Snorlax

Vlado je skvělý, ale režie je příliš rutinérská, takže jsem čas si povšimnout i odrazu červeného světla kamery ve skle. Ale za Vlada zaokrouhlím směrem vzhůru.

Kassovitz by se měl držet hraní a nesnažit o režírování, když mu tak naprosto nejde. Průměrný scénář je deklarován zmateným střihem, odporným vizuàlem, trapným product placementem a hereckými výkony, které nejsou hodný ani ochotníků. Tohle Serrault skutečně neměl zapotřebí.

Již před časem jsem nad současnými sci-fi filmy zlomila hůl v domnění, že posledním skutečně zajímavým příspěvkem tohoto žánru je Propast. A nyní abych urychleně sehnala lepidlo a hůl jím opět spojila. Tajnosnubné mystery kombinované s lingvistickou detektivkou jde proti aktuálně protěžovanému systému sci-fi, jejichž konzumentům dostačuje IQ lehce nad pokojovou teplotou, neboť se z valné většiny jedná o velice stupidní akční snímky. Zde na akční scény vůbec nenarazíme, ale setkáme se scénářem, který bezezbytku naplňuje podstatu vědecké fikce. Filozofický přesah filmu je docela značný a touha po spojení lidstva rezonuje celou jeho druhou polovinou. Osobně jsem nadšena i z použití klasické filmové kamery, roztřesených ručních záběrů jsem již značně přesycena. Zde je kamera téměř statická, s minimem pojezdů, občasným zoomem, ale vše vynahrazuje velmi svižný střih. Prolínání různých časoprostorových rovin, délka záběru jen výjimečně překračující podmínky Dogma 95 a především ve scénách s návštěvníky značně sofistikované rámování potěší srdce každého cinefila.

Sama před sebou to považuji málem za rouhání, ale Svobodův film mě bavil mnohem více. Tato inscenace má luxusně obsazené mužské role, jenže Tvrzníková bohužel není herečkou velkých a hlavně náročných partů. Dokonce ani jeden z našich nejlepších televizních režisérů z ní nedostal přesvědčivý výkon.

Na prostoru několika metrů vesnické silničky rozehrává Kruhlik znepokojivé drama se sebejistotou ostříleného tvůrce. Důstojný nástupce Keisloweského rozehrává hru viny a jejího přijetí. Bez potíží si umím představit, že tento film by byl součástí Dekalogu: Nezabiješ. Působivé herecké výkony, skvělý a emotivní scénář a výborně zvládnutá režie dělají z tohoto debutu mimořádné dílo hodné pozornosti všech filmových fajnšmekrů.

Seignerová + scénář + režie = podmanivá erotická hra plná pádů i katarzí.

Rutinérsky natočený životopisný film nemůže z průměry vytáhnout ani přesvědčivý výkon Firthe.

Lancaster zde dokonce i hrál. Již tato informace by mohla stačit jako zdůvodnění plného počtu. Ale já přidám další, hrál zde velmi dobře, podařilo se mu proplout desetiletími své postavy, od mladého muže, až staršího pána. Navýsost příjemně zrežírované, žádné zbytečné kudrlinky, přesto místy dojemné a značně lidské. Po Lovci jelenů je tohle druhý nejsvižnější ubíhající film s na první pohled lehce děsivou stopáží.

Gejzír režijních nápadů tryská z inscenace každou chvíli, mizanscéna je naprosto úchvatná. Odzbrojující jsou kreslené kulisy a pojetí automobilů je vskutku velmi neotřelé. Jedinou drobnou výtku bych měla k titulkům. Když člověk slyší tu vzletnou angličtinu, lituje ty, kteří se musí spolehnout jen velmi prostý český překlad. Původní text je totiž velmi spanilý, což překlad nereflektuje. Ale je to pouze drobná piha na jinak dokonalé inscenaci.

Je škoda, že seriál končí takto chatrným dílem. I když se lze u něj zasmát, například kotrmelce, které metá Kuffa po postřelení, by mohly sklidit úspěch na kdejaká paraolympiádě. Třicet růží sice není třicet, ale Zemnaovi je předává Iva Janžurová s takovou grácií, že jí bez sebemenších obtíží věřím, že je francouzskou dámou.