tomeš

Tak tohle mě minulo jak Thanosova pravačka. Nejsem si jist, zda by pomohlo, kdybych viděl aspoň nějakej film ze série, kterou to završuje.

To bylo trochu zklamání, těšil jsem se asi příliš, ale nudilo mě to. Jak tu píšou už jiní, téma neobjevné, stopáž dlouhá, nad vodou to pro mě drží exotická a krásná krajina. (Na druhou stranu je skvělý, že se takhle můžeme přehrabovat tím množstvím filmů s gay tematikou a dovolit si nad některými ohrnovat nos!) Kdybych měl z jihoamerický kinematografie vybírat, rozhodně větší terno pro mě byl skvělej Plan B (2009!), originální Hoje Eu Quero Voltar Sozinho (2014) nebo překvapivě vyspělej debut Contracorriente (2009) a z novějších snad ještě Mi mejor amigo (2018), kterej mi náladou a prostředím připomínal Esteros asi nejvíc.

"You just like people who are well lit and weak, don't you?" Spíš než o milostou komedii jde o komedii o lásce, která je minimálně stejně vtipná jako neokoukaná, velmi mě to bavilo od začátku do konce. Dost velkou přidanou hodnotou je sexy zpěv (a líbací scény) Phénixe Brossarda, díky kterýmu jsem film pro mě neznámýho Simona Amstella vlastně objevil, a jsem za to dost rád. PS: Pusťe si to a nekoukejte na trailer, člověk si to pak víc užije. PPS: Pokud jste roztržitej intelektuál nebo s někým takovým chodíte, přidejte si tak osm hvězdiček.

Příjemná, dobře udělaná náladovka.

O filmu jsem se dozvěděl na Mallorce, kde u jedné zátoky měli ceduli, že se tam točil tenhle film. Krásný místo. Ale film mě trochu zklamal, tohle zpracování Poirota mi nesedlo, ostatně film byl propadákem i ve své době...

Nebejt tý oscarový nominace pro mou oblíbenou M.M., asi bych o film nezavadil... a o nic bych nepřišel.

Téma jistě zásadní, zpracování ale pokulhává. Jak formátem (mluvící hlavy forever), tak scénářem...

Moc pěkně se na to kouká, vizuálně a herecky je to pecka. Ale ten příběh...

(Jsem dost spokojenej s tím, že se mi daří si poslední dobou vybírat celkem dobrý queer filmy. Což může bejt daný i tím, že je dneska z čeho vybírat právě i v rámci queer cinema...) Kromě agenta Coopera jsem z party kolem Giant Little Ones nikoho neznal, takže to byla sázka do loterie, ale vyšlo to. Drsný tak akorát, milý ale nepřeslazený, zručně udělaný dílko s originálním soundtrackem. Nejvíc se mi ale líbilo, jak se tu netlačí na pilu. Dramatickejch zpracování týhle nejednoznačnosti nebo fluidity sexuální identity je zatím poskrovnu, ale snímky jako tenhle tu skupinu rozšiřujou s osvěžující upřímností příběhu a poctivým řemeslem zpracování.

Dobrej film o důležitým tématu, člověka fakt mrazí z toho, že se tohle děje ve 21. století.... Tím pravým pokladem filmu a vskutku pastvou jsou však výkony výběrového ensamblu. Lucase Hedgese žeru už od dob Manchester by the Sea a fantastickýho Three Billboards Outside Ebbing, Missouri, rozkošná je Nicole Kidman, hodně mě tu bavil ex-gladiátor Russell Crowe, kterej si gay postavu taky zahrál (viz The Sum of Us /1994!/), parádním překvapením pro mě byl sám režisér snímku Joel Edgerton v roli psychotickýho pana Sykese, naprosto přesvědčivej byl v roli z jednoho chovanců další (můj oblíbenej) režisér Xavier Dolan a vůbec jsem netušil, jak pěkně hraje Flea z RHCP. Zářezem je pro mě pak rolička mýho milovanýho youtubera a muzikanta Troye Sivana, skrz kterýho jsem se o filmu původně dozvěděl a kterej k filmu dělal i hudbu (za což má nominaci na Zlatý glóbus!). No a třešničkou na dortu je dokonalá scéna Lucase Hedgese a ďábelskýho Kanaďana Théodore Pellerina, kterýho jsem si nedávno oblíbil v mrazivým Never Steady, Never Still a zahlídnul po boku ikonickýho Gasparda Ulliela v Juste la fin du monde. Tuhle smečku jsem si teda na plátně zatraceně užil.