Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Rozprávka
  • Animovaný

Recenzie (6 724)

plagát

Mykolko - hop! (1984) (TV film) 

Studiová pohádka je bohužel velmi nekvalitní hlavně právě provedením ve studiu. Nejsou nejsilnější ani herecké výkony. Upřímně řečeno si myslím, že tahle pohádka nemohla zaujmout děti tenkrát a rozhodně je nezaujmou ani dnes. Každopádně něco však ocenit lze a to je hudba. Dost mizerná je i délka provedení. Tak snad jen za tu povedenou muziku si zaslouží dvě hvězdy. Na víc to ale bohužel není.

plagát

My, občané Protektorátu (2024) (seriál) 

Jsou to rozhodně tři zajímavé díly, které poukazují na tehdejší život v okupovaném Československu zcela jinak než většina profesionálních filmařů. Faktem je, že postupně se od soukromých záznamů stejně přejde hlavně k zaznamenání společenských jevů. Podle mě jsou ale unikátnější a zajímavější mluvené korespondence a záznamy. Ty zachycují skutečné a velmi různorodé myšlenky a pohledy na situace či události neblaze spjatými s válkou a okupací.

plagát

My sme Millerovci (2013) 

Millerovi na tripu mi hned připomněli sérii Bláznivých dovolených. A filmaři opravdu nemohli zvolit větší různorodý rozsah herců. Celá komedie i dělá prču z faktu, že americký sytém na hranicích je nedokonalý, když karavany nekontrolují. K tomu přidáte kvalitní herce, dobré hlášky a máme velmi povedenou komedii u které jsem se opravdu nasmál. Dohromady to hercům klape a podobné road movie bych si dal líbit. Ostatně Jennifer Aniston je pořád kus a navíc hodící se do komedií.

plagát

Myší akrobat v obilí (2020) (TV film) 

V záplavě dokumentů o velkých zvířatech a obyvatelích naší planety převážně z Afriky je osvěžující vidět malého evropského tvorečka, kterého můžeme dobře znát i my. Jak je malá, jak se musí vyhýbat nebezpečí, jak opravdu působí jako akrobat. Vcelku klidný a pohodový dokument o tvoru, jež jistě mnoho dokumentárních portrétů nemá.

plagát

Myšiak Stuart Little (1999) 

E.B. White už napsal třeba Šarlotinu pavučinku, kde dochází ke snaze chápaní světa zvířat a světa lidí. Tady je to posunuto ještě o to, že lidé rozumí zvířatům a vůbec se nediví ničemu, co vidí na vlastní oči. Třeba, že myš chodí do školy, nebo že je možné jí adoptovat. Stuart Little je ale vcelku vtipná komedie, která má ještě ten přesah, krom poukázání na sílu rodiny a její pospolitosti což je ale skoro v každém rodinném filmu, že být malý nic neznamená. I člověk malého vzrůstu může hodně dokázat a být prospěšný. Na druhé straně různé situace z toho faktu plynoucí pak zavdávají příčinu pro řadu zde uvedených minimálně pousmání hodných situací. Také se mi hodně líbily vizuální efekty.

plagát

Myšiak Stuart Little 2 (2002) 

Přestože se vyměnil scénárista druhý díl je možná dokonce o kapku lepší než první. Obsahuje totiž jasnou zápletku, která je přeci jen zajímavější a dramatičtější. Film dle mého názoru obsahuje i více zábavných hlášek a scének. Stuart Little by chtěl dělat věci jako běžní kluci, ale to mu nejde. A tak si musí najít novou zábavu. Naštěstí zápletka s Margalo je trochu složitější a tudíž lehce překvapivá, ale o to zajímavější a napínavější. Je zde prostor pro větší dobrodružství. Pořád docela zábavná podívaná.

plagát

Myšiak Stuart Little 3 (2005) 

První film režiséra Audu Padena, který se věnuje výhradně animákům. Jenže tady šlápl trochu vedle. Za prvé jsou šílené ta animovaná část. Hlavně pozadí samo o sobě působí jako dílo amatérů. Ani příběh není zrovna originální. Proč vlastně došlo k animování trojky, když dva filmy byly hrané? Těžko říct. Původní herci zůstali u dabingu. Škoda, že v příběhu nejsou víc akceptovány předchozí dobrodružství Stuarta. Takhle působí jako malý usmrkaný pitomeček a všichni ho tak berou. Najednou svět není vůbec přívětivý a odlišovat se je problém. Tedy oproti dvěma dílům, v kterých právě bylo apelováno na fakt že odlišnosti nevadí. Bral to tak svět i nejbližší okolí.

plagát

Myši patria do neba (2021) 

Myši patří do nebe má být velký český animák, který zřejmě dosahoval nemalých ambicí. Schválně jsem na tohle nechal koukat děti a moc je film nezaujal, ale pravda, dva naši malí nejsou jasným ukazatelem. Pro děti asi film není úplně nejvhodnější. Pro ty malé jistě ne. V tom lepším případě se budou nudit, v tom horším budou pokládat hodně otázek. Samotná smrt podle mě není v žádném případě vhodná pro děti jako takové a to nemluvím o tom, že řada scén působí spíše děsivým způsobem. Třeba když jedou na horské dráze nebo v souboji s vlkem. Druhá věc je, že i když animace obecně působí krásně a barevně, tak samotný děj je rozvláčný, příliš sáhodlouhý. Je to takové kostrbaté, chybí více jednoduššího humoru, který by pobavil nejen děti, ale i dospělé a nejen dospělé, ale i děti. Je tu evidentní snaha přiblížit se animovanému světu, ale je to podobné jako třeba u Kozí příběh - Pověsti staré Prahy. Nějak tvůrcům nefunguje to, že když už vymyslí celkem dobrou kostru příběhu, aby ji udělaly údernější, plynulejší a zábavnější. Myši patří do nebe je film, který je jako na oko krásný dort, který po ochutnání není špatný, ale spíš si budete pamatovat chuť babiččiných buchet než tuto.

plagát

My tři a pes z Pětipes (1971) 

Jo, jo, kde jsou ty časy sladkého dětství. A dětství na vesnici je samozřejmě úplně jiné než to ve městech, odkud pocházím třeba já. A kde jsou ty časy, kdy jsme jako děcka sobotu co a sobotu a neděli co neděli sedali k podobným filmům a snili o takových dobrodružstvích. Dnes už to ty děcka ani neznají a taky nic nezažijí. Jen internet, wifi, mobil, tablet a počítače. Zajímavá mamina byla i Helena Růžičková, která o dost let později hrála maminu znovu tentokrát ve Slunce, seno.

plagát

Mýty a realita: Pravá tvář SS (2022) (seriál) 

Tento seriál rozhodně přinese málo známá fakta nejen o celé organizaci SS, ale i o jejích postavách a to včetně ucelených životopisů, z nichž mě mnohé osudy opravdu překvapily. Výjimkou samozřejmě nemohou být archivní záběry a fotografie či nahrávky. Mě ale dost překvapilo, kolik přestárlých nácků bylo ochotno mluvit do televize a snad se ještě s úsměvem chlubit, jak se jim v jejich práci dařilo a že šlo jen o příkazy velitelů. Neméně podstatný je i poslední díl, který nám připomíná, jak moc se (ne)chceme s minulostí vyrovnat a kolik bývalých příslušníků po válce uniklo spravedlnosti. Šokující je též zjištění, že naopak odsouzení většinou, až na úplné výjimky, dostávali nízké tresty. Tohle je ten moment, kdy věřím a doufám, že existuje vyšší spravedlnost nebo třeba peklo. Ta pozemská nakonec ani trestem smrti dostatečně nepřenese utrpení přeživších, počty mrtvých a žal pozůstalých. Také mě zaráží, kolik nacistů v Německu dál existuje, a jsou to mladí lidé, a jak s tím Němci vůbec nic nedělají. Klidně je nechávají hajlovat a pořádat festivaly, holt když svoboda, tak absolutní, aby se jim to někdy nevymstilo. Ale co už, Němci zkrátka to náckovství mají v historické krvi. Jedná se navíc o jeden z mála seriálů, který poukazuje na Ukrajinské nacisty bojující proti ruským separatistům. Za tuhle informaci se dneska v Česku stojí před soudem...