Kivis

Mistrovské a přesně podle mého vkusu. Tenhle černý, sarkastický a trpký humor mám zkrátka nejraději. Nedokážu si představit lepší rozlučku s Bróďou. Paní Zázvorková a Stanislav Zindulka zahráli taky ohromně a já si to užívám i při asi pátém zhlédnutí. Více se rozepisovat nebudu, protože by to byla jen přehlídka superlativů. Společně s Knoflíkáři asi můj nejoblíbenější český film.

Dvouhodinová povedená reklama na knížku. Na mě zabrala. Ačkoliv mě film i přes silný námět moc nevzal, jednoznačně mě nalákal na přečtení knížky. Děj Capoteho plyne tak nějak nenásilně skoro až nezajímavě, bez velkých okamžiků, bez velkých zvratů, bez velkých dialogů či monologů. Přesto mi na konci filmu naskočila husí kůže, za což přidávám jednu hvězdičku nahoru.

Ze začátku trochu šok. Modernizace a počítačová technika se holt nevyhnula ani české klasice, na které jsem vyrostl. První díl je celkově dost zvláštní, ale další díly už jsou lepší a postupem času jsem si na tak trochu nového Hurvínka zvyknul a dokonce se mi ty novoty začaly líbit. Nechybí ani nové postavy dnešní doby - vietnamský trhovec, bezdomovec, kráska v bikinách,... poprvé v životě jsem viděl Hurvínka nahého, zjistil jsem, jak se Bábinka jmenuje celým jménem, zkrátka je to i informačně přínosné:o) A občas je to oproti starým epizodám i docela drsné - Hurvínek si třeba krátí volné chvíle házením kuliček na terč se Spejblovou hlavou. Postavy a příběhy se ale asi musely trochu posunout, aby se zalíbily i dnešním dětem a musím uznat, že nakonec jsem se právě těm novinkám nasmál dost. Ostatně Kirschnerův Hurvínek z mého dětství už byl také trochu jiný, než ten Skupův. Starý Hurvínek je pro mě klasika, tenhle pořád ještě zábava.

Tak jsem se konečně dočkal. Jednička mi nepřišla moc dobrá, ale zároveň mi poskytla dost nadějí a náznaků, že dvojka už bude stát opravdu za to. Po dvojce byly moje pocity naprosto stejné, ale zároveň jsem se začal obávat, že tahle série možná nikdy nepřekročí svůj stín. Ale podařilo se. Závěrečný díl bourneovské trilogie konečně naplnil moje očekávání. Zatímco první dva díly mi přišly jako akcí nabitá podívaná bez ladu, myšlenky a skladu, u trojky jsem chvílemi opravdu skoro nedýchal. Možná je to tím, že už tak dobré akční scény poskočily ještě o level výš a já na děj úplně rezignoval, možná tam toho mimoakčního děje bylo přece jen o malý kousek víc (pravděpodobnější ale bude první možnost). Kdybych teď měl hodnotit celou sérii, přes slabší dva díly bych jí dal asi čtyři hvězdičky. Silné tři za filmy a zaokrouhleno nahoru za to, že jsem s Bournem skutečně procestoval kus světa. To je asi největší devíza bourneovské série.

Když jsme se na to dívali ve škole, úplně mě ta atmosféra vzala. Teď jsem to po pár letech viděl znovu a už mi to tak geniální nepřišlo. Je to film s velmi silným námětem, jehož potenciálem rozhodně nijak neplýtvá. Mě osobně námět křivého obvinění vždy dostane, takže u takových filmů (, knih atd.) při prvním shlédnutí žiju příběhem a film klidně může mít nějaké mouchy - pokud to nejsou do očí bijící masařky, tak si jich prostě nevšimnu. Při druhém sledování už mi některé pasáže přišly zdlouhavé, některé výlevy patetické, ale když jsem to tak nějak přečkal, dočkal jsem se závěru, který byl stejně dechberoucí jako napoprvé. Zkrátka vynikající film na jedno použití, při druhém už jeho silné ingredience poněkud slábnou.

Člověk čeká, kdy se začne něco dít a když se konečně začne něco dít, objeví se na obrazovce závěrečné titulky. Rozuzlení zajímavé, překvapivé, ale zase ne tak silné, abych kvůli němu zapomněl, že kromě něj mi tenhle film moc zajímavou podívanou nepřinesl. Lehké konverzační drama s lehkou dávkou novinářského humoru - neurazí, nenadchne.

Pro mě milé překvapení. Líbil se mi hlavně úhel pohledu na celý příběh. Filmy natočené podle skutečných událostí mají často snahu někoho glorifikovat, což jsem tak nějak podvědomě očekával i od Social Network (to "The" v názvu mi nepřipadá moc sexy:o)) a ona to žádná oslava jednoho geniálního mozku vůbec není. Ty postavy jsou tak civilní, jak jen ve filmu můžou být. Každý má své klady a zápory, každý udělá nějaký krok, který je na hranici fér hry, ale otázku, co bylo v téhle hře o původ a vlastnictví Facebooku ještě fér a co už byla podpásovka, si musí každý zodpovědět sám. Samozřejmě jako v každém filmu budete s někým sympatizovat více a s někým méně a většina diváků bude fandit spíš "looserovi" Zuckerbergovi, což ale nevylučuje to, že ti samí lidé budou zároveň chápat chování "rozmazlenců" Winklevossových a někteří jim budou i fandit (mně osobně byl ze všech nejsympatičtější Eduardo). Každopádně mě film nakopnul k tomu, abych si o Facebooku (byť ho nepoužívám) a jeho historii i současnosti zjistil ještě víc. A to pak člověk zjistí zajímavé věci. Třeba že bratři Winklevossovi říkají, že přesně tak to bylo, ale spousta lidí film bohužel špatně chápe (koukněte zde), zatímco Zuckerberg říká, že oblečení herců je dokonale přesné, ale ač je film propagován jako natočený podle skutečnosti, mýlí se už v samotném základu příběhu (článek tady). Nezbývá, než se smířit s tím, že úplnou pravdu se z filmu stejně nikdy nedozvíte. Přesto ho pro jeho realističnost i "realističnost" řadím na špičku mezi filmy natočenými podle skutečných událostí.

Mám rád filmy, které mě už během sledování nutí přemýšlet, mám rád filmy, při jejichž hudbě mi běhá mráz po zádech, mám rád filmy, které mají nečekané rozuzlení, mám rád filmy, které mají hořkosladký konec, mám rád filmy, které mi ještě pár hodin po skončení vrtají v hlavě... ale taky mám jednou za čas chuť pustit si nějakou... jak to říct slušně?... vypatlanou komedii. A v tu chvíli jsou Jay a mlčenlivý Bob sázka na jistotu. Nekompromisně nechutný vtipy, parodování tisíckrát zparodovaných filmů (Star Wars, Scooby Doo, E. T.,...) odkazování na režíserovy předchozí filmy, přímé koukání do kamery s myšlenkou "co tady v tom filmu sakra dělám?"... v tomhle filmu vlastně není nic originálního, kromě toho, že v něm parodují hollywoodské hvězdy samy sebe (a to se musím přiznat, že Hamilla ani Fischerovou jsem nepoznal ani po asi třetím shlédnutí a dočetl se o jejich účasti až tady v obsahu). Přestože je to jen jedna z řady vypatlaných komedií, která při objektivním pohledu nijak nevyčuhuje, pro mě je to v rámci tohoto žánru jasná jednička.

No tak koktal a oni ho z toho vyléčili. Může snad z takové zápletky vzniknout zajímavý film? Králova řeč ukazuje, že nepochybně. Když se to vezme za správný konec, přidají se přesvědčivé herecké výkony a nemalá dávka anglického suchého humoru, tak je z toho rázem velmi povedený dvouhodinový film, byť s naprvní pohled velmi povrchní zápletkou. Oskarovou smršť sice úplně nechápu, ale i tak pro mě byla Králova řeč milým překvapením. Kromě zmíněných aspektů to bylo i vynikajícím časováním sledu jednotlivých událostí a dějových linek. Moje pozornost nepolevila ani na chvíli, nic mi nepřipadalo nastavované či roztahané. Prostě výborně odvedené filmařské řemeslo, kdy má člověk u závěrečných titulků pocit spokojenosti, ale určitě ne pocit, že viděl něco jedinečného a neopakovatelného.

Pastva pro oči, nic extra pro zbytek těla. Nádherná vizuální práce - kamera, kostýmy, kulisy, vše moc pěkné ke koukání. Primárně by měl člověka asi nadchnout hlavně svět za zrcadlem, ale mně se snad ještě víc líbil skutečný svět, s nímž kontrastovaly hlavní postavy i celý ten povoz tažený koňmi. Ale příběh samotný mě bohužel nijak zvlášť nezaujal.