ostravak30

Tohle je film o kterém opravdu nevím, co bych napsal. A tak jen řeknu, že zde najdeme kvalitní herecké obsazení. A že v minulosti byly natočeny lepší kriminálky. Je to zkrátka kriminálka z ač konce tak pořád padesátých let a je to na ni znát. Několika ideologickým hláškám se postavy neubrání. Celé vyšetřování je trochu těžkopádné. Film je příšerně nudný. Na majora Kalaše to holt nemá.

Opět se jedná o další napůl krimi, který ale je zčásti i psychologickým filmem. Nedávno jsem viděl Pokus o vraždu, který byl s tímto filmem v lecčems podobný. Hlavní podoba tkvěla ve změně člověka. Evžen se z pohodového holkaře stává podezíravým a bojácným. Že peníze ukradne se dá pochopit, většina českého národa by tak reagovala. Zajímavé je, že ho napadne se sám přihlásit a též fakt, že si ho pachatel sám našel. Film pak padá právě do proměny člověka ve vyděšeného nicotu, který za každým rohem vidí stín. Vyšetřovatelé nějak přešlapují na místě. Ale když se pak objeví opět totéž, tak už jsem to se snímkem trochu vzdával.

Nejsem zrovna příznivcem uměleckých filmů a ty od Jana Švankmajera mě také nikdy nijak zvlášť nezaujaly. Těžko v nich čtu, co vlastně autor chtěl říct. Každopádně pokud bych si mohl tipnout, pak je to charakteristika fotbalu a fanoušků kolem něj. Ti druzí by nejraději fotbalisti po předvedených výkonech leckdy zašlapali do země. Fotbalisté se zase, a v tom předběhl dobu, víc válí na trávníku než aby hráli. Jednotlivé fauly, někdy až likvidační, končí odnášením těl a na počtech gólů už pak nezáleží. A třeba je to všechno jinak.

Nejedná se o vyloženě špatný western. Jenže Lee Van Cleef je hlavní hvězdou. A když není na scéně, tak to funguje jen částečně. Jsou zde hodně povedené scény a pak takové, včetně hlášek, které za mnoho nestojí. Povedené scény jsou tu vedle těch slabších. A pomsta dospělého chlapce, který zažil vraždu svých blízkých také není nic originálního. V té době asi ano, ale jinak se tohle téma ve filmech používalo běžně. Zajímavé je, že tentokrát právě jeden z hlavních hrdinů patří k tehdejší skupině.

Já mám Franca Nera rád, ale tady to nejde jinak. Tenhle film je sice zasazen do neobvyklého prostředí Španělska, a dokonce vidíme i odvěkou zábavu tohoto národa a toreadory, ale klidně by se mohlo jednat o sto dílnou telenovelu a bylo by to pořád dokola. José se nechá oklamat dívkou jednou, dvakrát, třikrát... a tak dále. Kvůli ní zahodí nejen kariéru, ale vlastně i život. A když už vznikne jediná malá šance, že může žít v klidu od znova, zahodí ji. Ne, není to klasický western, protože na přestřelky byste čekali marně, bitek zde pár je, ale nestojí za řeč. Zbytek se točí neustále okolo této dvojice a lží mazané dámy, která vždy dosáhne toho, po čem touží. Stále jsem čekal, že i na ni dopadne nakonec klatba osudu, ale film jakoby říkal, že kdo chce kam... Hlavní hrdina je po zásluze své zaslepenosti potrestán.

Není to zase tak neokoukaný nápad. Jistě už to použili mnozí. Kde řádí sériový vrah, tam chce někdo udeřit stejně a využít situace. Na definitivní rozuzlení si musíme počkat. Ale do té doby se podle mě vyšetřování trochu táhne a směřuje dlouho odnikud nikam. Jedni policisté se neustále soustředí jen na Faqueta, druhý zase na to, aby ho bránil. A mezitím se točí v kruhu. Na můj vkus to nemá patřičný spád...

Další z filmů, jež se mi těžko hodnotí. Muž se zaječíma ušima je snímek, který popisuje muže v jistém druhu krize. Díky nové schopnosti, ale i početí a následně plánované svatbě totiž začne zjišťovat, že vidí svět a události jeho se týkající zcela jinak než vlastní děti či bývalá manželka. Jak se ale vypořádat s jasným názorem na život a svět, když se zdá zcela jiný než ve kterém dosud žil? Rozhodně je to snímek, který díky řadě myšlenkám může přispět k zamyšlení. Nakonec obsazení je skvělé, herecké výkony také, Krobot předvádí svůj standart, který je u něj ale někde vysoko v oblacích. Jenže já dál nevím, jak snímek uchopit. Vizuálně a herecky mě zaujal, se zaječíma ušima, chvílemi viditelnými, chvílemi zase ne, jsem si neuměl poradit.

U Stevena Seagala se těžko hledá opravdu kvalitní akční film, protože ony ty filmy se podobají jako vejce vejci. Pravda, jen jsou jinak barevné, ale tvar mají stejný. Zde se k akčním prvkům přidaly jako hlavní témata drogy a voodoo. Tvůrčí štáb si pak odskočil na Jamajku a přidal ještě pár záběrů tam. Opět musím konstatovat, že hlavním problémem jeho filmů jsou slabé a nevěrohodné dialogy a průměrný scénář. Na druhé straně mi trochu uniklo, že se jedná o Seagalovy začátky. Své dva nejslavnější a nejlepší filmy měl teprve před sebou.

Z historického hlediska je to celé pochopitelně nesmysl. Hlavně ta část s výměnou krále přímo v zámku. Ale je třeba si říct, že přesně takové příběhy Hollywood umí a tvoří. Hlavně proto, že je diváci chtějí vidět. Možná mohl být film kratší a kdyby jej točili evropané, pravděpodobně by měl komornější průběh. Američtí filmaři z něj ale udělali přesně to, co umí jen v USA - velkofilm. Strhující s množstvím patosu, ale přesto koukatelným. Hlavně Leonardo DiCpario je opravdu dobrý herec. Není to ten klasický produkt Hollywoodské školy, který září převážně svým vzhledem, ale vyznačuje se poctivým herectvím, což je zde znát. On sice dostal Zlatou malinu, ale přesto si myslím, že dvojčata stvárnil výborně. Leč patosu se tvůrci fakt nevyhnuli. Ubralo jim to u mě hvězdu. Nejvýrazněji je to vidět na konci filmu ve chvíli, kdy mušketýři běží vstříc svým pronásledovatelům, kteří na ně střílí. Trefí jen jednoho - D'Artagnana. I svou stopáží a celkovým pojetím, kdy je snímek trochu zbytečně natahován, se stává klasickou velkofilmovou a velkopříběhovou záležitostí tak, jak to umí jen američani, chvílemi je to na škodu, chvílemi ne. Třeba u kostýmů to divák ocení. A pak hlavně u obsazení. Menší produkce by si nemohla dovolit narvat do jednoho filmu tolik hvězd. A že jim to spolu ladí. Ostatní verze jsem neviděl.

Zatím nemůžu tvrdit, že jsem viděl všechny verze Muže se železnou maskou, protože dvě jsou z konce dvacátých respektive třicátých let a jedna se západního Německa. Ale na druhé straně srovnávat můžu, protože jsem konečně shlédl tři nejslavnější. Tu s Jeanem Maraisem, Leonardem DiCapriem a konečně tuto s Richardem Chamberlainem. Každá je jiná a každá se mi svým způsobem líbila. V této verzi se mi Richard Chamberlain líbil mnohem víc než v jiné Dumasově adaptaci - Hrabě Monte Christo. Na druhé straně si to chlapci prohodili, protože tato verze se mi zase líbila víc než ta s Jeanem Maraisem. R. Ch. více působil jako Ludvík XIV. Vlastně tak nějak bych si ho představoval, mimochodem je docela podobný DiCapriovi v jeho verzi Muže. Je to také jediné zpracování (neviděl jsem všechny hrané), které nám nabízí úplný začátek, kdy byl bratr uvězněn. Ale bavilo mě. Jen ten konec mi přišel trochu ustřižený.