Arbiter

Hehe. Dobrej blockbuster. Chci najít v bedně malé Japonče. Můj Jing je stoprocentně v rovnováze s Jangem a to za každého počasí. 3,5*

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor.

To má koule ..

Všichni bloudíme. Každý po svém, více či méně urputně. Snažíme se najít. Vyštrachat ten kamínek z boty, vzít ho do ruky a pořádně zblízka si ho prohlédnout. Co ale čekámě že uvidíme je daleko od reality, která je příliš abstraktní na to, aby měla jednoznačný tvar, velikost, váhu. Pro pochopení věci je jedno, jestli zvolíme samotu v divočině, v dílně nebo bezpečně stereotypem ověnčené rodině. Každý hledá. Všichni mají své soukromé a v jádru neodhalené otázky. Připadá mi ale, že jako lidé jsme příliš malí a omezení ty pravé otázky umět vyslovit, natož pak správně odpovídat. Já alespoň jsem. Člověk je uzlíček labilních pohnutek a chyb. Tím je mimo jiné charakteristický. A ten uzlíček zaplétá a zapléta celym životem. Klopýtáme a tím bereme s sebou ostatní. Don't worry, oni to dělají taky. Jak béčkovej biják, co absurdně vede skrz sračky, k cíli ze stejnýho materiálu. Proč si většinou naše chyby, které rozséváme každym dnem, uvědomujeme s jistotou až když je pozdě? Protože pak už nedostaneme příležitost zjistit, jeslti se nemýlíme i tentokrát.

Existuje taky ženská verze takového domácího mazlíčka? _ Jen škoda třetí čtvrtky filmu, která pošle spád do mínusovejch čísel.

Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší.

.. Já jsem humanista. Možná ten poslední ..

Když má člověk po projekci rozmazané vidění, vysoký tlak a jeho přirozená labilita se dostala za hranice bezpečnýho průměru, není to dobře. Předlouho tomu, co jsem měl nutkání rozbít si hlavu dlažkou za histerického smíchu a plakat. Toto můví, je obrovská srajda. Doufal jsem, že se budu při pro-american dialozích smát a v akci bavit. Nou. Když se mluví, je to obrovsky špatně. Hrůza a k tomu nudná. Člověk je až zmatenej, když vidí výborně charismatické herce jako je Eckhart sypat z pusy hovadiny typu gigant. Proč se jedna ku jedný střídá akce a nábor / smutně ukecané chvile? Kdyby s tim přestali už na začátku slibuju, že bych do tý náborový stanice zašel! Patetická, nudná, epileptická blbost! Veterinářky s povolením blbě kecat, nehospodárný alieni kterých je málo na to, aby smetli lidi, ale spotřebujou vody, že klesá hladina oceánů (!!) Navíc je ta invaze po pár hodinách očividně přestala bavit, když byli hloupější a hloupější cíle.. Shaky kamera se nám snaží naznačit jak jsou hbitý, ale jakmile ultra vet zjistí, že se daj zabít střelbou tak nějak do prostřed, všechno je vyřešeno a misky vah se vychylují.. Spadl mi kámen ze srdce, že LA nepadlo na dlouho. Hlavně díky té drobné chybičce, kterou náš patriot využil. Snad z toho hispánečka bude dobrý mariňák! Huráááá je moje nová top hláška. Už se těšim na dabing. Tohle byla hrozně špatná hra a pár zajímavých akčních záběrů jsem viděl už v traileru. Na dlouho nechci vidět žádný sci-fi a to jde o můj oblíbený žánr. Díky Liebesmane! Díky Veterinářko! Díky týme! Hurááá!

Jako kriminálka je to standartní hloupost plná krimiseriálový mega dedukce. Rozmazaný oči na fotce sledujou vraha, nečekaně sedící .. no nebudu spoilerovat. Ale to, že tam každej, kromě ústřední top investigativně-hackerský dvojice, disponuje logikou zesnulého nemluvněte na tripu, je taková třešnička (spoiler - každýho přeci jako první logický závěr napadne, že vrah nemá na práci nic jinýho, než ti posílat čtyřicet let lisovaný kytky. Viď, dědulo - docela ti pokadila život, ta její vzpomínková akce). Film nedělá zajímavým ani zbytečný profi novinář za zenitem, který v kritickou chvilku vykecá co se dá a pak tu jen tak sedí a permanentně se diví. To zajímavé na snímku je Lisbeth a její správně špinavej život. Bylo mi jí holky líto, obdivoval jsem jí a zatracoval .. Jako správnej ochranitel bych jí hned obejmul a s radostí dostal facana. Ne že by byla vykreslená nějak do hloubky, ale jednoduše mi drnkala na notu zájmu. To ona dostala tři hvězdy. A to i přes to, jak dementní to byla hackerka. To musí v každym filmu fakt hacker zvládnout úplně všechno a rychle a jeho práce se shrne do zběsilého bušení do klávesnice a přejíždění oken na notesu od Apple? Boha jeho..

Mistrův testament. Těžce uchopitelné a málo docenitelné bez předchozí znalosti Cocteauovy tvorby. Surrealisticky poetické dílo, které ho, dle vlastních slov, odkrývá až na kost. Motiv Orfea a dalších pouhým prostředkem glorifikace významu básníků jako nadčasových bytostí a seznámení diváka, pěkně po lišácku oklikou, s autorem samotným. Lze jen těžce vyjádřit význam básníků, protože jsou odsouzeni k věčnému životu. Navíc, kromě miliardy těžce interpretovatelných symbolů a alegorických hrátek, to byla i docela sranda :) Milující se pár intelektuálů a ošklivý pes u mě vedou