harpsychord

Jižní Korea v letošním roce v rámci žánru vítězí a otcem roku se stává ten s holí.

Poměrně lehce vstřebatelný filmový výpotek, dobro vévodí, zlo zůstává na hony daleko, ovšem harpyje v roli matky nepřehlédnutelná a Frank s Kitty v poho.

Parádní facka pozérům..

"Zachránil jsem ti život, nechal tě ošetřit, chceš prsten?" Prostě a jednoduše Sly.

Dítě v menopauze, sjíždění řeky poslepu, usínal jsem obohacen.

Slintání středního věku.

Na Kelly se příjemně kouká, Steven ve slušný formě, dá se. Nostalgie je holt sviňa.

Zkouším to pochopit, takže až mi bude šede, obnoví se mi paměť, pak vyhmátnu vše podstatné z puberty, sepíšu celer a přidám se k mítů. Jako nejmenovaná entita budu žít šest let na hromádce s bezbarevným týpkem a ve finále si zajdu na večírek, kde si blinknu... Jsem trochu zmaten, no...

Neslučitelné sloučit nelze. A já čím dál tím hůř vnímám filmovou masáž tohoto typu.

Plníme si doma bobříka povinný četby k maturitě. Tedy ano, smutný to je, obzvlášť když Miloš Nedbal zpívá. Kateřina je krásná, ale hrát moc neumí. Jediná charismatická postava, která na sebe strhává veškerou pozornost, je Jiří Adamíra. A toho asi máme nenávidět, škoda... Takže pramenící poznání je, že prachy jsou až na prvním místě a nejmenovaná entita na nich převelice lpí...