední době "ujíždět" čím dál více... ;-)

6/10 - Natočeno podle novely Iana McEwana s kontroverzním obsahem (matka umírá, děti ji zalijí ve sklepě betonem a jejich život od té chvíle přestane postrádat jakákoliv pravidla) a šokujícím závěrem (incest mezi sourozenci); film je stravitelnější a tvářící se jako "art" (prostřihy do minulosti na pláž s červeným drakem apod.). Milovníci filmů typu Snílci budou zřejmě zklamáni a hledači hlubších poselství v tom nic moc světoobjevného nenajdou. Celkově mám jak z knihy, tak zejména z filmu pocit, že zase takové terno zapsané zlatým písmem do dějin světové literatury, resp. kinematografie to není...

10/10 - Nebudu zastírat, že kniha patří asi do mé osobní literární TOP 20, a nevím, nevím, jak bych film hodnotil, kdybych Schlinkovu knihu neznal. Možná jako Hodiny... Takto je to pro mě bezchybné zfilmování Schlinkovy novely a rozhodně jakékoliv jiné hodnocení by nebylo spravedlivé. Třeba dávat o hvězdičku méně kvůli první polovině filmu je dle mého názoru nesmysl - taková je i kniha. (A mimochodem, nazývejme věci pravými jmény - když jsem si vygoogloval slova "Předčítač" a "román", nestačil jsem se divit...).