Arbiter

Populismus atakuj se zaťatými zuby přímo na solar a s nadhledem. Bude to bolet, né že né. Chce to ale udržet si svojí vnitřní integritu. Můžeš se zbláznit, můžeš bejt prodejná děvka, můžeš se nechat zabít. Buď to ale Ty, proboha. ___ Hodně silný, upřímný a hořkosladký výlet životem holky výjimečné, ale příjemně pozemským způsobem. Chytrá hra obrazu beze slov. Zábavná spratkovská nasranost. Rezignovaný nadhled i neskrývané slzy tam, kam patří. Černobílé provedení silně kontrastuje se všemi odstíny šedi, které nabízí obsah (Ikdyž subjektivní pohled na věc převažuje. Aby taky ne). Miluju schopnost některých lidí vypíchnout titěrný (=nejdůležitější) blbůstky života a jakoby nic je zakomponovat. Krása.

Teda čekal jsem silnější protiproud, ale i tak má modrásek s vesmírnejma příušnicema moje sympatie. No, You Can't ..

Amelie. Pro patetičnost, které se mnozí vysmějí. Pro křehkost, co zdá se pohrdání hodná. Pro maličkosti, kdy se květy stěží rozechví. Pro dětský usměv na rtech. Já se zamiloval do té dívky snové a nic mi nevadí, že u mě není. Stačí přiložit tvář ke dveřím. Vím že je tam, na straně druhé. ___ Svět za zavřenými víčky. Krásný, kýčovitý, absurdní a přitažlivý. Chjo. http://youtu.be/aip3836VtZ0

Poprvé, kdy je film o Potterovi lepší, než knižní předloha (Což z tohoto dílu nedělá automaticky ten nejlepší ze serie). Hodně fajn byla civilnost vizuálních efektů, které krásně zapadaly do celkového looku a bylo jich tak nějak akorát. Fantaskní roadmovie fungovala. Ač na balanc, tak nenudila. Opravdovou hodnotu bude ale možný docenit až výjde part 2 . Rozhodně se nemůžu dočkat a to se mi s filmovým Harrym stalo poprvé. Možná proto, že není tak nechutně protivný jako v knize. Třeba přehnanej melancholik, ale rozhodně ne takový hovado jako v předloze. Škoda jen pár logických zaskřípání. Čert vem Nebelvírův meč, ale to nemohlo dát víc práce svržení vlády tim fašounem? Zaslouží si vůbec společenství takovejch neschopů nějakou budoucnost? Všichni pokakaný hned zalezou, ministerstvo padne stejně rychle jako když pudl urazí mámu bulteriera od vedle. Ta variace na komunistickou propagadnu byla taky dost mimo. Aspoň že z Ginny je konečně kočka. A chci samostatnou knihu o Lence Střelence, třeba jen citáty.

Nejdál od knihy, nejdál od křesťanského Boha. Spousta nudy, ústupky k dobrodrůžo mainstreamu a logický boty. Průměrnej film podle průměrný knihy.

Tak nějak příjemně přirozené, nejednoznačné a teatrálnosti prosté.

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé.

Disponuji převelice alarmující predikcí, že tento k pousmání dehonestující, ad absurdum vyhnaný spektákl zaujme v myslích té nejzranitelnější majority populace pozici premisy dané tématiky a tak dojde k degradaci subkultury založené na mylně interpretované brakové komedii. Ho Ho.

[Kraťas] Důležitá je ta láska.. Ta jednoho donutí i skály lámat a z bazénu do bazénu skákat. Hlavně to srdíčko, no.

Hlavu mám díky snímku plnou písku a absurdity. Takhle silně a minimalisticky relativizovat pohled na svobodu člověka jsem ještě neměl možnost ve filmu zhlédnout. Jednou pro vždy si musím uvědomit, že hodnoty nejsou ultimátní, ale sociokulturně podmíněné. I v tak elementárních tématech jako je svoboda. Poušť hraje hlavní symbolickou roli. Ztělesňuje plíživou, ale nekonečně silnou moc. Přetváří, pohlcuje, vyprazdňuje a nutí k rezignaci. Pod povrchem plná života, ale pro obyvatele sisyfovským prokletím. Otázka, která mi teď vrtá hlavou taky není moc příjemná. Co je vůbec svoboda, kde jí hledat? Jsem já vůbec tak svobodný, jak jsem si představoval? Nebo jsem si tu hodnotu akorát upravil do podoby, která reflektuje mé pískoviště. Je svoboda vůbec důležitá? A nemůžeme jí až moc snadno chybně pojmenovat? Když je takhle nabouraná ta svoboda vnější, ani Stoikové s tou vnitřní nijak zvlášť nevyznívají jednoznačně. Tfuj.