Bluntman

LFŠ 2009 13minutová anekdota, která dovádí výchozí situaci ad absurdum, zůstává pouhou hříčkou, přestože je přítomný určitý sociálně-kritický rozměr. Dobré pointování situací i celku, ironicky zvolená hudba a zájem o problematiku mezilidských vztahů jsou charakteristické pro celou Pálfiho tvorbu, ale krátkometrážní stopáž jí dovoluje být pouhou zábavou hýřící nápady. 8+/10

LFŠ 2009 NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA nemá žádnou spojitost s NEJSEM TVŮJ PŘÍTEL (vyjma osoby tvůrce, pochopitelně), protože vznikl pro maďarskou odnož televizní stanice MTV pro sérii příspěvků o nešťastných úmrtích (takže víte, jak to skončí, ale netušíte, jak se k pointě kraťas dopracuje). Z trojice Pálfiho kraťasů, které byly k vidění na Letní filmové škole (POKROVÉ ESO, NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA a SHAMAN VS. IKARUS), ten nejslabší, protože stojící na ozvláštnění formou bajky. 7/10

LFŠ 2009

LFŠ 2009 NA SVĚT byl oceněn na Diagonale Choice cenou pro Nejlepší rakouský dokumentární film, což jen potvrzuje módnost dokumentů-esejů na filmových festivalech. Sled záběrů bez jakéhokoliv komentáře či rozhovorů poukazuje na chlad a odlidštěnost institucí; jenže sled výjevů od návštěv gynekologa, po vyšetření, až k samotnému porodu je stejně odlidštěný, ovšem chlad jejich sledování nevzbuzuje. V oficiálním zdůvodnění pro udělení ceny stojí, že jde o "dílo vynikající hustou atmosférou a dramaturgickou uzavřeností", s čímž nelze zcela souhlasit. "Vynikající hustá atmosféra" je dána tím, že uvidíme výjevy, které nejsou běžně k vidění, ale jejich exemplárnost je manipulativní (viz porody na všechny způsoby). "Dramaturgickou uzavřenost" nenacházím u dokumentu, který by mohl trvat, jak dlouho chce, a moc by se toho nezměnilo, a který má nedořešené "dějové linie" (co se stalo s onou pacientkou, které byla doporučena jiná nemocnice?). 7+/10

LFŠ 2009 Michael Pilz je výrazná autorská osobnost rakouského dokumentárního filmu, která stojí zcela bokem od hlavního dokumentárního proudu (dokumentů-esejí), jenž je tak ceněn na různých filmových festivalech. Jeho snímky nejsou esejemi, ale portréty (ne v tradičním chápáni smyslu slova), které uchovávají jemu blízké osoby a věci. Divák schopný naladit se na stejnou vlnu, s jakou dokumenty vznikaly (tj. intuitivně), a vnímat všední věci nevšedně, Pilzovu tvorbu ocení. A PRIMA VISTA, koláž Pilzovy tvorby (nejenom té "profesionální", ale i "domácí-amatérské" - rodinné záběry), není vhodným zasvěcovacím snímkem do jeho poetiky. Zážitek je to srovnatelný se sledováním domácího videa někoho cizího - obrazy, které vám nic neřeknou, osoby, které neznáte a ke kterým nemáte vztah, dávají dohromady hroznou nudu, kterou musíte přetrpět, protože by bylo nezdvořilé usnout, když sedí tvůrce s vámi v jedné místnosti. 5/10

LFŠ 2009

LFŠ 2009 ŽENA VČEREJŠKA A ZÍTŘKA je představitelem určitého podvratného "trendu" v rakouské žánrové nemluvné kinematografii. I přes melodramatické zápletky a komediální notu filmy tohoto "trendu" kritizovaly měšťáctví a přistupovaly ke vztahové problematice liberálně (vzhledem k době jejich vzniku, kdy milenecký románek byl společensky zapovězený, svatba byla jediným východiskem). Jsou to překvapivě muži (a nikoliv ženy), kteří jsou zodpovědni za problémy ve vztazích/či jejich nestabilitu (rozvodový právník dlouhou dobu odmítající zasnoubení). Paulův mezinárodně obsazený snímek ale není tak perfekcionistický jako Premingerovi SLEPÍ MANŽELÉ a oddalování nevyhnutelného závěru (vzhledem k žánrovým konvencím a schématům) v druhé třetině oslabuje vyprávění. 8/10

LFŠ 2009 ELFRIEDE JELINEK. NEWS FROM HOME 18.8.88 je pohledem feministické filmařky VALIE EXPORT na známou feministickou spisovatelku Elfriede Jelinekovou, jak 18. 8. 1988 sleduje televizní zprávy z domova a ze zahraničí, přičemž se k některým z nich (výjimečně!) vyjádří. Půlhodinový dokument, jehož výchozí koncept je nápaditý a délka 30 minut tak akorát dlouhá, aby se koncept nestihnul okoukat a film nezačal nudit, podněcuje k přemýšlení. Jaký je rozdíl mezi skutečností a skutečností prezentovanou médii, jak se liší medializovaný "rakouský hlas feminismu" Jelineková v soukromí domova a při oficiálních rozhovorech pro média? Feministické stanovisko a ironická podvratnos dokumentu přitom spočívá v tom, že je Jelineková přisouzena "mužská role" - člověka sedícího u televize a komentujícího dění v ní. 7/10

Z ozvláštněné žánrovky, na které je patrné, že byla natočena po 11/9 a která může posloužit jako svodidlo hněvu v době ekonomické recese, se v závěru stane óda na středostavovský způsob života. Nejslabší scottovka za poslední roky, které chybí inteligence a vyhrocenost morálně problematických hrdinů jeho předchozí pětice filmů, ale agresivní styl rytmizující dění nikoliv. CSI-like styl plný figurativních momentů a jasně vymezený deadline udržuje diváckou pozornost, ale z okázale liberálního blockbusteru prohazujícího role se nakonec stane další pravicový sebepotvrzující počin. Stále ale nadprůměrný.

Interpretačně otevřený film, který se dá číst jednak jako feministický (Adam řekl Evě: "Utrhni mi to jablko, mám hlad."), jednak jako misogynní (z Ráje jsme byli vyhnáni, protože žena nemá nikdy dost a je nenažraná), přičemž oba závěry jsou zcela legitimní a záleží na zvolené optice pohledu. Nemyslím ale, že by byl interpretačně znásilnitelný (i přes teologickou, strindbergovskou, nietzscheovskou, šamanskou a jinou symboliku); i přes prohlášení o auto-terapeutickém účinku na samotného tvůrce a jeho depresích se totiž nabourává psychoanalytický a auteurský přístup, když padají věty jako "Freud je mrtev" a okázale se staví na odiv psychoanalytické motivy. Pro koho je ale důležitá osoba tvůrce a jeho styl napříč celou její filmografií, toho jistě potěší, že ANTICHRIST je souhrnem a přehlídkou postupů Trierových předchozích děl. Vysoce stylizovaný prolog a epilog upomene na evropskou trilogii; ostatní kapitoly jsou natočeny na digitální kameru a obsahují explicitní obrazy násilí a sexu, pohrává se se žánrovými konvencemi a diváckým očekáváním jako v trilogii o Zlatosrdečce; pracuje se s omezeným prostorem, klasická hudba je v kontrastu s tím, co se odehrává na obrazovce/plátně, divák je pohroužen do fikce a vzápětí je z ní zcizovacím prvkem vytrhnut, žena není pouhou trpitelkou, ale přebírá aktivitu jako v nedokončené (proti)americké trilogii. Ostatní by měli zapomenout na pověst, která šokantní novince na základě projekcí v Cannes a v Karových Varech předchází, protože znepokojivé obrazy nejsou samoúčelnou provokací, ale mají svůj význam v kontextu snímku. Poté zbývá již jen přistoupit na koncept, který je založen na juxtapozici (stylizovaný prolog a epilog vs. "dogmatický" styl ostatních kapitol, muž vs. žena - souboj pohlaví, racionalita vs. iracionalita, rozum vs. chtíč - nemohou být v opozici natrvalo, feminismus vs. misogynie, psychologické drama první poloviny vs. exploitation druhé, realismus vs. snovost, sex vs. smrt, řád přírody vs. chaos světa, nature kolem nás vs. nature v nás...), a nechat si rozjebat podvědomí v nejpůsobivějším Trierově filmu.