Kivis

Teda koukám. Tak zajímavý námět, tak skvělé herecké obsazení a výsledek nula. První hodinu a půl bych zkrátil, poskládal jinak nebo klidně vymazal. Nejspíš bych z ní udělal nějakou patnáctiminutovou předehru a pak si mnohem víc pohrál a rozvedl posledních 45 minut. Za tu první hodinu a půl se na mě valí akorát kvanta akčních scén, které jsou natočeny neuvěřitelně zmatečně. Mezi nimi se pak občas mihne klidnější scénka s nějakými postavami, jejichž smysl v příběhu ani nestíhám vnímat. Prostě na můj vkus je to až moc postavené na akci a málo na příběhu a k tomu jsou ještě akční scény natočené špatně. Člověk vůbec neví, proč by měl Dilingerovi fandit a proč se jednotlivé postavy chovají tak, jak se chovají. Zkrátka velké zklamání, že z tak zajímavého skutečného příběhu vznikne tohle. Mezi tím opět ční nade vše Marion Cotillard, která by snad dokázala pozvednout o třídu výš i Kameňák 6 (nebo kolik jich Troška už natočil). Moc času na plátně nestráví, ale klasicky ho využívá na sto procent. Její výslech a potom závěrečná scéna byly nejsilnějšími momenty filmu. Pokud vás film taky zklame, doporučuju na spravení chuti bonusový materiál, který má asi padesát minut a na rozdíl od filmu samotného mě opravdu zaujal. Zajímavé bylo, jak je Mann precizní režisér a kolik se toho točilo v reálném prostředí. Dokonce i Depp končí svoji cestu z kina na centimetr přesně stejném místě jako skutečný Dilinger a film se natáčel v mnoha dalších reálných lokalitách, kterými se Dilinger před asi sedmdesáti lety pohyboval. Jenže tyhle vychytávky a perfektní detaily celkovou úroveň filmu nijak nezachraňují. Spíš je mi o to víc líto, že když si s nimi dal Mann a spol. takovou práci, výsledek za moc nestojí.

Tak tenhle film mě rozhodně nezklamal... a rozhodně nenadchnul. Prostě čistě průměrný film, u něhož jsem rád za to, že jsem ho viděl, ale přitom ve mně nezanechal žádný pocit, otázku,... prostě nic. Herecké výkony dobré, věřím, že na jevišti to musí být extraklasa, ale ve filmu to tak nevyzní. Příběhy točící se kolem samotného představení zajímavé, ale nijak dechberoucí. Prostředí oceláren vynikající, ale celkový dojem z filmu to nezachrání. Příjemnými vsuvkami jsou krátká představení dalších divadelních souborů.

Čím víckrát ten film vidíte, tím víc pronikáte do jeho hloubky a tím víc vás to bere... prý. Problém je, že jsem po prvním shlédnutí Počátku byl spokojený divák, který viděl celkem zajímavý film, ale potřebu podívat se na to celé znovu a proniknout hluboko do Nolanových snových a reálných světů jsem opravdu necítil. Pokud mám hodnotit filmy o snech, je Počátek mnohem zajímavější, než třeba Nauka o snech, která je spíš výtvarnou exhibicí, ale takovému Mulholland Drivu se z mého pohledu neblíží ani omylem. Právě Mulholland Drive mě po prvním shlédnutí donutil k tomu, abych se na něj podíval znovu a potom znovu a znovu a ještě několikrát. A tuhle dráždivou záhadnost jsem prostě v Počátku neobjevil ani přesto, že jsem ho nakonec díky přítekyni přece jen dvakrát viděl. Rozhodně tím však filmu nechci upírat originalitu, dramatičnost a další aspekty, které od Nolana už očekáváme tak nějak automaticky. Nejvýraznější postavou tu pro mě není DiCaprio, ale Marion Cotillard. Zatímco ostatní oblíbené herečky mám spíš kvůli vzhledu, ona si to u mě tímhle filmem definitivně "vyhrála". Nikdy totiž nevidím ve filmu Marion, ale vždy jen postavu, kterou hraje. Jak svoje postavy dokáže nechat zcela vyniknout, to je pro mě mezi současnými herečkami opravdu něco nevídaného.

Našeho vůdce jsem si pustil, aniž bych pořádně věděl, o co v něm půjde. Jen z názvu a země původu jsem si něco málo vyvodil. Dočkal jsem se tak velkého překvapení, jednak co se děje samotného týká a ještě víc mě překvapila celková kvalita filmu. Pochvalu zaslouží obzvlášť režisér a další lidé, kteří se starali o casting, protože tenhle film stojí hodně na "všednosti" herců. Přestože jsme na střední škole, kde to může svádět k výběru Kenů a Bárbín, herci vypadají jako kluci a holky od vedle a hlavně se tak přirozeně před kamerou i chovají. Titulní role Jurgena Vogela je pak kapitolou sama o sobě. Obě části své postavy zahrál skvěle, jak bouřlivé proslovy "Herr Wengera" během vyučování, tak civilní chování Rainera mimo vyučování. Hned, jak film skončil, začal jsem pátrat, jak tento příběh proběhl ve skutečnosti. Jiný byl především konec a myslím, že autoři filmu udělali dobře, že konec filmu podle skutečných událostí neudělali, protože by to nebylo úplně ono. Zkrátka vynikající film, přebytečně na mě působila akorát dějová linka kolem vodního póla, kde jsem (nejen já) občas netíhal sledovat, kdo komu nahrává a kdo koho topí. Mohli tam dát fotbal, nebo nějaký jiný přehlednější sport, který se hraje v dresech.

Perfektní atmosféra s úžasnou hudbou, vynikající výkon Natalie Portman, klaním se! Sexuální napětí mezi Ninou a šéfem baletu tryskalo až do poslední řady v kině. Dalším silným okamžikem byla i postelová scéna samotné Niny. Nejde jen o to, že Natalie je docela pěkná holka, znám i řadu hezčích, ale jak to zahrála a jak to kameraman zachytil, to bylo vážně na jedničku. Nevím, kde se pak stala chyba, ale přestože gradace filmu byla strhující, svým způsobem mi bylo jedno, jak samotná Nina dopadne.

Maminky mají seriály k žehlení, my jsme měli seriály k relaxaci po návratu z vyčerpávající školy:o) Tohle byl jeden z těch, na které jsem se rád díval, ale když mi pár dílů uteklo, svět pro mě nekončil. Už si z toho moc nepamautuju, jen že tam byl sympatický boxer, jehož příběhová linka mě asi zaujala nejvíc a pak nějaký vtipálek, který byl černou ovcí školy. Jo a líbilo se mně, jak ve vyučování seděli na lavicích (teda doufám, že to bylo v tomhle seriálu).

Pianista zachycuje celý průběh války, což je chvílemi na škodu. Vzhledem k délce filmu se Polanski nevyvaroval hluších míst, ale některé scény jsou zase tak silné, že člověku zůstanou v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Zdlouhavé a pro děj ne až tak přínosné mi připadalo třeba Szpilmanovo stěhování z bytu do bytu. Naopak nacistické "ententýky, koho dnes zastřelíme" nebo scéna s židovským vozíčkářem patří mezi nejsilnější válečně-filmové scény, jaké jsem viděl. Moje hodnocení asi není úplně objektivní, protože dobře vím, že filmům pojednávajícím o válečných zvěrstvech jsem schopný ledacos odpustit. Navíc je ovlivněno silným závěrem, který ukazuje, že ve válce proti sobě nikdy nestojí národy, ale jednotliví lidé a v každé "hodné" armádě může být lotr a v každé "špatné" armádě může být dobrák. Na konci už jsem příběh opravdu prožíval se Szpilmanem a doufal, že válku přežije, což je pro mě u takových filmů to nejpodstatnější a tak jsem zcela zapomněl na některé slabší pasáže filmu. Celkově mám z Pianisty velmi podobný pocit jako z Musíme si pomáhat, kterému jsem taky pro silný konec ledacos odpustil. A možná zbytečná poznámka na závěr: Brody hraje opravdu prvotřídně.

Gregory Peck hraje dobře, ale všechny ostatní charaktery mě nějak minuly. Nechápu, že někdo kritizuje ztvárnění bílé velryby. To mi na rok 1956 připadalo celkem obstojné. Zakopaný pes byl spíš v povrchnosti celého příběhu, tak nějak klouzal po hladině a pořád se ne a ne potopit do hloubky a strhnout mě s sebou.

Při hodnocení King Konga jsem si vzpomněl, že nemám ohodnocenou tuhle svoji "dětskou" klasiku. Planetu opic jsem naposledy viděl minimálně před deseti lety, takže ji spíš hodnotím podle pocitů, které ve mně zůstaly a podle toho, že jsem se na ni chtěl dívat pokaždé, když v televizi běžela, což bylo v druhé polovině devadesátých let poměrně často. Až se na ni někdy podívám znovu, možná ohodnotím jinak, ale jako malý jsem tenhle film opravdu miloval. Edit 14. 2. 12: Viděno, paměť osvěžena a nyní už pro mě Planeta opic není jen poutavým příběhem z dětství, ale i filmem, který s sebou přináší kritický pohled na lidstvo. Původní hodnocení bylo 5hvězdičkové, teď bych ještě jednu přidal, ale už to nejde:o)

Starého King Konga jsem neviděl, nový mě ani nelákal. Ale pustili jsme si ho na horách před spaním a zabralo to... usnul jsem asi po hodince, tedy dřív než se vůbec objevil opičák. To se mi u filmů, které mě chytnou, opravdu nestává ani v pokročilé denní době. Navíc jsem po probuzení necítil potřebu se na King Konga dodívat. Ale uznávám, že v té první hodince jsem se i párkrát pousmál a vzhledem k tomu, že jsem film neviděl celý, nedovolím si ho strhat nějakým ještě horším hodnocením.