Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Posledné recenzie (901)

plagát

BANGER. (2022) 

BANGER. není žádný sophomore slump, jak se označují druhé počiny tvůrců, kteří nedokázali dostát vysokým očekáváním i kvalitám prvního - průlomového - počinu. Sice preferuji debutový DOMESTIK, protože mám slabost pro tělesné horory, ale tahle variace na noční thrillery/černé komedie, situované do jednoho dne a konstruované kolem vršení pro ústřední postavu čím dál tím horšího (PO ZAVÍRACÍ HODINĚ, DRAHOKAM...), je taky výborná.__________ Dosavadní pokarlovarské přijetí je dost odvislé od míry vnímané autentičnosti (realismus v zachycení nočního života, promluv včetně vulgarit a slangů, snímání na mobilní telefon) a její údajné ztráty v druhé polovině, která je pro některé až příliš moralizující. Docela paradox u díla, které je celé založeno na narušování iluze, její ztrátě, což se projevuje jak v tematické, tak i formální rovině. Jednak se protagonista žene za iluzí úspěchu v konkrétním hudebním žánru, ale má leda na zcela jiný, změkčený, byť tvrdě odžitý. Ústřední postava je obsazena někým, komu díky mediální image i jím produkované hudbě anebo předchozím hereckým výronům nevěříme, že by svedl být potetovaný a nafetovaný raper/hip-hoper a drsný hoch z ulice, což si během sledování máme uvědomovat. Jednak se natáčelo na mobil, jenže místo přiblížení se skutečnému skrz technologii (jako v tuzemském exploatačním selhání MĚSTO) je upozorňováno na technologii a médium: záběry se neustále rozostřují a zaostřují, těkají, případně vypadává zvuk. Do toho - jako další distancující, dění i počínání postav jízlivě komentující - jsou vkládány virální videa, která užívají jazyk jedná generace proti ní. Po SEMESTRU i LIKE HOUSE je BANGER. dalším Sedlákovým počinem, který je črtou generace, využívá nová média a technologie, které ji definují, zároveň představují její možnou zkázu.__________ A hlavně se narušuje iluze vyprávění. Odchylováním se od toho konvenčního s ohledem na styl, který na sebe a svou umělost strhává pozornost (akcentování natáčecí technologie a jejich limitů, práce s náladotvornými barvami v různých prostředích, souvztažnost mezi nimi) a ideologickou zatíženost montáží (virální glosy). Podvrací se i iluze ohledně šťastného vyřešení osobního (vztah) skrz pracovní (prodej říznutých drog pro zisk peněz na natočení hitu s jedním raperem/hip-hoperem), případně se ironizuje jeden konkrétní mýtus (gen Z Orfeus není nadaný a svým umem nestrhává pozornost davů; pro záchranu své Euridice se vydává do "podsvětí", ovšem skutečným podsvětím se ukáže být společností akceptované: všechno a všechny si kupující vyšší /střední/ třída mediálních celebrit a zlaté mládeže). Jeden akademický arbitr - přes studentky a ekologicky ohleduplné jezení burgerů, dovážených avokádových toustů a častého cestování do zahraničí - si na adresu BANGER.a hravě vyjádřil, že jde o "zesílenou kokainuitu". Není to ale úplně přesné, protože - pokud bych měl přejmout dealerskou hravost co do práce s filmovědnými pojmy - vedle kokešovského (konzervativního, klasického) vyprávění je toto kombinováno s narací pikometrickou (aka parametrickou, kdy styl vystupuje do popředí a dílo se uskupuje do vzorců) a hiphopově-materialistickou (aka historicko-materialistickou, kdy se vše podřizuje určité ideologii, čemuž je uzpůsobena montáž a typizace postav).__________ Adam Sedlák si může být po tomhle jist, že jeho jméno a jeho ksicht bude známo, i když si ho peklo zavolalo tam nahoru (na festival do Varů).

plagát

Elvis (2022) 

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu...

plagát

Top Gun: Maverick (2022) 

tl; dr: TOP GUN: MAVERICK je výborný, a to z mnoha důvodů. Níže se zaměřím na queer čtení, které bude dle mého spíše opomíjeno._____ TOP GUN s podtitulem MAVERICK se dvě hodiny snaží publikum přesvědčit, že titulní postava, potažmo Tom Cruise, není gay. Neúspěšně. Naštěstí jde o jediný neúspěch, který lze spojovat s tímto pokračováním po letech. Quentin Tarantino svým cameem v jinak zapomenutelném snímku VYSPI SE SE MNOU popularizoval queer čtení kultovního celovečerního videoklipu Tonyho Scotta (viz zde: https://www.youtube.com/watch?v=PPEmnN5WqXs). Sequel se snaží popasovat i s tímto odkazem. U jedničky se nemuselo číst vyloženě proti textu, protože vše bylo dostatečně okázalé: homoerotismus, náležící k danému prostředí, kompoziční inspirace soft porno/uměleckými fotografiemi Bruce Webera, hypersexualizovaný jazyk i toužebné pohledy mezi mužskými postavami, situování řady scén do šaten, objektivizace mužského těla a další (výmluvný sestřih třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=qyY5WKOFc5Q).__________ Oproti tomu dvojka na rozdíl od svého předchůdce nerozkládá vyprávění do sledu queer atrakcí, ale zesiluje konvence a klišé klasického vyprávění, až se mi při sledování vybavovala věta Umberta Eca o tom, že (parafrázuji) zatímco dvě klišé nás rozesmívají, stovka klišé nás dojímá, protože pociťujeme, že spolu komunikují, oslavují jednotu. A ke klasickému patřilo, že cokoliv podvratného - a tudíž homosexuálního - bylo buď vytěsňováno, a tak bylo třeba číst proti textu, nebo skrýváno, a tak bylo třeba dílo jako queer rozpoznat, a tudíž interpretovat. MAVERICK je, řečeno spolu s psychoanalýzou v její zvulgarizované podobě, o návratu vytěsněného a vyrovnání se se ztrátou. Maverick nemá ani ženu, ani děti, pouze vzpomínky na společné chvíle v šatnách, sprchách a na pláži, přičemž intimnější - byť zprvu pouze telefonický - kontakt udržuje se svým "parťákem", s nímž se v dobách rozpuku dostával do oblak, když si naleštili své ocelové ptáky. Pokaždé, když "hrozí", že by něco bylo až moc queer (psaní si s "parťákem", dovádění s poloobnaženými chlapci na pláži anebo jejich pozorování z povzdálí, ochromující smutek vycházející z absence "parťáka"...), musí vždy následovat přispěchání za postavou, kterou hraje Jennifer Connelly. Ta zde zastává stejnou úlohu jako dříve Kelly McGillis, tj. sugerování, že queer postava může utvořit heterosexuální svazek, ale to jenom proto, že si to žádají vypravěčská klišé a kompozice hollywoodské podívané. Sekvence s ní jsou ale stylizovány po vzoru osmdesátek, tudíž jsou vzpomínáním na něco, co nikdy v takové podobě nebylo a nebude. Naopak do pozice Kelly McGillis je situován samotný Cruise, respektive Maverick, když je to on, kdo se s top guny seznámí v hospodě, aniž by o tom tito a tyto věděli, a je to on, kdo má učit kadety a kadetky. Dokonce v rámci stylistické nápodoby předchůdce je Cruise inscenován v předkamerovém prostoru a scény s ní/m jsou komponovány obdobně.__________ A nenechte se zmást atrakcemi začleněnými do vyprávění a tím, že film nepřímo komentuje sám sebe, svou pozici mezi ostatními velkorozpočtovými produkcemi a status Toma Cruise jakožto hvězdy. TOP GUN: MAVERICK je melodrama - až mannovských (odvisle od tvorby Michaela Manna) rozměrů, čemuž říkejme třeba mann-o-drama. Ústředním tématem je stejně jako v mann-o-odramatech čas (a zejména jeho nedostatek), obracení se zpět i vyhlížení vpřed. Kosinski s kameramanem Mirandou u své první spolupráce - TRON: LEGACY - fetišizovali vycentrované kompozice, ale tentokrát si zjevně po vzoru mann-o-dramat oblíbili nakládání s negativním prostorem, extrémně nízkou hloubkou ostrosti a místy až zbastraktněním nezaostřeného druhého plánu. Akorát oproti většině mann-o-dramat se (je možný spoiler u tak slastné přehlídky klišé?) se Maverick dočká svého - ve všech smyslech toho slova - happy endu, když v prazvláštním polyamory svazku bude mít i svého zajíčka s osmdesátkovým pornoknírem. Tom Cruise se herecky transformoval od jupíků přes akční hrdiny až k sugar daddymu. Žádný heterosexuální svazek, k epilogu a závěrečným titulkám zní gay ikona Lady Gaga. Born this way, Mavericku, born this way - a tohle je Cruiseova The Edge of Glory. LeGAYcyquel, vskutku.

Posledné hodnotenia (23 762)

Hellraiser (2022)

07.10.2022

Vlkodlak: Noční lovec (2022) (TV film)

07.10.2022

Chucky - Halloween II (2022) (epizóda) (S02E01)

07.10.2022

She-Hulk: Neuveriteľná právnička - Ribbit and Rip It (2022) (epizóda) (E08)

07.10.2022

Svätý pavúk (2022)

06.10.2022

Krvavé pomaranče (2021)

06.10.2022

Psí kusy - Řeč zvířat (2021) (epizóda) (E05)

06.10.2022

Psí kusy - Kytky (2021) (epizóda) (E04)

06.10.2022

Psí kusy - Zvláštní pach (2021) (epizóda) (E03)

06.10.2022

Reklama

Posledný denníček (1 158)

Ovládací panel
49. naj užívateľ Česko
575 bodov