Strandmon

Liam přichází konečně se změnou a po těch posledních rádoby akčních skvostech si odskočil natočit poměrně zajímavý chlapský flák z nádherných okrajů Irska. Snímek má slibný začátek, fajn výstavbu, slušnou atmosféru, nádherné prostředí, solidní scénář a casting (Liam po dlouhé době uvěřitelný), ale na druhou stranu také spousta hluchých míst, které jsou vyplněné nezajímavými a prázdnými dialogy a mají hlavní zásluhu na tom, že film zhruba v té polovině jednoduše nudí. Když se tím člověk prokouše čeká ho sice opět poměrně slušný konec, ale absence výživnější a šťavnatější gradace je prostě znát.

Eli Roth je milovník hororu a Den díkuvzdání je toho jedině důkazem. Skvělá řemeslná práce a slasher jak podle učebnice, který prostě musí udělat všem fanouškům žánru radost. Po úvodním masakru v obchodě se film překvapivě vyvijí poměrně pomaleji a i první vraždy jsou spíše takové strohé, zhruba od poloviny už ale Eli a další tvůrci zapojili fantazii na maximum a ohledně brutalit opravdu dojde prakticky na všechno. Stopáž odsýpá neskutečně a o zábavu rozhodně nouze není. Casting mě nějak neoslovil, ani neurazil a to samé by se dalo říct i k dialogům. Scénář je na slasher poměrně poutavý a vraha jsem 90% filmu nedokázal uhádnout, což je rozhodně plus.  Vraždy jsou z většiny vynalezavé, chování postav je vyjímečně také celkem chvalitebné a závěrečné finále potěší i náročnějšího gore diváka, takže za mě velký palec nahoru.

Pohodová záležitost ve které se lze snadno najít, a která Petu Davidsonovi sedla jako prdel na hrnec. Jeho herectví je živelné, nenucené, zábavné, je překvapivě skvělý i v dramatických momentech a snímek jednoznačně táhne nahoru. Oproti tomu třeba MGK hraje trochu na sílu, ale dejme tomu, že  jemu jde lépe hudba. Film jako celek rozhodně není žádná ujetá komedie, ale spíše drama o dospívání s několika vtipnými momenty, které spousta mladých rozhodně ocení (kdo tohle zažíval, tak ví). Byl bych schopný napálit i plný počet, ale konec už je bohužel trochu natahovaný, každopádně to nemění nic na faktu, že Big Time Adolescence je výborná feel-good oddechovka, která rozhodně stojí za to.

When Evil Lurks rozhodně podává klasický námět originálním a zajímavým způsobem a nabízí opravdu několik znepokojujících až šokujících scén, které jsou pro běžného diváka jednoznačně za hranou, ovšem jako celek nakonec za mě dopadá zcela průměrně. Snímek sice dokáže člověka rychle vtáhnout do děje a navnadí na hutné a krvavé psycho, ale tahle předtucha se rozpadá už zhruba po první třetině stopáže. Atmosféra je překvapivě poměrně chudá. Casting špatný není, ovšem chovaní postav je snad ještě více nesmyslné, než v klasických konzumních hororech a to hlavně kvůli tomu, aby fungoval scénář, který působí tak trochu slepovaně a díky tomu trpí i zábavnost a spád celého filmu. Podprůměr to není, ale určitě se nemůžu zbavit pocitu, že se z toho dalo vytěžit více.

První půlka je průměrná konverzačka ze zákulisí vývojářu her a automobilové branže, ale od poloviny a s prvním závodem extrémně stoupá adrenalin a s ním i zážitek z celého filmu. Gran Turismo nesází na žádný převratný příběh, ale skutečně na pořádné hřmení motoru a jeden závod za druhým, při kterých je napínavost vyhnaná do maxima. Originalita sice dost pláče a scénář je plný srdceryvných klišé, ale tak nějak to Gran Turismu za tu adrenalinovou zábavu prominu a tu čtvrtou hvězdu přidám.

Seminář je pohodový, satirický slasher horůrek ze Švédska, který rozhodně nepřináší nic objevného, ale na nudné odpoledne je to ideální kousek. Casting je tak špatný, až je to snad pozitivum (toxicita ne extrémní úrovni), protože každá jedna postava vás zde dokáže opravdu naštvat, takže jejich mordování má takový zvláštní náboj. Samotné vraždy jsou poměrně vynalézavé, originální a vrah je též dost fajn. Prostředí je také ok, ale filmu chybí větší napětí, atmosféra (ve slasheru prostě nutnost) a nějaké větší poselství, protože zde se to nabízelo. Celkově za mě spokojenost a lepší 3*.

Talk to me je malý snaživý Australský horůrek, který je hodně chválený v zahraničí a musím říct, že je k tomu rozhodně důvod. Ačkoliv je to duchařina, tak snímek nesází na nějaké lekačky nebo přehnané gore, ale vybral si jít cestou takového hutného duchařského psycha a já to celé sežral i s navijákem a to hlavně proto, že znepokojení diváka nabírá v několika sekvencích hodně solidní intenzitu. Je to osobité, originální a celý film se vyznačuje takovou jinou pachutí, než jiné teenage horory, což nedokážu úplně popsat. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni a charaktery jsou skvěle vykreslené. Režie je citlivá a přesně ví, kdy má ubrat a kdy to naopak přidat na maximum (na debut opravdu solidní), příběh má hlavu a patu a ani s koncem jsem neměl jediný problém. Palec nahoru a těším se na další počiny tohoto režisérského dua.

Třetí Branaghův Poirot ve mně zpočátku zanechal dost rozporuplné dojmy. Na jedné straně skvělá kamera, skvělé prostory a celkově tísnívá komorní hororová atmosféra, která je pro tohoto legendárního detektiva něco nového a musím říct, že jsem si tuhle změnu bez problému připustil k tělu během prvních pár minut. Na té druhé za mě trochu slabší a předvídatelnější scénář než obvykle a přišlo mi, že celý film provázeli takové poměrně jednoduché indicie, takže jsem byl u závěrečného rozuzlení poměrně zklamaný. Každopádně filmu hraje do karet i výborné herecké obsazení a originalita, tím pádem přimhouřím oko a řeknu, že tu 4tou slabší hvězdu si Přízraky v Benátkách zaslouží.

Tahle série je pro mě taková menší srdcovka a poslední pokračování rozhodně nezklamává. Tvůrci v třetím dílu více kladou důraz na budování příběhu a pomalejší gradaci a Fuquova režisérská ruka je mnohem citlivější a vybíravější v každém detailu. Velkou devízou je určitě dokonalé prostředí italské Sicílie, které je ještě vyšperkované Richardsonovo skvělou kamerou a tvůrcům pomohlo vytvořit takovou příjemnou domácí atmosféru malebného městečka, na které je ostatně založen i celý příběh. Akce není mnoho, ale když na ni dojde, je zábavná a pořádně krvavá a Denzel je snad ještě více charismatičtější, než kdy před tím. Jediné, co bych vytkl je pomerně zbytečná dějová linka s Dakotou Fanning, která mi tam tak trochu nepatřila. Každopádně, kdo má rád tuhle sérii, tak by měl určitě volit kino návštevu, protože tohle Denzelovo sicilské rozjímání si ji určitě zaslouží.

Pro fanoušky předlohy a starých klasik asi těžké sousto. Pro mě jednohubka se skvělým vizuálem od režiséra jednoho z mých nejoblíbenějších hororů jménem The Autopsy of Jane Doe. The Last Voyage of the Demeter má krom vizuálu také výborný casting a super prostředí, ale chybí mu větší tvůrčí cit, nepředvídatelnost (vše jasné z obsahu a traileru) a kratší stopáž. Celkově jde tedy o slibně se rozjíždějící žánrovku, které ovšem ke konci dochází šťáva.