Kivis

Takhle nějak si představuji kvalitní nenáročnou komedii určenou pro chvíle, kdy chce člověk prostě vypnout hlavu a nechat se bavit. Nevím, jestli se u toho dá bavit pokaždé, když to dávají v televizi. Ale když to člověk vidí tak jednou za pět let, pobaví se. A přiznejte se - Kdo z vás po shlédnutí tohoto filmu nikdy nefandil při olympiádě jamajským bobistům?

Už nevím, jestli to bylo součástí Magionu nebo Vegy nebo obojího, každopádně to byl vždy středobod těchto pořadů. Vynikající animace, vynikající příběhy. Škoda, že jsem jako malý moc nevnímal i vzdělávací rozměr. Ale přeci jen to trochu můj život ovlivnilo. Přestal jsem polykat zubní pastu a začal jsem šprudlovat vodu v dutině ústní pořádně. Obrázek, jak se někteří ti lotři před vodou v puse zachránili a někteří se po spolknutí vody vraceli zpět, mám v hlavě pořád:o) Jinak jsem toho ale z biologie těla zas až tak moc nepochytil. Asi bych to měl shlédnout znovu, abych se nejen bavil, ale i poučil.

Zajímavá hra s časovými liniemi, komorní atmosféra vytvořená jednak černobílou kamerou a také samotnými interiéry a exteriéry. Po většinu času jsem se nenudil ani nebavil, spíš jen tak tupě koukal (ale to možná bylo způsobeno mým aktuálním rozpoložením) a kdyby film trval ještě dalších dvacet minut, možná bych se začal i nudit, ale relativně krátká stopáž tu sedí. V ten pravý čas přichází nečekané rozuzlení, které mě i přes vysoký stupeň únavy dokázalo zvednout z pohovky.

Nadprůměrný večerníček. Rád jsem se na něj díval, ale na rozdíl od některých jiných to není "držák", který bych rád sledoval i jako dospělý.

Jo, animace je nádherná, ale příběh o soužití lidí a přírody v míru ani hlavní hrdinové mě nijak zvlášť neoslovili. Tohle by měl být údajně pro nezasvěcené jeden z možných vstupů do světa anime. U mě teda nezafungoval. Bylo to vše takové jakési předvídatelné a hlavní postavy se chovaly tak nějak divně. Možná, kdybych to viděl jako dítě, chytlo by mě to za srdce trochu víc, ale na druhou stranu více jak dvou hodinová stopáž by na mě byla asi moc. To je asi největší problém Princezny Mononoke - kdyby měla klasických animáckých 90 minut, mohla by být plná zajímavých událostí, akcí a zvratů a já bych třeba hvězdičku přidal.

Jestli rádi čtete, asi už se vám párkrát stalo, že jste nevěřícně kroutili hlavou, jak vám filmový průmysl vaši milovanou knihu zprznil. Lyne ovšem moji nejoblíbenější knížku převedl do filmové podoby zatraceně dobře. Když jsem ten film viděl poprvé, byl jsem do něj naprosto zažraný od chvíle, kdy se na sebe dva hlavní hrdinové poprvé podívají. Věděl jsem, co bude následovat a jak to dopadne, ale i přesto jsem rovnýma nohama spadl do děje a prožíval každou minutu. A i teď, když už mám knížku přečtenou dva a půlkrát a tenhle film jsem viděl minimálně pětkrát, mě ty nejsilnější okamžiky nenechávají chladným. Dokonce se mi tato verze líbí víc než ta Kubrickova, ke které psal scénář osobně Nabokov. Svoji zásluhu na tom má určitě hudba, herci,... ale paradoxně i ten scénář. Knížka má jako klasický postmoderní román mnoho linek, které se prolínají a připadalo mi, že se Nabokov snažil stejně tak od každého něco nacpat i do filmu. Zato scénáristé Lynovy Lo se smířili s tím, že kniha se do filmu zkrátka nevejde a od začátku se zaměřili především na vývoj vztahu Humberta Humberta a Dolores Hazeové, což je knižní linka, která se i mně vryla nejvíce pod kůži. I při sledování tohoto filmu se ve mně totiž mísily pocity a nevěděl jsem, koho mi je víc líto a zároveň kdo je větší hajzlík. A když už je těch linek víc, přicházejí víceméně postupně, nebo se překrývají jen lehce. Poté co vztah svým způsobem skončí, přichází na řadu trocha detektivky a thrilleru, zato ironický humor a spousta vtipných situací, kterých je v knize také požehnaně, se v této filmové verzi objevuje skutečně poskrovnu a to výslednému dojmu jedině prospívá. Šikovně je udělané i retrospektivní vyprávění, díky kterému mohou Humbertovy myšlenky občas promluvit doslova stejně jako v knize a přitom ty občasné záběry "ze současnosti", kdy Humbert za jízdy v autě vzpomíná, nijak nevytrhují od hlavního děje, naopak ho citlivě prokládají. Na závěr bych pochválil i český dabing, který si s originálem nijak nezadá.

Škoda, škoda, škoda. Znehodnotit tak skvěle napsaný seriál špatným výběrem hlavního herce je smutné. Současný Sherlock se mi opravdu líbí od D do Z, ale Actor Benedict Cumberbatch mi v hlavní roli vůbec neseděl. Pořád na něm vidím, jak to všechno hraje, a že ve skutečnosti žádný Sherlock není. Jinak nemám co vytknout a už se těším na další díly. V nich by mohl dostat víc prostoru Moriarty, který naopak svých 15 minut slávy využil na 100%. Jestli však třetí díl vychází mimo jiné z povídky Poslední případ, tak už se s Moriartym bohužel asi nesetkáme. Ale kdo ví, cesty seriálů jsou nevyzpytatelné.

Moje hodnocení je z velké míry ovlivněno hudbou. Skupina Forma Live poskládala k filmu skutečně prvotřídní melodie a přál bych každému, aby Erotikon viděl právě za tohoto živého hudebního doprovodu. Co se filmu samotného týká, zápletka a rozuzlení ani po osmdesáti letech nenudí. První společná noc Andrey a George je natočená opravdu "nadčasově" a kdyby se taková postelová scéna objevila v nějakém současném filmu, určitě by jí nikdo nevytýkal přílišnou cudnost. Splývání kapek pak asi utkví v paměti každého, kdo tento film viděl.

Opravdu trochu netypická Funèsovka. Ale právě to se mi na ní asi líbí nejvíc. Že má člověk možnost vidět Funèse v ne zcela obvyklém světle. Scénka s lodí a Funèsovo "To jsem udělal já?" je odzbrojující. Líbí se mi také na komedii docela nečekaný závěr. A z toho, co jsem zatím měl možnost vidět, zde hraje životní roli Paul Préboist. Během záchrany auta to z mého pohledu byla one man show, jejímž středem nebyl de Funès, ale právě Préboist. Jeho novinář je snad nejhumornější parodií na žurnalistiku, jakou jsem kdy viděl. Na stromě jsem viděl několikrát a posledních dvacet minut s Préboistem ještě víckrát. Nenechte se odradit nízkým hodnocením a určitě tomuto filmu dejte šanci.

Na tu směs nesmyslů, divné kamery, divného děje bez napětí a neuvěřitelně stupidních dialogů jsem se vydržel dívat až do konce jen díky Saře. Scénář a režie jsou skutečnou noční můrou. Nicméně rozuzlení a úplný konec to trochu napravují. Takže po 80 minutách, co si říkáte, že jste tak nepovedené dílko už dlouho neviděli, upravíte možná po posledních pěti minutách svůj názor na "no nakonec to zas až takový propadák nebyl".