Vesecký

Výborný film, který postupně gradoval smrtí Dimovy staré milé a Dimovým odchodem z romské komunity. Film bez příkras zobrazuje nepěkný život cikánů v osadě vybudované uprostřed odpadní skládky. Cikáni jsou nuceni za žebrácké peníze pracovat pro mafiánské "barony", vybírat z odpadků to, co by se ještě dalo upotřebit. V nesmírně odporném a hygienicky naprosto závadném prostředí tu vidíme všechny rysy polodivokého života cikánské komunity. Film je ohraničen příjezdem cikánského učitele Dimy na pohřeb otce. Ačkoliv byl rodákem z "Dallasu", úplně se svou civilizovaností odlišuje ode všech. Nalézá zde však svou první lásku, již vdanou a s dětmi, a nakonec se rozhoduje, že své učitelské řemeslo dá do služeb cikánských dětí. Marně však věří, že přispěje ke změně života komunity - film končí smrtí a Dimovým odchodem do civilizace... Ten film zpočátku vypadal na tři hvězdičky, ale ten gradující konec jej vyhnal na velmi kvalitní film.

Abych mohl tomuto filmu dát čtyři hvězdičky, musím pominout příšerné herectví Jarmily Kšírové, která svou paní kněžnu recituje jak na ochotnickém divadle - ostatně, byla to především pěvkyně... Srovnám-li ho s klasickým televizním přepisem, také se mi jeví film slabší, ale mějme v úvaze rok jeho vzniku. Byl to rok ohrožení naší republiky, kdy mlynářova lípa - jako náš národní strom - měl symbolizovat víru v přetrvání tohoto národa. U starších filmů by nemělo být označení fantasy - prostě její námět byl pohádkový, třebaže jen v postavách obou vodníků, které hráli bratři Fialové v duchu představitelů zla, jak si to asi představoval i Jirásek. A proti tomu stojí komické role Kláska a Kláskové - Kohouta a Hajské, přičemž Kohoutovi role klarinetisty jako jedna z mála sedla. Výborný byl i koktavý Motyčka a své si sehrál i nepříliš známý Antonín Holzinger.

Poprvé jsem tomu moc nerozuměl, podruhé mě to nadchlo a teď potřetí jsem se u toho nudil - obvyklé u filmů USA, když člověk pozná jejich obvyklá klišé. Ale jinak tento film je opravdu výborné sci-fi, jedno z nejlepších, které jsem viděl, možná, že tentokrát sledování na NovaCinema bylo ovlivněno mým odbíháním při reklamách, takže mi začátek každého dalšího kousku unikl. Jsem ovšem realista, a tak jsem některé záměry autorů ne zcela pochopil. Dejme tomu, že v minulosti ET posbírali u nás řadu lidí, kteří se ztratili, a teď je vraceli zpět. Ale co bylo za tím zvláštním spojením některých vnímavých lidí a mimozemšťany, že modelovali a kreslili Ďablovu horu? Jak to, že hlavní hrdinové po prášku z vrtulníků neusnuli? Jaký význam měl amok s vytrháváním květin, stromků, házením hlíny do pokoje a odcizením plotu? Pro mě prostě americké sci-fi postrádají logiku. Na druhou stranu se v tomto filmu nejvíc cením názornou ukázku, jak dokáže administrativa USA ovlivňovat davy lidí, jak jim dovede lhát a jakými podlými metodami - to je bráno přímo ze skutečnosti... Truffaut tam byl za hvězdu, ale jinak nevýrazný - no a ostatní hráli ryze americky...

Dosti komplikovaná zápletka, ale díky tomu, že jsme nevěděli, co v těch dvou domech Čtrnáctý hledá, dokázalo to podržet ze zvědavosti u jinak dost nezajímavého děje. Nová hvězda českého filmu z protektorátních časů Karel Höger zde vytvořil jednu z prvních výrazných rolí; zápletka s Emou by byla zajímavější, kdybychom se dozvěděli, že spolu dříve užý opravdu něco měli, ale jak se zdá, tak se opravdu do sebe podivně zakoukali až toho deštivého večera. Šlemrovou a Nollovou jsem poznal víc podle hlasu než vizuálně, jednu z prvních rolí zde hrála Jiřina Petrovická. Komedie to moc nebyla a krimi vlastně také ne, ta parta vedená Vladimírem Majerem - to byli detektivové nebo jen kamarádi? To zůstalo nevysvětleno také.

Rád bych tomuto filmu se skvělým hereckým obsazením i dobrou režií dal o hvězdičku víc, jenže tenhle příběh je vlastně výborně udělaná limonádka s trošku závažnějším koncem, toť se musí přiznat. Každá pravda jednou vyjde najevo, ať se snažíš sebevíc, ale stejně jsem nepochopil, proč si to Marc se Sophií nevyříkali hned od chvíle, kdy Marc zjistil, že se má oženit se sestrou své milované Sylvie. Bylo tam několik okamžiků, které scénáristé vytvořili, aby měl film smysl. Samozřejmě, ze schůzky takhle mohlo sejít, to se stává, ale abychom mohli příběh dál sledovat, už předtím si Marc a Sylvie nevyměnili ani čísla telefonů, natož adresy. Je možné neodsoudit Marca v samém závěru, že se vykašlal na svoji rodinu? Příběh se starostou je nakousnutý, ale s dějovou osnovou stejně nemá nic co dělat. A s tím infarktem, to je rána do palice, z blbých Číňanů se mu udělá zle, lékař konstatuje, že má všechno v pořádku, že to byl jen infarkt, a za dvě hodiny si to už běží v Tuileriích, aby stihl Sylvii... Škoda takových míst, koukalo se na to jinak dobře.

Ve své době to byl film velmi aktuální a velmi potřebný. Dnes možná ke svému zviditelnění naše morálně narušená mládež používá jiných prostředků, k alkoholu přibyly ve větší míře drogy, ale v rámci tzv. liberalismu jsme se stali k výstřelkům nové generace mnohem ohleduplnější, protože se každá výchova stala omezováním svobody jednotlivce. Dnes by takový "výchovný" film prostě neprošel, protože v postmoderní společnosti se už tyhle věci nechávají plavat, jako že jsou věčné a neměnné... Tenkrát si dobře na tu aféru se zničenou vlakovou soupravou vzpomínám a lidi to všeobecně pobouřilo. Ve filmu se střídají časové osy, výpovědi účastníků s líčením hrůz, které ve vlaku prováděli. Záverečné shrnutí s jakousi anketou televizního reportéra Karla Smyczka vypovídalo o mnohém, ale vlna "sparťanů", která se kolem něho záhy přehnala, vlastně říkala, že vynesené tresty, jež vy měly být varováním, nic neznamenaly. Když pak člověk viděl nepotrestaného Landu, kterého všichni kamarádi dokázali krýt, protože se ho báli, a tak zůstal bez trestu...

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý.

Klasický klubový film, u něhož označení "western" poněkud pokulhává. Spíš jde opravdu o komorní příběh z vleklé osvobozenecké války alžírského lidu proti francouzským kolonizátorům. Učitel Daru se po skončení světové války rozhodně uchýlit nedaleko od svého rodiště na alžírském venkově uprostřed pouště, aby vzdělával děti. Úkol, který dostává, je pro něj těžký, má dovést domorodého vraha do města před soud. Postupně se zahryzáváme do psychiky obou hrdinů a Mohamed si získává stále větší naše sympatie; neskončí to jinak - Daru a Mohamed se stanou přáteli, což je utvrzeno v několika kritických okamžicích, kdy jde oběma v tlaku dvou znepřátelených stran o krk. Filmje trochu rozvleklý a možná mnohé začne nudit neustále se dívat na ten vyprahlý kout Sahary, ale jinak to je film velmi dobrý.

Jean Gabin je v každém filmu skvělý, prostě jeden z mála skutečných nesmrtelných velikánů filmového plátna. A také skoro žádný film, kde hraje, nezklame. Případ Dominici jsem viděl poprvé a příběh starého nezdolného Gastona a jeho nepovedených a přesto milovaných synů dokáže zaujmout. Do poslední chvíle netušíme, kdo zabil trojici kempujících Angličanů na silnici pod vesnicí. Byl to opravdu on nebo některý ze synů? Či dokonce přihlouplý vnuk, kterého si asi jako jednu z prvních rolí zahrál G. Depardieu? Otec se rozhodne vzít vinu na sebe, ale pak zjistí, že si skutečný vrah slitování nezaslouží. Pozdě, porota je neoblomná, Gastona čeká gilotina. Ten dovětek, který vysvětluje skutečný konec Případu Dominici, změna trestu smrti na doživotí a posléze omilostnění, ten do filmu rozhodně patří, jinak by byl nedopovězen.

Co tím chtěl básník řici? Vůbec netuším. Jako komorní příběh, kdy se dívka nastupující asi do svého prvního zaměstnání, těžko sžívá s neosobním prostředím horského hotelu, bych to chápala bral. Ty příhody, které se jí během praxe dějí, jsou lze říci běžné a banální. To, že se něco stalo Evě, která z hotelu odešla před Irenou, je asi zřejmé, během filmu se párkrát objeví jacísi vyšetřovatelé, ale stále není jasné, zda to je v souvislosti se zmizelou dívkou, pak najednou z hotelu zmizí manželé správcovi... Celým filmem se ale linou dvě prvky - prvním z nich je Irenino bloudění nočním lesem, co jí tam táhne? Je vyšinutá? Vystrašená? Snad skutečně podvědomá víra v nadpřirozeno má dívku vést do tragédie v okamžiku, kdy půjčuje kolegyni svůj řetízek, který snad má být jejím zázračným ochranitelem. Tomu by napovdalo i věčné modlení správcové při růženci. Co tím chtěla režisérka říci? Odmítnout nesmyslnou víru nebo naopak utvrdit nás v tom, že věřit v nadpřirozené síly je správné? Vznikla pěkná hatlamatlanina. A víc než jednu hvězdičku jí dát nemohu.