tomeš

Citlivý příběh o rodině (nefunkční), kamarádech (funkční) a lásce (funkční - někdy). Jen výjimečně si přeju, aby byl daný film delší, ale u dlouhometrážní, během tří týdnů natočené prvotiny Američana Jonaha Markowitze (jinak taky prvního filmu z dílny americké gay kabelovky here!) mě napadlo, že by možná fungoval i jako pilotní díl seriálu. Leč není to tak, tenhle slušně rozjetý, slušně obsazený a slušně natočený sociálně-dramatický kousek o strastech mladého umělce-sprejera/taggera Zacha (nikoli nezkušený, i když hlavně seriálový Trevor Wright) po necelé hodině a půl definitivně končí a na seriál o gay páru vychovávajícím syna si tak budeme muset ještě chvíli počkat. Každopádně je dobře, že Shelter není jen "nějaký kalifornský gay film" a - jak říká i sám režisér - už vůbec ne jen "coming out film o surfařích". Třeba postava Shauna (zkušený Brad Rowe, mmch o 12 let starší než Trevor) totiž nabízí mnohem více, než že "jen" otevře Zachovi oči v tom prvoplánovém, citovém smyslu. V podmanivě nasnímaném San Pedru - a za někdy podbízivé, ale fungující hudby - tak nabízí režisér Markowitz, který film i napsal, hlavně příběh - a i když zpočátku nevypadá příliš originálně, vězte, nakonec stojí za to ho vyprávět i shlédnout. Shelter je nejsilnější v momentech, kdy se moc nemluví a Markowitz může předvést, co umí (až dojemně čisté jsou sekvence o chemii mezi oběma hrdiny, ale i vybrané záběry - scenérie města, snímání moře, sprejování). Markowitz si na pomoc bere obstojné herce a nabízí širokou paletu postav, i když solidně rozvinout nechá jen některé z nich (Zach, jeho bejvalka Tori). Ostatní buď nechává nesnesitelně jednorozměrné (protivná Zachova sestra), jiné zase jen načrtne a bohužel jim nevěnuje víc místa (Zachův nejlepší kámoš Gabe či Zachův otec). Pan Markowitz tak musí směrem na velké plátno urazit ještě dlouhou cestu, ale i tak vykročila společnost here! dobrým směrem, zaplať pámbu za takové filmy. Zvlášť když si třeba vzpomenu na "nějaký kalifornský gay film" Holding Trevor (r. Rosser Goodman) z téhož roku, ale od konkurenční společnosti TLA, běhá mi mráz po zádech. Brr.

Film, který si nezamilujete. Partička pohledných kalifornských dvacátníků, pomalu proplouvajících víceméně nudným životem střední třídy, postupně přichází na to, že je třeba se změnit. Například mít se víc rád a nepodléhat vydírajícímu příteli závislému na drogách (Trevor) nebo po alkoholovém večírku nespat s neznámými týpky (Andie). Námět filmu, i když nijak třeskutě originální, není beznadějný. Je tu ovšem několik zásadních ALE, které filmu úspěšně lámou vaz. Výsledný scénář je jalový (dobrá, až na pár dobře odpozorovaných scén a vtipných hlášek, ale to je sakra málo) a ještě jalovější jsou výkony herců, kteří totiž nemají co hrát (nejnesnesitelnější je snad medik Ephram, který zatraceně připomíná za všech okolností správňáckého Brandona Walshe z místního seriálu BH 90210 :). "Nejpropracovanější" je postava hlavního hrdiny Trevora, jehož ale naneštěstí hraje zrovna sám scénárista i producent snímku Brent Gorski, a to tak toporně, že by jej se stejným - ne-li lepším - výsledkem mohl ztvárnit Mickey Mouse. I zcela průměrný Jay Brannan, jemuž jeho předchozí role Cetha v Shortbusu (r. John C. Mitchell, 2006) stejně sedla víc, je ve svém partu promiskuitního spolubydlícího Jakea pořád více uvěřitelný než Brent. A tak ze všeho nejvíc z filmu kouká snaha Brenta Gorského napsat, natočit a mít roli v něčem, co by vypadalo jako film. A tak snad největším plusem filmu zůstává záměr natočit snímek ze života pár nebohatých lidí z losangelského předměstí, kteří řeší své milostné eskapády (ať už gay nebo straight), a nikoli nutně sami sebe. To je ve filmech s gay postavami stále poměrně osvěžující, nicméně samo o sobě není zárukou kvality či originality. PS: Zájemcům o lepší zpracování tématu „problémy života mladých z losangelského předměstí“ směle doporučuji film Shelter (r. Jonah Markowitz, 2007).

Doporučuji nedabované, je o 50 % lepší.

"Nasvícení je tak špatné, že jsem neviděl, co se děje," stěžoval si scestně jeden z diváků kvůli tomu, že většina děje se odehrává v noci a film je málokdy uměle nasvícen. Jenže to je omyl, výtvarno je totiž jednou z největších deviz prvotiny (nízkorozpočtové, leč překvapivě úspěšné!) korejského režiséra a scénaristy Leesong Hee-ila (*1971). Protože působivé sekvence z bordelu (kde hlavní hrdina Su-min kvůli nedostatku peněz po vyhazovu z továrny pracuje), nočního Soulu (kde Su-min z auta rozprašuje popel svého přítele) nebo tmavého lesa v dešti (kde v jámě končí se svým milencem), jsou jak výtvarnými, tak i dramatickými vrcholy filmu. Další předností je civilní pojetí homosexuality (Su-min je zcela normální, nezženštělý chlapík, který se neřeší), která nicméně není hlavním tématem filmu: tím je sympaticky láska a překážky, kterým musí čelit. Takovouto a takhle podanou love story v korejském filmu s gay tematikou do té doby nenajdeme - ani v průkopnickém snímku Sechinku (r. Soonrye Yim, 1996), ani v sociální road movie Rodeu-mubi (r. Kim In-sik, 2002) a ani v mega úspěšném historickém spektáklu Wang-ui namja (r. Jun-ik Lee, 2005). Ale nenechme se zmýlit, i přes výtvarné kvality a dobré téma se mi děj zdál nakonec trochu nevěrohodný (Su-min je náhle zamilovaný?), překombinovaný (množství postav, několik konců), trochu nedotažený (co se stalo s láskou z venkova?) a konečně i trochu dlouhý. Ale zároveň se těším, že režisér Hee-il, který je díky otevřenosti o své homosexualitě v jihokorejské společnosti minimálně stejně hrdým hrdinou jako Su-min v jeho filmu, brzy přijde s dalším výtvarně vytříbeným snímkem o lásce, vášni a společnosti, v níž žijeme.

Pořad tohoto typu stojí na stálých "hadačích", známých a pokud možno vtipných hercích. A ty se Primě podařilo vybrat geniálně, proti tomu nelze nic namítat.

EK je obdivuhodná žena, ale tenhle koncept bohužel není dramaturgicky natolik nosný, ani sevřený, aby měl smysl.

Dobrý nápad v Česku ubitý nedobrým moderátorem.

Velmi, velmi slabá napodobenina zábavného originálu.

No, tak upřímně jsem čekal, že se budu smát - ale rozhovor s Benem Stillerem v Reflexu asi trochu přeháněl. I když pořád mi to přišlo vtipnější, než ostatním lidem v kině, který asi moc nevěděli, na co jdou... Ovšem Tom Cruise byl naprosto geniální, ten by si zasloužil za svého dokonale namaskovaného a zahraného slizouna ne pět, ale rovnou šest hvězdiček.

Uf. Musím přiznat, že než jsem QAF viděl, měl jsem velké obavy. Celý seriál o gayích, navíc v Americe poměrně úspěšný? To nevěstilo nic dobrého... Will and Grace jsou aspoň vtipní... Pak jsem shlédnul první sérii a ... QAF si mě získal, přesvědčilo mě to. Je to normální seriál o vztazích - a "normální" v tom nejlepším slova smyslu! Prostě seriál o vztazích se vším, co k nim patří: láska, rodina, přáté, sex... A nutno dodat, že seriál s kvaltiním scénářem, skvělými hereckými výkony (Debbie!), geniální výpravou i hudbou. Takže nejdřív jsem měl pochyby, při první epizodě trochu šok (tvůrci si neberou servítky), a při dalších epizodách už závislost na Liberty Avenue a Babylonu :) Jen se teď trochu bojím těch dalších sérií (jak píše Yojimbo, což jsem slyšel i jinde). Ale prozatím musím podtrhnout co píše Wendy i Brygmi. Svoje "poprvé" člověk nikdy nezapomene a QAF je sakra průlomová věc.