Muž so zajačími ušami

Josef pochopil, že se stal štvancem. Fajn že se na problémy privilegovaných bílých mužů ani v této době úplně nezapomíná, i když se nakonec ukáže, že jejich potíží jsou oni sami a navíc komplikují život všem okolo. Jemně surrealistické vyprávění o muži, který všechno slyší, ale ne vše si pamatuje, se povznáší nad běžnou 'tuzemskou' produkci nejen scénářem, který dokáže nebýt banální, hereckým koncertem pro 2+1, převlékací scénu ztepilé Alexandry Borbély (na jejíž jedinečné fyziognomii postavil nějaký Maďar skvělé O těle a duši), východoevropskou aluzí na Donnieho Darka, ale hlavně nanejvýš vítanými povznesením se nad podlézání divákovi, kterého jinak třeba honit na každou píčovinu do kina. Prostě kdo chce vidět Krobota existenciálního skoro mastroianniovsky a Kaiserovo penzijní péro, ať přijde, nebo si film streamne za 50 let. Těžko říct zda lvy uhnaný Zátopek, ale tohle přetrvá. (29.10.2022)

Najskôr som sa snažil všetko vo filme pochopiť. Potom som od toho upustil a snažil som sa film aspoň vydržať. Nebolo to jednoduché, ale druhá úloha sa mi podarila (na druhý pokus). No veľa pozitívneho napísať nedokážem, v podstate len to, ako tuším, že ide o veľmi intímnu spoveď autora a tak je pre bežného diváka, ktorý sa neorientuje v jeho mysli, film ťažkou náložou. (22.10.2022)

Je to v podstatě banalita o hledání odvahy k zásadní životní změně navíc neoriginální nebo lépe řečeno hodně profláknutá, forma vítězí nad obsahem. A forma je hodně hravá, potlačuje poetiku, která jakoby se z filmu zcela vytratila. Nic z toho ale zásadně nevadí. Je to  vcelku zábavný autorský počin a není častý jev aby si český film (koprodukce) přičichl k umění. A Krobot byl zas u toho. (14.06.2023)

Pro mě rozhodně překvapení, byť jsem možná dostal cosi jiného proti původnímu očekávání... Muže se zaječíma ušima vnímám v jádru více jako drama, které zachází hluboko do psychologie, až směrem k neotřelé sebereflexi hlavní postavy. Ač nutno dodat, že Martin Šulík celé vyprávění hodně ozvláštňuje nejen osobitě zpracovanými pasážemi ve víru jakýchsi snů, přeludů ve jménu podvědomí (což má úžasnou atmosféru..) či monologických vstupů jako z dokumentu, ale nevyhýbá se často ani silnému, až sarkasticky podanému nadhledu. To vše je podpořené skvělým Miroslavem Krobotem, který v hlavní roli opět skvěle zužitkoval svůj um pro mininalistické herectví i onu komickou nadsázku. Pro svou nekonvenční, značně psychologickou výstavbu si Šulíkův film žádá plné soustředění, ale spolu s požitkem z vytříbené formy se může na druhé straně stát odměnou i pohltivé rodinné drama s velmi zdařile formovanými postavy (včetně ryze vedlejších). Už od počátku mě film zaujal a ani jsem nepostřehl, jak mě brzy vtáhl do svého nitra, a oslovil mě i spoustou obsáhnutých podnětů a motivů... Ať už je to dvojitý (vnitřní i mezilidský) boj v lince kolem komise schvalování uměleckých děl pro podporu ve jménu fondu, včetně zabrouzdání do tématu neúmyslného plagiátorství, nebo v souvislosti s postavou Josefovy ženy překladatelky teď ještě víc aktuální ukázka vlivu politické situace Ruska na radikálně odmítavé kulturní postoje vůči všemu ruskému (včetně umění). Připadalo mi často, že ve filmu se sice v jistých scénách méně mluví a někdy se i mlčí, ale o to větší význam nebo postřeh přináší každý dialog či monolog. Za mě v rámci současných artových filmů (a to nejen domácích, ale i obecně) rozhodně silný a výjimečný nadprůměr. [85%] (15.12.2022)

Ja ked' vidím Krobotov nasraný ksicht, mám hned' depku! Ale tu sa mi nejako lúbil. Zrejme tými životnými múdrosťami rozprávanými v intermezzách filmu. To bola pecka! S väčšinou sa stotožňujem, hoci charakter, ktorý hral, tak ten mi už klasicky moc nesedel od začiatku filmu. 85% (01.10.2022)