Posledné recenzie (1 881)
Out of Darkness (2022)
Celkem realistická odpověď na otázku, proč člověku trvalo tak dlouho, než se přemnožil, kolonizoval předlohu glóbusu a přestal požírat svoje mrtvé kamarády. Zdejší prehistoričtí obyvatelé sice zjevně znají holicí strojky, mluví podezřele moderně a nosí precizně padnoucí kožené oblečky, tvůrci kolem nich ale celkem schopně křešou atmosféru i napětí a postarali se o to, aby závěr filmu byl zajímavější než jeho úvod (což je vždy výhra). Bubákování ve tmě tvoří paradoxně nejnudnější složku filmu (temný les - cosi se pohne - vyděšené tváře - temný les - cosi se pohne - vyděšené tváře), mnohem zajímavější je celkový primal fear koncept (pudový strach z nepoznaného v časech, kdy byl pro člověka nepoznaný téměř celý svět) a jeho zdárné vyjádření. Kořeny všech válek, vyhlazování a emocemi znetvořených dilemat v oblasti poznávání mají kořeny hluboko v pravěku a jejich jednoduchost je pro demonstraci uvedeného ideální. Uvítal bych produkčně i obsahově bohatší remake. P. S. V komentářích k nalezení hotová esence pojmu "papouškování" - o horor tu totiž jde až v poslední řadě a smysl přirovnávání k Predátorovi chápe patrně jen ten, kdo s ním přišel první. 7/10
Duna: Časť druhá (2024)
Žádné přehnané nadšení se nekoná. Villeneuova dvojdílná (zatím) Duna je prostě typická sedmička, kdy mě ke čtyřem hvězdám dotlačila audiovizuální masáž. Bardemův vtipně fanatický Stilgar a rozervaná Zendayaina Chani jsou top mezi charaktery, Paul s máti jedou na jistotu, Butlerův vybělený gumák je k smíchu i s celou svou stručnou průpravou. Nepochybuji o cenách za zvuk, který je tu tak MASIVNÍ a tak efektně používaný, že prakticky dorovnává slast, jíž v člověku obvykle vyvolávají spíše efekty vizuální. Do celku sedí i Zimmerova tradičně burácející hudba (byť se nedostane do spolku jeho nejlepších soundtracků) a navzdory vyumělkované strohosti i design staveb, interiérů a oděvů pouštní planety. Příběh se povedlo převést docela dobře - scénář celkem pravidelně rozhazuje rychlé a stručné vysvětlivky v podobě neurážlivě polopatických scén, v součtu s dlouhou stopáží si tak Villeneuve mohl dovolit svoje rozvážné tempo a účinné působení OBŘÍMI TVARY (a tvory). Takže? Jsem rád, že jsem tuhle Dunu viděl, opáčko si ale hned tak nedám a sám od sebe ji nejspíše doporučovat nebudu. P.S. Teď jsem se v jakémsi erudovaném článku dočetl, že je Butlerův Feyd-Rautha fantastický záporák - děláte si prdel? Hype je holt zrádná věc...
1899 (2022) (seriál)
Atraktivní námět i prostředí a pozoruhodné odhalování mechanik - málokterý seriál ovšem přežije s nezajímavými postavami, u nichž si ještě v poslední epizodě nepamatujete ani jména.
Posledný denníček (9)
-
Menší hudební intermezzo. Kdysi jsem miloval Muse. Hodně. Desky jako Origin of Symmetry a Absolution byly boží, živáky typu Hullabaloo či HAARP jakbysmet. Pak se ale něco podělalo. Zaryté fanynky se drbou rozpačitě na kebuli a opatrně brblají něco o vývoji, faktem ovšem je, že jde o vývoj volným pádem přímo do žumpy. Resistance měla být varováním. Nebyla. Aktuálně Muse vydali desku The 2nd Law, jejíž existenci může omluvit snad jen fakt, že Bellamymu už ty jeho vesmírný žalozpěvy definitivně vlezly na mozek. Co to sakra je? Po druhém poslechu jsem na jakoukoliv snahu o obhajobu rezignoval a připustil, že jde v kontextu s očekáváním patrně o nejhorší desku všech dob. Když došlo na skladbu s výmluvným názvem "Save Me", říkal jsem si, že by mě někdo mohl zachránit před realitou a namluvit mi, že skuteční Muse někdy v roce 2008 zhebli při autonehodě. Tak či onak, pokud si tuhle bezradnou trendy příšernost pořídíte, netvrďte mi, že jsem vás nevaroval.
