Pedestrian

Jak poslední věta udělá celý film.

Nic víc a nic míň než záběry z operací doprovázené leckdy peprnými komentáři chirurgů, které celé vyznění dokumentu ještě víc polidšťují a ukazují, že nehledě na profesi jsme všichni stejní: z masa a z kostí.

Neuvěřitelné záběry jako z National Geographic. Wait a moment… Ještě nadšenější bych ale byl nebýt ukňouraného tónu vypravěčky.

Otravně monotónní a uřvané, a to říkám i jako fanda R.E.M. Na začátku to funguje, ale velice rychle se to přejí.

Kevin Spacey v ženském těle na steroidech

Ta mise byla příliš nespecifikovaná, abych ji dokázal považovat za nějak důležitou, ale čert to vem, film o tom, jak úžasní dokážou být lidé a stroje. A nádherná technická stránka, žádný hnusný CGI jako u posledních marvelovek.

[hodnocení po celé minisérii] Melancholické, zasněné, trpělivé, neskákající v ději, s dlouhými expozicemi a především: nebulvarizující a Ivetu Bartošovou polidšťující minisérie. Zkrátka něco, co by člověk nečekal od komerční televize. Iveta je tu sice vykreslena velice naivně, ale zároveň lidsky, což je žádoucí vzhledem k faktu, že v posledních letech života byla vnímána především jako sousto a oběť senzacechtivých novinářů. Bravo!

Podle mě to nefunguje ani na jedný rovině. A když se člověk před titulkama dozví, jak moc zajímavá postava Ratha je (měla být), člověk si říká, proč jsme museli 100 minut sledovat zrovna postavu Hanče, která až na svůj poslední závod není tak dramatická. Film toho otevírá (naznačuje) hodně, ale pořádně nerozvíjí nic.

Ne moc známý problém (o to důležitější), bohužel nikterak osobitý a nahlížející na utrpení služek z příliš velké dálky.

Když se matka své dcery po roce zeptala, zda se vídá se svou jedinou "kamarádkou" Amber, věděl jsem, že je hotovo.