ostravak30

Koukal jsem, že kolegové níže byli z filmečku nadšeni. Já jejich nadšení nesdílím. Nejsem kritik, jsem pouze laik a mé hodnocení, stejně jako všechny, které jsem udělal, je nutné brát s rezervou. Každý si zkrátka musí udělat obrázek sám. Na mě prostě a jednoduše celý děj působil až moc naivně a dětinsky. Postavičky se 8 minut naháněly všude možně, zdánlivě nejzajímavější to bylo v hradu, a pak to celé skončilo. Musím dodat, že mě to zkrátka nijak zvlášť nezaujalo. Na druhé straně chápu nadšení ostatních.

Goldie Hawn je jedna z těch výborných komediálních hereček, o kterých tvrdím, že mají komedii v sobě. Patří do skupiny těch, které pobaví už jen tím, že se na ně podíváte. Spojení Kurta Rusella a G. H. navíc výborně funguje. Řeknu to takhle, myslím, že tam tvůrci mohli zakomponovat více vtipných momentů, nicméně párkrát jsem se zasmál. Není to špatná komedie, ale faktem zůstává, že jsem viděl i lepší. Na jedno podívání mi to stačí. Hodnocení jsem přidal, neboť si nemyslím, že je zde něco vyloženě špatně, přesto se tenhle snímek mou oblíbenou zábavou nejspíš nestane.

Filmy jako Doba Ledová, Shrek či Madagaskar fakt miluju, neboť ač jsou to filmy pro děti, ale já bych řekl mnohdy i náctileté, tak jsou to filmy strašně zábavné. Najdete v nich velké množství vtipů a odkazů na různé další věci, které pobaví i dospělé. Madagaskar a Madagaskar 2 byly vynikající. Tady bych si ale dovolil říct, že kvalita šla trochu dolů. Vtipů a zábavných situací je zde opět celá řada nicméně...to co platilo v jedničce a dvojce zde už neplatí tak výrazně. Samozřejmě, že se zasmějete a ne málo, ostatně už spojení zvířat a jejich vlastností je zábava sama o sobě. Již pohled na Martyho či tučňáky prostě pobaví, ale pořád si myslím, že jednička a dvojka byly originální, tady už to trochu známe a čekáme víc. Možná je to i tím prostředím, možná tvůrci nedokážou vymyslet tak zábavné hlášky. Nicméně ještě musím dodat, že velkým plusem tohoto filmu je hudba. Moderní hity roztančí i tu nejchladnější Francouzku a do snímku se hodí. Přidává to nějaký punc kvality a modernosti. Abych to shrnul, pobavil jsem se, ale v předchozích dílech víc. Nicméně tenhle díl nehaním, stále si udržel velkou kvalitu.

Souhlasím s kolegy pode mnou, že celkově je ta pohádka jednoduchá až moc. Na druhé straně, je přece pro děti a když si vzpomenu na jiné studiové pohádky ČT nebo Teletubbies tak mě přijde celkem svěží alespoň to, že se neodehrává ve studiu celá. Ano, mohla být trochu nápaditější, duchaplnější a napínavější, ale nakonec je to pohádka a děti ve věku, kdy je pohádky ještě zajímají jsou na tom podobně. Pan Werich je jen další plus tohoto filmu. A pár vtipných momentů, ač je jich skutečně poskrovnu, se najde. Zaslouží si přesně takové hodnocení, neboť to není totální průšvih, ale na jednorázové zabavení to stačí.

Už jako děcka jsme na tenhle film hleděli s nadšením a jako dospělý jsem si jej rád zopakoval. Líbí se mi nápaditost s jakou tvůrci vymysleli jednotlivé způsoby tvoření Boha i ďábla. Líbí se mi také veršovaný komentář vypravěče i jednotlivé hudební sekvence. Ony ty písničky působí trochu jednoduše a naivně, ale když si vezmete, že je to snímek z roku 1957 a pro děti, tak to zase tak naivně nepůsobí. A podmanivý hlas pana Wericha vše jen dotváří. Povedený film.

Nad hodnocením tohoto snímku jsem hodně přemýšlel. Ale pouze nad tím, zda dám maximální hodnocení či o kousek nižší. Nakonec jsem se rozhodl pro maximálku neboť jsem tam nenalezl žádnou chybu a opravdu mě to bavilo. Od první minuty až po tu poslední. Staré klasické válečné snímky jsou vůbec ty nejlepší filmy o válce. Dneska se ani zdaleka nepřibližují tehdejší kvalitě. Myslím, že se ani nemusím rozepisovat. Vynikající herecké výkony, skvělá hudba, zajímavý scénář a děj tak napínavý, že každý normální člověk musí ještě dneska být v napětí, aby náckové nevyhráli. A s trochou nadsázky ještě dneska ukápne slza, když Frank Sinatra v podobě Ryana na závěr umírá. Víc asi není třeba dodávat. Snímky tohoto typu mě vždycky baví a zatím mě nezklamali. A tak si na závěr jen povzdychnu, že škoda, že dneska se už takové filmy netočí.

Adaptace knih Vladimíra Párala jsou samy o sobě téměř všechny neúspěšné. Není divu. Já sám jsem od něj nic nečetl, ale pokud se jakýkoli film alespoň trochu drží knihy, nemám ani zájem od něj nic číst. Tenhle snímek asi správně patří do kategorie psychologických a zhlédl jsem jej, protože kniha je docela známá a stejně tak film, takže jsem to chtěl alespoň jednou vidět. A u jednou nejspíš zůstanu. Prostředí chemičky je samo o sobě již dost náročné prostředí. Postavy ale divákovi nakládají další velkou porci v podobě nekonečně nudných chemických dialogů, kterým rozumí maximálně vysokoškolský chemik. Když k tomu přičtu nesmyslné bláboly E. Cupáka a Ivana Vyskočila, které jsou jako považovány za strašně chytré moudra, pak jdeme s hodnocením ještě níž. Ono říkat chytré myšlenky lze i jednoduše. Není umění říkat životní pravdy tak, aby jim rozuměl málokdo a tedy to vypadalo strašně chytře, ale říkat to tak, aby tomu právě rozuměl každý a každý si mohl z těch mouder hodně vzít. Ale ty dialogy jsou skutečně velmi náročné a člověk má co dělat, aby se v nich orientoval. A abych nekritizoval, našel jsem jednu věc, která se mi na snímku líbila. A to tak, že hodně. Byla to hudba. Mistrovství Ladislava Štaidla se zase ukázalo. Hudba byla vskutku vynikající. Samotná však na lepší hodnocení nestačí. A to ani jako vždy skvělé výkony výborných herců Cupáka, Vyskočila, Konvalinkové či Konvalinkové.

Vieweghovy adaptace se dělí na dvě skupiny. Jedny filmy jsou milé, pěkné, zábavné a člověk se na ně vždycky rád podívá, jako například Báječná léta pod psa či Účastníci zájezdu, které mám moc rád, a pak ten zbytek, který za mnoho nestojí. A tím nehaním samotného spisovatele. Neboť jeho knihy jsem, bohužel, nečetl, takže nemohu ani posoudit, nakolik je tento film špatný sám o sobě nebo prostě proto, že je tak napsaný. Předpokládám ale, že zvětší části jede podle knihy, neboť už samotná hlavní role spisovatele se trochu stylizuje do autora, tedy...myslím. Já jsem na tomto snímku mnoho zajímavého nenašel. Kromě několika erotických scén a nahé Aňi Geislerové se tam toho zase tolik neděje. Navíc je to všechno jen smyšlenka spisovatele a nikdy se to de facto nestane. Jestli je film pasován do romantické komedie, pak bych měl jít s hodnocením ještě níže. Nezasmál jsem se prakticky vůbec a romantika? Tak to jsem ji asi přehlédl nebo mají autoři o romantice trochu jiné představy. Já neříkám, Pavelka, Lasica, Geislerová či Cibulková jsou kvalitní herci, ale na to, aby divák chtěl vidět snímek více než jednou...je to zkrátka málo.

Obecně mám docela rád dětské či rodinné filmy natočené za hluboké totality. Většinou nejsou zatěžovány politikou a ukazují naivní, hravou dětskou duši, která zažívá nesčetná dobrodružství. A kdo by se nechtěl vrátit do dětství a zažívat podobná nebezpečenství s takhle skvělou partou přátel? A navíc v tak pěkném prostředí. Mám rád herce J. Hartla, takže každý jeho film kvituju s nadšením. Je to zajímavý snímek, v krásném prostředí. Rozhodně nenudí. Pokud nehledáte vysoký kulturní zážitek, ale spíše chcete jen zavzpomínat na dětství s úsměvem na rtech, je tohle správná volba. Duši snímek určitě pohladí a je to příjemně utracený čas.

Již u prvního dílu jsem psal, jak Homolky miluju. Nebudu se tedy opakovat, a nebudu psát, že Homolky miluju. To, že Homolky miluju již tedy každý ví a proto se k tomu nebudu vracet. Taky nebudu chválit herce, které jsem chválil již u jedničky. Herecký koncert pokračuje i zde. A je to tak věrohodné, že člověk má pocit, že sleduje spíše dokument o jedné pražské rodině. V mnoha ohledech se pozná, tedy tu svou rodinu a přesto místo slzy ukápne trocha, nebo spíše moc úsměvu. A já mám dokonce pocit, že každý díl je lepší a lepší, což nebývá časté a spíše tomu je většinou opačně. Herci se ale sehrávají a vypadá to, že se znají lépe a lépe. A divák z toho jen těží.