mh.mail

20% — Kriminální film prakticky bez jakéhokoliv překvapení. Všechno se okamžitě dozvídáme a i to, kdo vlastně přijde před půlnocí, může být překvapením jen pro hodně nezkušeného diváka. Film nenabízí nic, kvůli čemu by ho bylo nutné shlédnout podruhé. Dalo by se říci — film typický pro režiséra Zbyňka Brynycha té doby.

50% — Je to určitě „jiný“ film. Uzavřené, prakticky stále stejné prostředí, nesourodá skupinka lidí, kteří se sem kdovíjak dostali proti své vůli, důmyslné pasti, které na ně čekají. Ponechme stranou praktickou stránku věci, kdo, kde a proč něco takového vybudoval a jak a proč tam unesl právě tyto lidi. Zabývejme se jenom mechanismem, podle něhož kostka funguje. A tady logika trochu skřípe. Holt ta holka je opravdu geniální matematička. Jednou je potřeba čísla sčítat, abychom dostali, co potřebujeme, jindy zase odečítat. Proč? No protože abysme se všichni měli dobře. Zábavné to je, ale nelogičností je tam taky dost.

50% — Poslední z trojice filmů s Tůmou a Líbalem. Začátek je poněkud neurovnaný a nepřehledný, chvílemi nevíte, co je skutečnost a co aranžmá, ale to bylo záměrem autorů, aby diváka trochu zmátli. Poté, co dojde ke skutečnému zločinu, se rozjede běžné vyšetřování a film zase zapadne do očekávané škatulky. Právě z důvodu určité falešné „rozšafnosti“ se mi tento příběh líbí asi nejméně z celé trojice. Způsob určení pachatele je však poměrně originální (na svou dobu). Úplný závěr s „partou chuligánů vedenou dvěma dospělými příživníky“ už je úplně zbytečný. Vlastně nechápu, co tyto vsuvky v jednotlivých filmech měly znamenat.

60% — Pro mě asi nejlepší z trilogie detektivek s kapitánem Tůmou. Jen ten „žertík“ na úvod a konec s rezervací pokoje je takový samoúčelný. Výborný je Bohumil Šmída a nejlepší úplně na konci: „Hergot, já to snad neřeknu!“ A pak taky Oldřich Nový. Jeho lekce mladému Třískovi je excelentní. „... tak vám tak trochu rozbiju hubu. Good bye!“

50% — Klasická detektivka, která ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Dvojice detektivů je sympatická, Karel Höger a Josef Bek jsou přece jenom jiné typy než Rudolf Hrušínský a Radoslav Brzobohatý alias Kalaš a Varga.

30% — Pro mě do této chvíle neznámá detektivka. Začátek slibný — náhodný nález mrtvoly a pátrání po zločinu, který se stal před dvaceti lety, nabízí zajímavou podívanou. Bohužel je film poplatný době vzniku a tehdejším stereotypům, takže je velmi brzy jasné, kdo za vším vězí a kdo to naopak v žádném případě nemůže být, takže napínavost se hned zkraje vytratí. Dokonce i způsob, jak k tomu všemu došlo, se dá odhalit nejpozději do půlky filmu. A pak už se jenom čeká, až se to potvrdí. Takže ve chvíli, kdy vyšetřovatel prohlásí: „A teď se konečně dozvíme celou pravdu,“ není už vlastně co odhalovat. Přehlédnout se nedá ani nepříliš podprahové sdělení, že zatímco tenkrát buržoazní policie nebyla schopná případ vyřešit, socialistická bezpečnost i po dvaceti letech a za situace, kdy někteří aktéři již nežijí, to celkem bez problémů dokáže. Na druhou stranu — svoje stereotypy má i Agatha Christie.

40% — Musím se přiznat, že starší Švankmajerovy počiny se mi líbily podstatně více než ty novější. Zlom nastal asi u Spiklenců slasti, kteří se mi ještě líbili, ale už Otesánek byl takový divný a Šílení to taky moc nespravilo. U Přežít svůj život chápu, že spousta gagů mi unikalo jenom proto, že neznám detailněji práci Freuda a Junga, takže bez debaty třeskutě vtipné tleskání nebo popichování se dvou pánů na obrázcích, když psychoanalytička něco prohlásila, bohužel nezabralo úplně na sto procent. Trochu laciný mi přišel úvod autora, který byl sice proveden s nadsázkou a (sebe)ironií, ale nějak mi tam nepasoval. Příběh samotný se bohužel poměrně brzy odkopal, takže bylo jasné, v čem bude pointa. Taky mi vadilo, že nebyly zřetelněji odděleny linie skutečného světa a snové, což ale asi byl autorský záměr přesně podle hesla „co je vlastně sen a co skutečnost“. Jinak jsme si opět užili Švankmajerových archetypů — detaily částí lidského těla, jídla a jiných nechutností.

90% — Jak vlastně na filmové databázi hodnotit záznam divadelního představení? Z pohledu toho záznamu to bylo průměrné, co taky jiného, že? Takže budu hodnotit hru samotnou jako ostatní a tady se dostáváme do úplně jiné kategorie. Hra je výborně napsaná a perfektně zahraná. Všemu samozřejmě vévodí Jiřina Bohdalová, která dokazuje, že je velká herečka, ale i ostatní herci jsou skvělí — zmínil bych především Miloše Kopeckého, ale uznání zasluhují všichni. Škoda, že jsem neměl možnost toto představení vidět živě.

40% — Standard televizní detektivky tehdejší doby. Příliš upovídané, málo překvapující. Ilja Prachař a Květa Fialová však byli výborní. Jen jsem nepochopil ten název.

50% — Lepší než Modré stíny, ale i tak celkově na detektivku takové nudné a nezajímavé. Na první pohled neotřelé téma je zpracováno tak nějak divně. Hlavního pachatele jsem si tipnul hned na začátku (možná to byla náhoda, možná ne, těžko říct), celý příběh se pak odvíjí v zásadě očekávatelným směrem. Arogantní podnikatel, kterému zobou z ruky i starostové a lokální policejní šéfové. Asi to tak v určitých oblastech bývá, vzpomeňme třeba na nechvalně proslulého „knížete z Hluboké“, přesto to dnes už v detektivkách působí jako klišé. A pak tu máme samozřejmě pár nelogičností, které trochu bijí do očí — jakýsi kapitán Mráz od kriminálky tituluje velitele policejní pobočky slovy „váš bývalý velitel“ a nařizuje mu, aby si sundal uniformu. Mám pocit, že takové soudy náleží GIBS a ne kapitánovi od kriminálky. Já jen doufám, že se ČT už nabažila detektivek od Michala Sýkory a že si pro příště zkusí vybrat nějaké zajímavější náměty (a že je taky lépe zrealizuje).