Kivis

Tvůrcům Simpsonů nedělalo odskočení na celovečerní formát žádný problém. Vždyť i v jednotlivých dílech seriálu se často spojuje několik různých příběhů pouze tenkým provázkem. Film není nic velkolepého nebo překvapujícícho, ale to snad ani nikdo nevyžadoval. Úroveň a množství fórů považuju v porovnání se seriálem za mírný nadprůměr. Po skončení máte pocit, jako byste zkoukli několik lepších (ale ne kultovních) dílů Simpsonů v tahu. Myslím, že vše vystihují slova Homera hned na začátku: "Proč si platíte za něco, co můžete mít každý den v televizi zdarma? Podle mě jsou všichni v tomhle kině pitomci!" :o)

Tak jsem Fast Food Nation viděl po mnoha letech po druhé a na mém dojmu se nic nezměnilo. Je neuvěřitelné, jak se spousta zajímavých věcí, myšlenek a příběhů dá vyprávět takto nezajímavým způsobem. Ten film kráčí odnikud nikam, jednotlivé příběhy se nikde pořádně neprotnou a jsou naprosto nevyvážené jak do času, tak do kvality. Je to jako když chce člověk sledovat tři přímé přenosy naráz. Chvilku fotbal, trochu déle hokej zpátky na fotbal... a teď to vypadá trochu zajímavě, tak to tady nechám déle, přepnutí na basket, zpátky na hokej á tady už je to v půlce zápasu 7:0, tak na to kašlu.... Zkrátka dávkování jednotlivých příběhů nemá hlavu ani patu, herci nemají moc co hrát. Bruce Willis je tu jen jako jméno na plakát stejně jako Ethan Hawke a Avril Lavigne. Autoři se nám tu snaží promítnout kruté zacházení se zvířaty, morální krizi úspěšného manažera, krizi středního věku, tápání jedné puberťačky, maloměšťáckou náturu, americký sen,... trochu moc rozdílných témat z kterých se možná při troše umu dá mamíchat zajímavý film, ale v tomto případě se tak nestalo. Z šedivého průměru mírně vystrkuje růžky jen téma přistěhovalectví a linka s Mexičany. Pobaví marnost mladých rebelů při vypouštění krav na svobodu a to je tak všechno. Pokud se budete chtít hlouběji zamyslet nad fungováním potravinářského průmyslu a řetězců rychlého občerstvení, nějaký dokument či reportáž ve zpravodajství bude působit určitě mnohem silněji.

Z Temného rytíře mám smíšené pocity. První díl na mě zapůsobil mnohem jednoznačněji. Těšil jsem se, že "dvojka" s legendárním Jokerem bude minimálně stejná lahoda. Což o to, Joker sám o sobě nezklamal, ale celý ten děj se nějak táhne. Kdyby film skončil třeba u snídaně, kdy sluha odebere od snídaně dopis pro Bruce, byl bych mnohem spokojenější. Sice bych přišel o řadu perfektních nápadů (sociologický pokus na lodích), ale i o hodně děje, který mě zas až tak moc nebavil. Nicméně jsou to hodně silné tři hvězdičky a třeba časem přidám.

Standartní dokument. Ničím výjimečná záležitost. O fenoménu Facebooku se tady nic moc zásadního nedozvíme. Spíš je to sbírka kuriózních příběhů. U některých z nich si člověk musí ťukat na čelo, pár jich je ale docela zajímavých.

Do spousty filmů se vžijete a přestanete vnímat veškeré okolí, občas se dokonce vžijete přímo do nějaké filmové postavy a prožíváte vše s ní. U tohoto snímku bohužel neplatilo ani jedno. Po větší část filmu mně připadalo, jako bych se díval na nějakou bakalářskou povídku a ne na plnohodnotný celovečerák. Jakoby se film i přes řadu dramatických událostí odmítal podívat do hloubky psychologie jednotlivých postav a jen si tak v poklidu klouzal na pomezí psychologického dramatu, romantické lovestory, thrilleru a komedie. Ani herecké výkony mi nepřišly kdovíjaké a to má jinak Elisha veškerý můj obdiv. Byl to jeden z těch mnoha filmů, které neurazí ani nenadchnou. Že v hodnocení tentokrát budu zaokrouhlovat nahoru rozhodl velmi zajímavý a vzhledem k průběhu většiny filmu i docela překvapivý konec. Samostatnou kapitolu pak tvoří mluvící rybičky. Jejich hlášky jsou opravdu "cool".

Gladiátora jsem si kdysi pustil plný skeptického očekávání, že mě čeká velkolepá velkofilmová povrchní podívaná. Nakonec jsem byl ale velmi mile překvapen. Kromě soubojů v Koloseu se tu totiž odehrává také mnohem zajímavější politický souboj. Ten mě na filmu bavil nejvíc a vůbec by mi nevadilo, kdyby pletichaření dostalo trochu víc prostoru na úkor gladiátorských soubojů. Potěšil mě i herecký výkon Joaquina Phoenixe, který se mi jako Commodus opravdu hnusil. Dlouhá stopáž vůbec není na škodu. S chutí jsem zvládl i druhou projekci, tentokrát téměř tříhodinovou verzi na DVD.

Pastva pro oči. Atmosféra závodů na Nurburgringu a v Japonsku je fenomenální. Pastva i pro uši. Zimmer se odvázal a zvukaři si vyhráli. Pastva pro každého fanouška motorismu, který nepřijde s očekáváním, že film bude věrně kopírovat historii. Výborná humorná vložka se stopováním v Itálii. Jediné, co mi chybělo, byl ten pocit, kdy hrdinovi fandíte, aby se postavil osudu a pořádně s ním zatočil. Že je film nyní v první trojce na ČSFD je poněkud přestřelené. Osobně znám hodně filmů, které mě vcucly podstatně silněji. Po prvotním nadšení snad spadne někam na pomezí první a druhé desítky. I když já naopak nevylučuji, že po nějakém dalším shlédnutí půjdu s hodnocením nahoru. Zatím je to pro mě parádní, ale nikoliv výjimečný film.

Ne, opravdu ze mě asi nikdy nebude Allenův fanda. Ani Půlnoc v (mé milované) Paříži s (ještě milovanější) Marion v jedné z hlavních rolí na tom nic nezměnila. Neurazila, nenadchla, lehce pobavila... zkrátka fajn film, na který ale zřejmě zase brzo zapomenu. Nejspíš neumím Woodyho docenit a nic mě nemotivuje k hledání skrytých odkazů a narážek v jeho tvorbě. Ať žije Jára Cimrman.

Uf... po celou dobu tohoto zajímavého a zvláštního vztahového propletence jsem si nevšiml, že bych se do příběhu nějak vžil, že bych s jednotlivými postavami dýchal a prožíval s nimi jejich problémy. Až přišel závěr a najednou to na mě všechno padlo. Bylo to jak nemoc, která vás nenápadně užírá a pak vás najednou bez jakýchkoliv předchozích příznaků totálně skolí. Film se zvláštně chladnou atmosférou, která vás na konci naprosto zmrazí a zanechá ve vás chladivou stopu i po závěrečných titulcích. Divně působí i asijská hudba, která by k filmu o amerických sedmdesátkách, době Beatles, neměla absolutně sedět. Ale ona sedí a perfektně dotváří tu prazvláštní atmosféru Ledové bouře. Plus plejáda budoucích hvězd a hvězdiček filmového plátna včetně sladkého úsměvu Katie Holmesové.

Milosrdné lži jsou neskutečně dlouhé a navíc se ve filmu nic neděje. Jenom se žvaní a žvaní a žvaní... no a sem tam kolem hlavních hrdinů proběhne nějaká ta kuna. A stejně to byl jeden z nejlepších filmů, jaký jsem v poslední době viděl. Parádní dialogy, lehký humor přesně podle mého gusta, úsporné ale o to uvěřitelnější herecké výkony v podání neokoukaných herců a neokoukatelné Marion Cotillard. Pro mě naprosto parádní záležitost a jen doufám, že nadšení neopadne při dalších promítnutích, na která se rozhodně zase někdy chystám. Jediný, kdo zaslouží pár facek, je Magic Box. Text distributora je zavádějící a spoilující. Nebýt toho, byl by už tak parádní filmový zážitek zřejmě ještě o něco silnější.