mh.mail

30% — Bylo to takové příliš ... naivní. Zápletka překombinovaná a chování postav (jak klaďasů, tak záporáků) dosti nepravděpodobné. Zpracováním mi to připomnělo film Záhada modrého pokoje (1933), který byl ale natočen téměř o dvacet let dříve. To takový o pět let starší 13. revír (1946) je rozhodně uvěřitelnější a kvalitnější detektivka. I přes stopáž něco málo přes hodinu jsem se ke konci už začínal trochu nudit. Zpověď umírajícího mi pak přišla už značně „šestáková“. Jako kuriozitka pro srovnání, co se před sedmdesáti lety také točilo, to je však naprosto postačující.

30% — POZOR, OBSAHUJE SPOILERY!!! Ve svém komentáři k sérii Pět mrtvých psů (seriál) (2016) jsem vyslovil naději, že se ČT již dostatečně nabažila detektivek podle knih M. Sýkory a další nevzniknou. To se, bohužel, nenaplnilo, neboť jsme byli „oblaženi“ ještě dvěma dalšími minisériemi ze série Detektivů od Nejsvětější Trojice a teď nově další minisérií, opět z Olomouce, ale bez „Detektivů“. Po jejím shlédnutí musím opět konstatovat, že spojení M. Sýkora – Jarchovský – Hřebejk / Tauš prostě není dobré. Nevím, jestli jsou takhle divné i knižní předlohy, protože jsem žádnou nečetl (asi i pod dojmem těchto TV seriálů), ale vzhledem k pokračující spolupráci to nevypadá, že by M. Sýkora byl se ztvárněním svých děl nějak zásadně nespokojen (u nejnovějšího počinu je dokonce i spoluscenáristou). Schválně jsem si na iVysílání osvěžil všechny minisérie „Detektivů“. M. Sýkorovi se nedá upřít, že jeho zápletky jsou i docela zajímavé (mám na mysli motivaci pachatelů) a dá se možná říci, že i neotřelé. Ale to vlastní zpracování je takové divné. A ukázalo se to i v minisérii Pozadí událostí. Jan Hřebejk v TV upoutávkách tvrdil, že to není úplně standardní detektivka, ale dával jí různé přívlastky (mezi nimi i „komediální“). To vždy zavání tak trochu preventivním alibismem, kdyby se náhodou (?) detektivní linka moc nepovedla. Což se, podle mého názoru, i stalo (a bohužel jsem se toho obával). K vlastnímu zločinu dojde až na konci prvního dílu ze čtyř (dobře, úvodní rozjezd může být trochu delší) a k vyřešení vraždy dojde již ke konci třetího dílu, a to ještě tak, že se tápající policii pachatel sám přizná (!). Do té doby o něj prakticky podezřením ani nezavadila. Sice jsem trochu doufal, že se bude jednat o falešné přiznání, protože si dotyčný myslel, že to udělala dívka, do které byl zamilovaný, ale nakonec se ukázalo, že to je skutečný pachatel. Tím na celý zbytek seriálu zůstala pouze záhada, kdo oběť po smrti zneuctil. A ta se nakonec „vyřešila“ tak, že ke zneuctění vůbec nedošlo, ale jednalo se o falešnou zprávu policejního lékaře, který chtěl znesnadnit vyšetřování, protože ho nevedl jeho syn, ale dle jejich názoru neschopná kolegyně. Což o to, není to úplně nezajímavé, ale nechat si to na konec jako hlavní pecku vyšetřování, mi přijde setsakramentsky málo. Navíc jsme se vůbec nedozvěděli, jaké to celé mělo pro zainteresované osoby konec. Jako detektivka tedy hodně slabé (rozhodně na více jak čtyřhodinovou inscenaci). Navíc i vyšetřovatelé včetně nadřízeného a vlastní způsob vyšetřování bylo podáno hodně zvláštním způsobem. Co se komediální linky týká, moc z ní k vidění nebylo. Trochu by se za ni dala považovat linka s děkankou a jejím análním alpinistou, ale tady spíš než o komedii šlo o až příliš přehnanou karikaturu (hlavně závěrečné přetahování o flešku). Opravdu komediální prvky tak měla snad jen pomsta Soni Kostkové jejímu nechutnému manželovi. No a linka s Bohdanovského manželkou a agitka ohledně harmonického stejnopohlavního soužití naproti mravně rozháraným vztahům ostatních heterosexuálních párů byla spíše trapná. Suma sumárum, ani pořádná detektivka, ani pořádná komedie, ani vhled do akademického života. Spíš bych to nazval ztrátou času. EDIT: Po přečtení některých komentářů zjišťuji, že to měla být parodie! Tak v tom případě bych autorům doporučoval nastudovat Adéla ještě nevečeřela (1977), to je parodie par excellence, dokonce taky detektivní. Z realizace Pozadí událostí ta parodie bohužel minimálně pro mě nebyla patrná.

30% — Přečetl jsem všechny doposud vydané detektivní romány od Michaely Klevisové, a protože se mi opravdu líbily, docela jsem se na tuto adaptaci těšil. Bohužel se naplnilo takové naše rodinné pravidlo, že když se na něco moc těším, většinou jsem zklamán. A platí to i pro Dům na samotě. Technicky to nevypadalo špatně, ale jako kriminálka a vůbec dějově to bylo špatné. Propojení a psychologie postav prakticky nulová, já měl trošku štěstí, že se mi vybavovaly určité pasáže z knihy, i když zase ne až tolik, protože je to už pár let, co jsem knížku četl. Myslím, že pro diváka neznalého knižní předlohy to musí být naprosto zmatené a o ničem. Od Viktora Polesného jsem viděl i pár dobrých inscenací, např. Zločin v Polné nebo Sjezd abiturientů, ale většinu spíš průměrných i horších. A k těm se zařadil i Dům na samotě. Až je mi líto Michaely Klevisové, že první televizní adaptace jejího románu dopadla takhle nemastně, neslaně.

20% — Dvakrát jsem se pokusil tento film pochopit a dvakrát se mi to nepodařilo. Jaroslava Schallerová je ve svých třinácti letech nádherná, ale to je tak všechno. Výtvarná stylizace je na vysoké úrovni, ale bohužel je tu na úkor příběhu, který je prapodivný, zmatený, nepřehledný. Když vás nudí film, který trvá všehovšudy necelou hodinu a čtvrt, je něco špatně.

30% — Průtokový zabíječ času bez hlubší myšlenky, kdy po shlédnutí posledního dílu si již ztěží vzpomenete, o co šlo v těch předcházejících. Navíc na rozdíl od prvního dílu, kdy hlavní hrdinové pouze vyvolali nenávist mezi dvěma skupinami padouchů, kteří se pak postříleli navzájem, se s postupem času stávají jejich metody stále diskutabilnějšími a vedou k nelegálním činnostem, přičemž odposlechy by byly to nejmenší, konkrétně mám na mysli manipulaci s tělem mrtvé dívky v posledním díle. Shlédnout se to dalo, ale o morálních otázkách bych radši pomlčel.

60% — Pozor, mírné spoilery. První polovina filmu je opravdu skvělá. Expozice šílené bezskrupulózní rodiny a jejich vynalézavý způsob, jak se vetřít do rodiny extrémně bohatých, ale jinak trochu simple lidí, to mě opravdu bavilo. Bylo mi však jasné, že u toho nemůže zůstat, tak přišlo překvápko s utajeným „podnájemníkem“ v bunkru. Tady ale tempo filmu začalo polevovat. Situace to byly určitě nečekané, ale na druhou stranu přemrštěné. Poslední půlhodina se pak neuvěřitelně táhla, hypnotizoval jsem hodinovou ručičku a při každé zatmívačce jsem se těšil, že už konečně vyjedou závěrečné titulky, a při každé následující roztmívačce jsem si jenom povzdechnul. Závěr byl totiž neskutečně natažený. Od dcery, která film viděla a která mě prakticky donutila se na něj podívat, jsem věděl, že to skončí masakrem. Jenže ten nejdřív dlouho nepřicházel, a když konečně přišel, ty důvody, proč k němu došlo, byly takové nemastné, neslané. U toho pošuka, který takovou dobu žil v podzemí, bych to i pochopil, ale aby se tatík zpovykal jenom kvůli tomu, že panu šéfovi nevoněl? A navíc film pokračoval ještě několik nekonečných minut i po masakru, kdy jsme čekali na pointu, která byla očekávatelná a na to, jak dlouho trvala, tak i taková nic moc. Moje výsledné hodnocení tak reflektuje především první polovinu filmu a také přece jenom neotřelý námět.

80% — Překvapivě povedený seriál. Režisér Arichtev má za sebou participaci na projektech, které ne vždy patřily mezi ty, které mě zajímaly. Spíš naopak. Tady se to ale povedlo. Zajímavý námět, vycházející ze skutečné události, ale kompletně přetvořený podle potřeb tvůrců, předkládající situaci, do které by se žádní rodiče nikdy nechtěli dostat. Částečně detektivní zápletka (kdo vyměnil novorozence, kdo za minulého režimu udal rodinu současné primářky Kateřiny), částečně vztahové problémy (Marcela a její „nápadníci“, David a Tereza), ale především rozbor pocitů zasažených manželských párů (Olga a Karel vs. Tereza a Martin). Sledujeme příběh a ptáme se: „Jak bychom se zachovali v podobné situaci my?“ Napomáhají i kvalitní herecké výkony, především Sabiny Remundové, Davida Novotného a Marty Dancingerové, sympatie vzbuzuje i Denisa Barešová. Dokonalý je taktéž Petr Kostka ve své roli protivného starce, celkem dobře mu sekunduje Libuše Švormová v roli jeho manželky, i když nedostala tolik prostoru. A nesmím zapomenout na představitele obou chlapeckých rolí, např. ten autismus jsem Viktoru Sekaninovi naprosto uvěřil. Marek Adamczyk měl asi trochu smůlu na postavu, jeho Martin je po celou dobu pojat spíše nesympaticky, ale i on měl ve spoustě případů svoji pravdu. Seriál mě rozhodně dokázal přitáhnout k obrazovce, i když pár nedotažeností tam bylo. Především podivná postava vyšetřovatele (David Máj), který na vše nahlížel optikou hokejového zápasu. Tato linka byla podivně rozmělněna a na konci nedošla svého uzavření: Jak tedy byl případ oficiálně uzavřen? Byl někdo potrestán? Kdo? A jak? Podobně dopadla i linka s Martinovými rodiči (Jiří Štrébl a Veronika Freimanová), pořád se do případu nevhodně montovali, dokonce údajně podali soudní žalobu, ale v posledních dílech to vyšumělo do ztracena. To je také hlavní důvod, proč nedávám plné hodnocení.

40% — Neměl jsem od filmu žádná přehnaná očekávání, ale začátek mě celkem příjemně překvapil. Bylo zřejmé, že se autoři inspirovali v sérii „Bláznivá střela“, přičemž některé fórky byly slabší, ale některé zase celkem dobré, a tak jsem se docela i zasmál, což se u komedie předpokládá. Bylo jasné, že úvodní tempo nemůže vydržet celou dobu, neboť bude potřeba dodat i aspoň trochu smysluplný příběh. A tak zhruba po půlhodině (přesně jsem to nesledoval) začalo příběhu přibývat a fórků ubývat. Nutnost odvyprávět, byť bizarní, příběh a smysluplně ho ukončit vedla k tomu, že se film stával nudnější a nudnější. Dokonce jsem zaregistroval, že manželka, která se zezačátku taky docela bavila, najednou začala dřímat. Mě to sice nepostihlo, ale až tak daleko jsem k tomu taky neměl. Určitě není od věci, když se někdo pokusí realizovat vyloženě oddychovou kriminální komedii. Sázka na styl „Bláznivé střely“ asi vyšla o něco lépe než Jaroslavu Soukupovi kdysi sázka na styl „Policejní akademie“. Škoda, že film nedokázal udržet nasazené tempo a že místo toho, aby postupem času gradoval, tak jeho zábavnost měla spíše klesající tendenci. A ani rozuzlení nebylo takové, aby výsledný dojem pozvedlo nějak výrazně výše, navíc „modří už nějakou chvíli něco tušili“. Výsledkem je tak oddychový film, který vám hlavně zezačátku vyloudí úsměv na tváři, a pokud náhodou při jeho sledování neodoláte spánku a zaspíte konec, tak vás to ani nemusí moc mrzet.

40% - Film, který by se asi rád zařadil mezi strhující soudní dramata s obžalobou stávajícího systému, ale nemá na to. Všechno je předem dané a ani v otázce pachatele nedojde k žádnému zvratu. Jediným trochu napínavějším momentem tak zůstává, jestli hlavního hrdinu odstřelí, nebo ne. Po skončení filmu se vkrádá otázka, co nám tím tvůrci vlastně chtěli říct.

10%