Milosrdné lži

Smich i slzy, hádky usmiřování. Urážení i urážení se. Chození pro radu k ostatním ve stylu:"... a hlavně to nikomu neříkej!!!". Tahle banda přátel je jako rtuť...pořád se mění, pořád někam putuje. Smál jsem se i byl smutný s nimi... A to je to co po filmu vždycky chci! Aby se ty emoce z filmu přenesly na mě! Aby mě bavilo sledovat skoro 2,5 hodiny jak to bude dál. Abych na ten čas nebyl skoro sám sebou, ale abych skoro cítil slanou chuť větru u moře a nebo to letní teplo ve městě. Vůně pínií...100% (08.04.2012)

,,NEJHORŠÍ ZE VŠEHO JE, ŽE LŽETE SAMI SOBĚ. KAŽDEJ Z VÁS. PODÍLÍTE SE NA SVÝCH LŽÍCH. A ŘÍKÁTE SI PŘÁTELÉ? CO JE TO PŘÁTELSTVÍ? NECHAT KAMARÁDA V NEMOCNICI, PROTOŽE JE VAŠE DOVOLENÁ DŮLEŽITĚJŠÍ?“..... /// To jsou moji kamarádi (zdravíčko jim dobře slouží - jako by říkal chudák Ludo, kterej nemá po setkání s auťákem tolik štěstí). Ten dělá to a ten zas tohle, ten píchá tu, ta líže tady,.... to je pan hoteliér a tohle rejža. A všichni dohromady tvořej partu. Za 2a půl hodiny musím tyhle týpky (a týpice) poznat dokonale (říkám si...). Kdyby ne, tak je něco špatně. Zvlášť, když z víru velkoměsta vyrážej na venkov. Čekám psychologickou hru plnou vypjatejch situací, tlupu charakterních (ale spíš bezcharakterních) lidí, ale voni jsou v podstatě normální! (nebo je můj život zvrácenej a patřím mezi ně?) Maj svoje problémy – to zas jo! Chlapi maj chlapský starosti, holky holčičí, kdo je sám je smutnej, kdo žije rodinným životem... tak vlastně taky. Řešej svoje dospělácký bolístky a člověka potěší, že v tom není sám. PŘETVÁŘKA A KAMARÁDSKÁ FALEŠ je podaná jen tak nějak artově(?). Dejte mi mega a ukážu vám snobismus (nebo hajzla?), že by Stanislavský ( ten s tou metodou...) valil bulvu! Tady, kdyby jim ten člověk neřekl, že jsou zhejčkaný (teplou vodou) a rozmazlený (radiátorem), tak ten film trvá věčně (a já bych nemohl napsat komentář...). Pro mě bohužel jen film s dramatickým nábojem VLASTNÍCH problémů, utápěním se v malichernostech (tedy řešením pičovin) a s pocitem, že lidi zapomněli, jak se má žít. Takhle poskládaný ty věci nefungujou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si (hovno si myslím – jsem přesvědčenej!), že NAŠE parta je ta nejlepší! 2.) Zjistím, jak by mohl vypadat můj pohřeb. 3.) Thx za titule ,,kratas86“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2012)

Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% (24.03.2012)

Z těch pár minut, co jsem měl trpělivost tuto neofrancozkou kravinu sledovat jsem si odnesl tyto postřehy. Ožralí jezděte radši autem, na motorce jde o život. Francké líbání chlapů na tvář brežněvovským stylem, z toho se každému normálnímu člověku udělá blivno. Natočit film o tom, jak parta téměř čtyřicátníků stále kouří trávu a kecá o sexu považuji za vyhozené peníze. Komediální scény navíc s komedií nemají nic společného, jsou to hloupé scény. Od packala, co natočil Pláž a Fantoma Paříže se ostatně ani nic jiného čekat nedalo. (22.05.2012)

Tohle že má 154, respektive 148 minut? To mi ani za mák nepřišlo. Parádní letní francouzská komedie lomeno drama, tak jak to dokáží snad jen Francouzi... i když nemohu popřít drobounkou inspirace Hollywoodem Guillama Caneta (škoda, že si zde nestřihl nějakou roli, hodil by se sem jak...............). Tím ale nechci snižovat hlavní protagonisty, na nichž je krásně vidět, že se znají i mimo natáčení a že jsou možná i kamarádi. Každý prožívá na společné dovolené tu svou větší či menší bolest a to na pozadí velké dopravní nehody jednoho z party (škoda malého využití Jeana Dujardina). Navíc tu zazní spousta písní, včetně mé nesmírně oblíbené The Band od The Weight, při které jsem měl nesmírnou chuť skočit ihned do auta a odjet na francouzskou riviéru. No nic, třeba v létě. (25.10.2016)